Vyučila sev Chuchli a jako pracovní jezdkyně a ošetřovatelka působila v několika českých stájích. V Rabbitu pak potkala trenéra Grega Wroblewskiho, což jí navždy změnilo život. Ivana Porkátová, jezdkyně s citlivou rukou a dobrým odhadem na koně, maminka dvou synů – dvanáctiletého Grečka a o tři roky mladšího Jana a od minulé soboty, tj. 18. června 2022 také trenérka, která se nesmazatelně zapsala do historie Švédské národní steeplechase: vyhrál ji totiž jí připravovaný sedmiletý valach Her Him.

V sobotu jste již potřetí, pokud připočítáme dva plné zásahy vašeho partnera, ovládli prestižní Švédskou národní steeplechase. Věřili jste ve vítězství, byť třeba jen velmi opatrně?

Doufali jsme, že by mohl uspět, ale přece jen je to překážkový dostih a může se přihodit cokoliv. Běhat měl už vloni, to se ale nepovedlo a myslím, že to tak bylo dobře. Všechno zlé je pro něco dobré a všechno má svůj čas.

Do sedla Her Hima byl angažován žokej Henrik Engblom. Byla to volba na poslední chvíli nebo bylo předem jasné, že ho bude jezdit právě on?

Jezdecké obsazení bylo jasné hned. Henrik je Gregův přítel a jezdil nám už v předešlých letech. Je to skvělý žokej, který dráhu ve Strömsholmu zná, což je velká výhoda, protože je dost specifická. S Henrikem a dalšími Gregovými přáteli jsme se sešli hned ten večer, kdy jsme do Švédska přijeli a bylo to moc příjemné.

Cesta do Švédska je záležitostí mnoha hodin, jak se s ní váš svěřenec popasoval?

Cesta byla docela „fajn“, jeli jsme celkem třicet hodin – z toho dvanáct hodin autem a osmnáct lodí. Autem je to pro koně náročnější, musí hodně vyvažovat, vezmete-li v úvahu nerovnosti na silnicích, různá brždění a zatáčky. Plavba lodí je pro koně odpočinkovější, jediný mínus vidím v tom, že si nemohou lehnout a pořádně oddáchnout.

Byla to Her Himova první dlouhá cesta do zahraničí, nebo už něco podobného absolvoval dříve? 

Vloni v listopadu startoval ve francouzském Fontainebleau, což je také poměrně daleko a zvládnul to bez problémů.

Byl bez problémů i samotný dostih, Švédská národní steeplechase, s dotací 230 tisíc švédských korun?

Lehký dostih to určitě nebyl. Závodiště jsem si původně chtěla jít prohlédnout dopředu, ale zblízka jsem ho nakonec viděla až ve chvíli, kdy jsem do prvního dostihu vedla našeho Locomotiva. Když jsem spatřila ty nádherné, ale obrovské skoky, skoro jsem se o toho našeho začala bát, jestli je zvládne. Všechno ale klaplo, jak mělo, na čemž má velkou zásluhu i výborný výkon žokeje. Tento výlet do Švédska byl pro mě i takovou malou dovolenou, bylo to několik dní, kdy jsem mohla odpočívat, užívat si klid a pohostinnost přátel ze zahraničí. Vše pak jen korunovalo vítězství, což už byla jen pomyslná třešnička na dortu. Velmi jsem si to užila a za vše vděčím Gregovi, svému muži, který všechno zařídil a zorganizoval. Byl to zážitek, na který budu vzpomínat ještě řadu let.

První jedničkový triumf je vždy pouze jednou, jaké byly vaše bezprostřední pocity?

Pocity? Jednoduše nepopsatelné, dlouho jsem vůbec nechtěla uvěřit, že se to stalo a nejsem jen ve snu. Úžasná slavnostní atmosféra, nádherné počasí, skvělé výkony koní… Čtyřiadvacet hodin, cose navždy vryje do mých vzpomínek jako chvíle, kdy jsem byla opravdu šťastná.

