Ascot je  závodiště, které v mnoha směrech vybočuje  z nastavených standard. Právě tady  se totiž koná královský mítink, při němž je značnému procentu návštěvníků zcela lhostejné, že se zde konají prvotřídní dostihy, a  jedou sem pouze a jenom za společenskou událostí. Poslední mítink letošní sezóny pod ascotskou mamutí tribunou se nesl v podobném duchu. I tentokrát bylo  dobré polovině návštěvníků lhostejno, že se  před   nimi odehrává  to téměř nejlepší, co se v dostizích odehrávat může,  jejich kroky totiž do Ascotu nasměrovalo jen to jediné. Touha vidět v poslední akci koně, jakého zřejmě několik příštích generací turfmanů neuvidí.

A dočkali se.   Málokdo zřejmě nějak přehnaně registroval, jak impozantní vítězství jim předvedl Excelebration poté, co byl zbaven Frankelovy věčné přítomnosti v mílových dostizích. Všichni se těšili na to, co předvede čtyřnohý národní hrdina. A dočkali se. Frankel předvedl to, co měl. 14. Vítězství ve 14. Startu.  Francouzský sok se ukázal jako důstojný oponent a tak se Tom Queally i v chladném počasí nečekaně zapotil, nakonec ale Frankel nezarmoutil nikoho s výjimkou bookmakerů, které ovšem  nepotěšil ani jediným ze svých historických startů.  Jeho aura superstar zůstala bez poskvrnky v okamžiku, kdy se majitel, princ Chalíd Abdullah, ujal slova, a oznámil odchod největší současné dostihové hvězdy  k plnění povinností v plnokrevném chovu.  Na dostihové dráze byl k vidění naposled,   naplnil ale 32 000  návštěvníků obrovskou porcí radosti.

Byl, anebo nebyl nejlepším koněm všech dob? Tahle akademická otázka dnes poletuje světovými sítěmi i  komunikačními  prostředky nás starších  zhusta sem a tam, aniž by na ni existovala jednoznačná odpověď.  Jeho kritici samozřejmě neopomínají poukazovat na skutečnost, že s typicky  britským přístupem  Frankela jeho realizační tým ani jednou nenechal startovat mimo území Anglie, střízlivé hlasy ale mohou vzápětí kontrovat, že k ničemu podobnému nebyl důvod. Ostatně ani velký Secretariat nebyl žádný světoběžník, a stejně tak ani ostatní koně, kteří mohou Frankelovi konkurovat v boji o pozice v knihách nesmrtelnosti.

Každopádně ti, kdo se o jeho působení zajímali, měli z Frankela  čtrnáctinásobnou radost, a to  je pro dnešní dostihový svět asi to nejdůležitější.  BBC se ve svém vysílání loučila s dostihovými přenosu vůbec (on příštího roku má na ně práva výlučně C4) a nemohla tak učinit stylověji.  V době plné negativ má totiž nyní   turf hrdinu, na kterého  může být hrdý.  Jedním dechem ale připomeňme, že ani  v britské kolébce turfu není takový „superkůň“  žádným skutečným národním hrdinou. Jak totiž prokázal i televizní přenos,  většina Britů o žádném Frankelovi nic neví,  a jejich největším koněm v dějinách je Red  Rum. Nepřipomíná vám to „Váňománii“ z před sedmi dnů z jisté země ve středu Evropy?

Petr Guth