ŽIVOT PLNÝ KONÍ

Jak už jsme avizovali, budete mít na našich stránkách možnost každý týden číst na pokračování zbývajících šest kapitol z života jedné z největších postav naší nedávné dostihové historie Františka Vítka. Vynikajícího překážkového jezdce, dvojnásobného vítěze Velké pardubické, později pak znamenitého trenéra rovinových koní, mnohonásobného šampióna. Jeho svěřenci vyhráli mj. šestkrát Československé derby a desítky dalších klasických a jiných prestižních rovinových dostihů, včetně mezinárodních. 

Jak snad mnozí ze čtenářů webových stránek Dostihového světa vědí, příběh Františka Vítka nazvaný Život plný koní vycházel na pokračování v časopise Paddock Revue. A to od ledna 2011 do července 2012. Pak, bohužel tento měsíčník jako tištěné periodikum zanikl. Ve zmíněném období roku a půl bylo publikováno osmnáct kapitol z dvaceti čtyř plánovaných. Šest jich je autor všem, kteří si tuto četbu oblíbili, ale také Františku Vítkovi samotnému, z výše uvedených důvodů dlužen. 
Právě s nimi, tedy se zbývající čtvrtinou vyprávění, se budete moci v Dostihovém světě pravidelně, týden po týdnu setkávat. Nebudeme je ovšem uveřejňovat po celých kapitolách, nýbrž po jejich částech.
Pro osvěžení paměti jedněch, a pro informaci druhých, si před prvním z navazujících pokračování, které vyjde na stránkách Dostihového světa příští týden, připomeňme názvy a obsah jednotlivých dosud otištěných kapitol:
1. KORAN
Jak se František Vítek seznámil s Koranem, původně vynikajícím rovinovým a později překážkovým koněm. A jak se, pro něho vlastně i trochu šťastnou (ne tak pro jeho předcházejícího jezdce Karla Stibůrka) náhodou, octl před Velkou pardubickou v roce 1963 v jeho sedle.

2. VÍTĚZSTVÍ PO SEDMI LETECH
Slavné vítězství Korana a Františka Vítka ve Velké pardubické 1963. Šlo o první triumf československého koně a jezdce po dlouhé sovětské hegemonii v našem nejslavnějším dostihu. Před tím totiž slavily naše barvy maximální úspěch naposledy zásluhou Letce a Josefa Vavruška v roce 1956.

3. PUCHLOVICE
Dětství Františka Vítka v jeho rodné vesnici ve východních Čechách – mezi Chlumcem nad Cidlinou a Hradcem Králové. Jeho rané období spadalo do let druhé světové války, pozdější do období, které bylo na venkově poznamenáno především násilnou kolektivizací, která právě na jejich rodinu těžce dolehla.

4. TRNOVÁ A CHUCHLE
Počátek učňovských let Františka Vítka, především vzpomínky na internát v Trnové u Jíloviště. Na první zážitky v sedle, na kamarády, na přátelství, která navazoval, na učitele, na první kontakty s koňmi a lidmi na chuchelském závodišti.
 
5. V CHUCHELSKÉM „KONCENTRÁKU“
Další vzpomínky na učňovská léta, především v Chuchli, na trenéra Karla Truhláře i další významné a zajímavé zdejší osobnosti, které mu daly, stejně jako první známí a úspěšní dostihoví koně, které tenkrát ošetřoval a jezdil v práci, mnoho pro jeho další život s dostihy.

6. CHUŤ PRVNÍCH VÍTĚZSTVÍ
První zážitky, zkušenosti a úspěchy mladičkého učně Františka Vítka a později čerstvě vyučeného jezdce v dostihovém sedle. Především v období, které předcházelo nástupu na dvouletou vojenskou základní službu, která ho čekala v devatenácti letech, od podzimu roku 1957.

7. DVA ROKY NA ČÁŘE
Léta prožitá na vojně u pohraniční stráže, na československo-rakouských hranicích v letech 1957 – 1959 v tzv. zakázaném pásmu poblíž města Nová Bystřice. Strávil je tam mj. i se svým velkým kamarádem, dostihovým jezdcem a později rovněž trenérem Miroslavem Janáčkem. A návrat do Chuchle, kde navázal na kariéru, kterou započal před vojnou.

8. BERLÍN, VARŠAVA, PRAHA
Vzpomínky na některé mezinárodní mítinky socialistických států, jichž se zúčastňoval jako mladý pracovní jezdec. Měl tak možnost být v bezprostřední blízkosti vynikajících trenérů, jezdců a koní – našich i zahraničních. Samozřejmě pouze ze zemí tehdy tzv. východního bloku.
 
9. ŠŤASTNÝ RO 1963, NEŠŤASTNÝ ROK 1964
Částečně návrat k prvním dvěma kapitolám – tedy ke Koranovi a k slavnému vítězství ve Velké pardubické 1963. V kontrastu s tím naopak velmi nevydařená, navíc nepříjemným zraněním poznamenaná další sezóna. Nezdařená, resp. právě oním zraněním znemožněná, obhajoba předcházejícího vítězství.

10. TRIUMF V ŠUSTOTU PŘEMRZLÉHO LISTÍ
Druhé a neméně slavné vítězství Františka Vítka ve Velké pardubické, tentokrát s benešovskou klisnou Mocnou v roce 1965. Nerodilo se, tak jak to často, ba skoro vždy, bývá, lehce. Jednalo se o první vítězství klisny ve Velké pardubické po dlouhých dvaceti osmi letech. Poslední klisnou, která do té doby dostih vyhrála, byla Norma s paní Latou Brandisovou v poslední předválečné VP v roce 1937.