U Her Hima figurujete nejen jako trenérka, ale také majitelka…

Ano, vlastní ho naše rodina, k čemuž se váže docela zajímavý příběh. Agent Chris Richner ho původně sehnal pro pana Zatloukala, majitele stáje Nýznerov. Pak se ale vyskytly problémy s papíry, které mu dlouho znemožňovaly start v dostizích. Pan Zatloukal ztratil trpělivost a Her Him zůstal nám, kteří jsme ho do té doby kompletně financovali a trénovali.

Takže Her Him je vlastně takový nečekaný bonus…

Dá se to tak říct. Je to můj „osobák“ a těší mě, že dělá radost. Jeho trénink samozřejmě konzultuji se svým mužem. Her Him se pase u nás za barákem a je spokojený, užívá si to.

Ještě ve Švédsku jste se dozvěděli i další skvělou novinku, a to, že ve Dvojnásobné karlovarské míli zvítězil Willantos s Petrem Foretem…

To bylo překvapení i pro nás. Vždy dobře běhal po měkku, ale teď ukázal, že i na pevnější dráze to bude umět. Byli jsme zrovna na cestě, takže dostih jsme sledovali na videu. Nicméně moc nás potěšil.

V neděli nás čeká České Derby, jak vzpomínáte na derbysty, které jste měli před lety v tréninku? Začněme třeba u Pallaza Corsiniho…

Nebyl to špatný kůň, spíš naopak. Ze začátku se jevil hodně slibně, ale pak se ukázalo, že až tak moc závodit nechce…

Ve vašem tréninku nastupoval do boje o modrou stuhu také v dalších letech velmi úspěšný Nagano Gold, trojnásobný premiant ankety o Koně roku…

Moc jsem mu tehdy věřila. Nebyl to jednoduchý kůň, ale byl výjimečný. Myslím, že velkou chybou bylo, že ho v Derby nemohl jezdit Honza Verner. Ten s ním už předtím vyhrál, rozuměl mu. Byli spolu sehraní a dokázal si s ním poradit. To, jak Derby nakonec dopadlo, a že poté odešel z našeho tréninku, byla velká škoda.

Po třetím místě ve Velké červnové ceně se vysoko počítalo i s Top One…

V posledním trialu, kde byl třetí, mu všechno hrálo do karet a podal životní výkon. Na něj už bohužel nikdy nenavázal, protože mu scházela potřebná třída.

V Derby sice neběhal, nicméně v St Leger přemožitele nenašel, další z vašeho tréninkového lotu, černý hnědák Sanok… 

„Noček“ byl výborný kůň, skvělý každým coulem. Naprosto charakterní, velký profesionál. Proč nešel Derby? V té době ještě zrál. Hodně ho v práci jezdila Míša Spáčilová, jejímž byl oblíbencem. Několikrát jsem měla tu čest jezdit ho i já a byl to zážitek.

Velký zážitek možná nabídne i letošní České Derby, komu v něm budete držet palce?

Přála bych si, aby vyhrál Zamico. Jeho mámu Rabbit Zamindar jsme s Daliborem Törökem obsedali a po jeho odchodu s ní pracoval Greg. Byla výtečná klisna.

Právě v Rabbitu jste se seznámili a dali dohromady s vaším partnerem Gregem Wroblewskim…

Přesně tak. Na Rabbit obecně mám jen pěkné vzpomínky.

S Gregem máte dva krásné a šikovné syny, kterým se věnujete tak často, jak jen to jde…

Chci se jim věnovat, dokud o to stojí, protože čas rychle utíká. Nikdy bych si nemyslela, když mě zkušenější varovali, jaká je to pravda. Klukům se věnuji ráda a jsem spokojená, když můžeme být spolu. Greček rád hraje fotbal, Jeníček si zase se zájmem čte knížky. V zájmech jsou různí, ale mají se rádi, a to je důležité. Spojuje je láska ke zvířatům, které oba milují.

Když přichází čas Derby, už se začíná spekulovat i o koních do Velké pardubické, vrcholu podzimní části sezóny…

Želízko do Velké momentálně nemáme, ale máme hodně mladých šikovných koní, z nichž třeba některý nebo někteří v budoucnu do Velké zamíří. Neříkám, že by to nemohl být i Her Him, nicméně to je ještě daleko. Napřed by si totiž musel tamní prostředí osahat a vyzkoušet. 

foto: archiv Ivany Porkátové