Už zítra se v Římě konají další překážkové dostihy, Josef Váňa mladší sice tentokrát nenastoupí do sedla na koních v rodinném tréninku svého otce, rozhodně ale na římský mítink nemusí hledět bez nadějí. Naopak. Hned v úvodní  zkoušce odpoledne, Premio Spinetti o 16000 eur na 3400 metrů, si vyzkouší osmiletého Frammassone, vítěze patnácti z třiadvaceti kariérních startů a jednoho z nejceněnějších  překážkářů v Itálii.

„Moc se na něj těším,“ připouští Váňa z Říma.  „Na takového koně se člověk často neposadí. Je to vícenásobný vítěz grupových dostihů, který vážně umí. V posledním roce měl sice zdravotní problémy,  ale   jestli se dal do pořádku, určitě to bude hodně zajímavý dostih z pohledu jezdce,“ těší se Váňa.  Svěřenec trenéra Contua se naposledy na dráze objevil v létě v Meranu, kdy dostih nedokončil, ale  před dvěma lety v římské zimě právě on nad tamními překážkami panoval  a působil velmi suverénně. Loni jej však do Říma nepustily právě zdravotní problémy…

Druhou štací zítřejšího programu je pro Váňu Dzordzeta slovenského trenéra Jaroslava Brečky v 3200 m dlouhých proutěných překážkách, kde nastoupí také český Lucano. Dzordzeta sice minule v Římě nesplnila roli favoritky,  tentokrát ale Váňa vidí naděje  pozitivně. „Určitě je to zajímavá klisna, se kterou můžeme bojovat o umístění,“ těší se žokej, který loni působil u italského trenéra Favera, nyní ale  u svého otce vystřídal Josefa Bartoše. A výsledkově to pro jejich tým v Římě až na jednu výhru nového napajedelského plemeníka Pouvoir Absolu  zatím nedopadá nijak  hvězdně. „Jistě, přišel jsem o možnost jezdit koně od Favera,  ale zase mám šanci získat koně jiných italských trenérů,“ říká. Na jiných italských koních mu zřejmě nyní kynou větší úspěchy, než na těch „vlastních“. Změní se to?

„Ono to je dáno několika okolnostmi,“ vysvětluje Váňa mladší. „Naši koně sem přijeli z tréninku v kopcích, a ani nevěděli, jak se tady připravovat. Než si na tyhle podmínky  zvykli, pěkně to trvalo,. A navíc mnohdy je docela problém je tady udržet zdravé, aby  to pak vůbec bylo do dostihů.    Bohužel tady v Římě jsme narazili často na rozběhané špičkové italské soupeře,  a to bylo většinou  nad naše síly,“ konstatuje Josef Váňa. 

„On celý   tenhle římský experiment se asi měl speciálně chystat už  třeba půl roku dopředu, pokud jsme měli uspět. Třeba začátek římské zimy, to jsou často handicapy, dostihy, které my jsme nemohli běhat, protože naši koně italský handicap  neměli.  Teprve později začaly prodejky  a condizionaty, tedy kategorie, kam jsme  se vešli.    Kdybychom ale seběhali koně třeba v létě v Meranu, mohlo se v Římě začínat jinak?“ vypočítává Váňa.

Nyní však nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem   situaci lze však brát jako poučení pro budoucnost.  Jestli ovšem italské dostihy nějakou budoucnost po všech poplašných zprávách mají… „Tady všichni věří, že se dostihům bude dařit aspoň tak, jako nyní, ale budoucnost je vážně nejasná,  Italové skutečně  mají velké obavy,“ líčí Váňa italskou situaci.  V tamní realitě žije s přestávkou po otcově zranění už více než rok, takže může vývoj pozorovat pohledem „insidera“. „Tady  v Římě všichni věří, že to bude v pořádku