11. DO TŘETICE TO NEVYŠLO
Třetího jezdeckého vítězství ve Velké pardubické se František Vítek, který startoval v tomto dostihu ještě s několika dalšími koňmi, nedočkal. Nepodařilo se mu to ani v sedle výborného Japana, který měl jako vynikající skokan pro takový triumf velké předpoklady, resp. byl pro něj přímo předurčen. V roce 1968, kdy byl kůň v nejlepší formě, se Velká pardubická po vojenské agresi vojsk států Varšavské smlouvy nekonala…

12. SBOHEM, DOSTIHOVÉ SEDLO!
František Vítek myslel od konce šedesátých let stále častěji na ukončení jezdecké kariéry. A na práci trenéra. V této profesi se chtěl uplatnit především u rovinových koní. Jako jezdci mu to nemohlo být splněno, na rovinového jezdce byl příliš těžký. Jeho jezdecká a trenérská dráha se nějaký čas ještě překrývaly, ale v roce 1972 se sedlem rozloučil definitivně.

13. PRVNÍ OSUDOVÉ SETKÁNÍ
Nesnadný začátek trenérské kariéry, ne všechno, vlastně máloco, vycházelo tak, jak si František Vítek představoval. Úspěchy byly spíš ojedinělé, chybělo především potřebné ekonomické zázemí. Zlom nastal v okamžiku, kdy František začal spolupracovat s JZD Hlavice, pozdějším JZD Všelibice. A především s jeho předsedou Vladislavem Hvízdalem.

14. DRUHÉ OSUDOVÉ SETKÁNÍ
Dalším důležitým okamžikem Františkovy trenérské kariéry bylo setkání s žokejem Vlastimilem Smolíkem. František Vítek potřeboval pro své čtyřnohé svěřence, kteří se díky jeho trenérskému vedení stále zlepšovali, stálého jezdce, který by odpovídal jejich kvalitám. Ve Vlastimilu Smolíkovi, který byl nejen výborný žokej, ale také příjemný a pracovitý člověk, jej našel.

15. VE ZNAMENÍ VICTORIE REGIE
Františkovy odborné schopnosti podepřené zkušenostmi, citem pro koně, trpělivostí, intuicí a dalšími nezbytnými vlastnostmi kvalitního trenéra, spolu se skvělým zázemím dostihového střediska v Lysé nad Labem, se zúročovaly. Victoria Regia se v roce 1976 stala do té doby nejúspěšnějším Vítkovým koněm. Vyhrála dva klasické dostihy, ve zbývajících třech byla druhá. A Vlastimil Smolík pomalu přebíral, a, jak se později ukázalo, na dlouho, pozici naší suverénní žokejské jedničky. Stejně jako František Vítek trenérské.

16. DVA HUBENĚJŠÍ ROKY
Po skvělých výkonech v roce 1976, byly následující dvě sezóny pro Vítkovy svěřence přece jen o něco skromnější. I když jen velmi relativně. Protože František se v roce 1978 znovu stal rovinovým šampiónem mezi trenéry. V klasických dostizích se však jeho svěřenci neprosadili tak, jak by si byl přál. A stále mu chybělo vítězství v tom nejdůležitějším z nich – v derby.
 
17. MODRÁ STUHA PRO SKRČKA
Toho se však dočkal hned v následující sezóně. Prvním koněm, který protrhl Vítkovu derbyovou smůlu, byl vzrůstem nevysoký hřebec Valdaj. Ten dokázal svůj zdánlivý handicap vynahradit úžasně bojovným srdcem a dalšími kvalitami, a také přímo profesorským cvalem. Jeho vítězství s maďarským žokejem Vasem v Čs. derby 1979, bylo sladké, ale přece jen tak trochu s hořkou příchutí. Těsně druhý totiž skončil další Vítkův kůň, populární klisna Sparta, které dal v těžkém dilematu Vlastimil Smolík přednost právě před Valdajem.

18.  ARVA A LATÉN PŘED DERBY
Z roku 1979 jsme se na další dvě kapitoly přenesly hned o devět let dopředu (pak se ale zase vrátíme). Žokej Smolík se v roce 1988 totiž znovu ocitl před prakticky stejným dilematem. Kterého z vynikajícího svého trenéra si má pro derby vybrat tentokrát. Arvu nebo Laténa? Zase to, z mnoha důvodu, nebylo nic jednoduchého, což velmi dobře věděl i František Vítek.

Na tomto místě vyprávění o Františku Vítkovi nazvané Život plný koní v Paddock Revue skončilo. Šest zbývajících tedy budete moci postupně číst v Dostihovém světě.
Ve středu 12. prosince zahájíme první částí 19. kapitoly.

A ještě poznámka na závěr:
Vyprávění o pozoruhodném životě Františka Vítka bylo od samého počátku zamýšleno i jako zasloužená a zákonitá pocta muži po mnoha stránkách výjimečnému, přesto však přímo bytostně skromnému. Což je při jeho zásluhách vlastnost nebývalá. Zvláště v této době, v současném společenském klimatu. Kdy jsou za kdovíjaké celebrity v dostihovém i nedostihovém světě, považováni i lidé, kteří nejen že nesahají člověku Vítkova formátu ani po kotníky, ale jejichž význam, věhlas a popularita je někdy založen na nezákonném, ba zločinném konání.
V příběhu nazvaném Život plný koní jde i o poctu člověku, který příští rok v září oslaví, nepochybně opět tiše a neokázale, jak je mu vlastní, sedmdesáté páté narozeniny.
Petr Feldstein