Nejvýznamnější irský překážkový mítink se koná v samém závěru sezony, v jejích posledních pěti dnech. Na rozdíl od prestižnějšího Festivalu v Cheltenhamu je o den delší, trvá od úterý do soboty a každý den nabízí osm klání, zatímco v Prestbury parku je na programu o jedno klání každý den méně.

V Cheltenhamu jsou dostihy s celkovou dotací méně než 100 tisíc liber výjimkou, v Punchestownu jich je mnohem více. Jen první den najdete i dvě klání s celkovou dotací „jen“ patnáct tisíc euro. O šestimístnou dotaci se bojovalo ve čtyřech kláních a podobné to bude i v následujících dnech. Irský pořadatel těží z toho, že už se běhá za letního času a dny se oproti polovině března výrazně prodloužily. V pracovních dnech od úterý do pátku se začíná dvacet minut před čtvrtou hodinou a končí se před osmou večerní, aby do Punchestownu mohli dorazit i pracující. Pokud je den zatažený jako v úterý, konají se poslední dostihy už za poměrně velkého šera, viditelnost není rozhodně nejlepší.

Největší nával před vstupem na závodiště je po třetí hodině. Při pohledu do publika převažovali v úterý starší lidé. Pořadatelé před začátkem Festivalu odhadovali návštěvu za pět dní na 118 tisíc diváků, tolik jich přijde do Cheltenhamu za dva dny. Nejvíce jich projde branami v sobotu, kdy už se nekoná tolik prestižních zkoušek, ale vyhlašují se šampionáty, a mohou přijít rodiny s dětmi. Nejmenší se rozhodně nudit nebudou, neboť v jedné části areálu je nachystáno poměrně velké množství pouťových atrakcí. Ty v úterý spíše zely prázdnotou, děti školou povinné jste v areálu hledali marně. Úterní účast nebyla nijak masivní, nikdo se moc nikde netlačil.

Pokud vstoupíte jedním z mnoha vchodů na závodiště v Cheltenhamu, okamžitě se ocitáte v obrovském lidském mraveništi, kde si pečlivě musíte najít cestičky k paddocku, do tiskového centra či na tribunu. Pokud odbočíte, jste ztraceni a můžete se ocitnout v davu, který se pohybuje velmi pomalu. Velké množství lidí v úterý v Punchestownu nebylo, na tribunu nebo i jiné místo v areálu jste se dostali bez velkých komplikací kdykoliv. Před dostihem nebo po něm, jen jste si museli dát pozor, kdy přejít cestu, kterou se koně vrací do paddocku. Zdržení v tu chvíli nebylo nijak fatální, většinou několik desítek vteřin.

Život na závodišti v Punchestownu poklidně plyne a vzrušení přichází jen pár minut před dostihem, kdy se jednotliví bookmakeři překřikují se svými nabídkami a potom při finiši dostihu samotného, kdy tribuny povzbuzují své favority. Pokud si stoupnete do blízkosti vodičky, usilovně povzbuzující svého miláčka poslední třetinu dostihu, tak je to poměrně velký záběr pro sluchovou soustavu. Když se úsilí podaří, a sledujete ten úžasný výbuch emocí, tak i zalehlé uši jsou odpuštěny. Hluboký povzdech přijde vždy, když favorit skončí svou pouť předčasně v průběhu dostihu.

Příjemné a pohodové atmosféře nahrává i velké množství stánků či trucků s občerstvením, a tak během odpoledne žádné fronty nesleduji. Každý si může vybrat dle svých preferencí, za ceny minimálně dvojnásobné, než jsme zvyklí u nás. Samozřejmě nepřekvapí, že se u většiny stánků čepuje tmavé pivo irské provenience, jen vesnice není tak rozlehlá a narvaná jako je tomu v Cheltenhamu. Tam se v průběhu odpoledne téměř nemáte šanci dostat a případně se pohybujete rychlostí krok sun krok.

Jedna zajímavost mě zaujala. Na drtivé většině závodišť, které jsem navštívil, jsem se setkal s označením cílového mezníku značkou velmi podobnou „zákazu vjezdu“. V Punchestownu cíl označuje rudá pěticípá hvězda. Irská a naše minulost je velmi rozdílná, a tak tento symbol zcela jistě nebyl na očích každý den.