Druhý den Festivalu v Punchestownu se oděl do prosluněného hávu. Úterní šeď byla zapomenuta a na návštěvnosti se to projevilo. Včera volně průchodné cesty se ucpávaly, a také před stánky bookmakerů bylo mnohem více živo, než o den dříve. Přemítat nad tím, jak se dostat na tribunu jste stejně nemuseli, volných míst bylo i tak dost. Ani velké fronty před stánky s občerstvením se netvořily.

Při minulé návštěvě v Punchestownu se pravidelně vyhodnocovali nejlépe oblečené dámy, každý den byla vyhodnocena jedna, která si odnesla zajímavý finanční obnos. Letošní rok nabízí novinku, dress code je hodnocen nejen u dam, ale také u mužů. Již první den byli na pódiu zastoupena obě pohlaví a hlavní cenu si odnesl muž v hnědém obleku se stejnobarevným kloboukem. Ve středu zabodovala dáma v bílorůžové kombinaci. Hlavní cenou každý den je velká láhev šumivého moku, ale to není vše, vítěz postupuje do závěrečného hodnocení, které proběhne v sobotu a vítěz získá pobyt pro dva v Paříži.

Nejlépe oblečení návštěvníky hodnotí každý den čtyř až pětičlenná porota pod vedením Jess Colivetové, osobní stylistky z Londýna. Colivetová vede porotu v Punchestownu druhým rokem. Hlavním partnerem prestižní soutěže, je jeden výrobců pěnivého moku. Soutěž je sledovaná nejen diváky, ale i početnými zástupci médií. Právě návštěvníci dostihů mohou utvářet módní styly pro nejbližší týdny. Na druhou stranu je třeba říct, že návštěvníků jako ze žurnálu nenajdete stovky, jsou to spíš výjimky, ať už u mužů nebo u žen. Škoda, že se zatím v české kotlině nenašel pořadatel, který by chtěl kultivovat oblečení návštěvníků dostihů, a tím se dostat i na stránky nesportovních periodik.

Už i v úterý jste v areálu potkali dámy se šaty bez ramínek, ale v ve středu se jejich počet zvýšil. Rtuť teploměru se totiž vyšplhala na 12 nebo 13 stupňů a část publika dorazila, tak jako by bylo léto plném proudu. V zimní bundě si člověk připadal jako návštěva z jiné planety, ale s přicházejícím večerem byla bunda nutnou výbavou, nikoliv však pro některé horkokrevné návštěvníky a návštěvnice.

Když jsme u oblečení, pořadatelé také dokázali vyčíslit, kolik návštěvníci Festivalu běžně utratí za potřebný dress code než do Punchestownu. I tím se snaží ovlivnit veřejné mínění, že právě dostihy mohou být motorem ekonomiky.

Základní informace o tom, co jsou to dostihy, jaké jsou jejich aspekty a co účast obnáší si můžete vyzkoušet v expozici v rámci Irského národního hřebčína. Dokonce si zkušebně můžete odjet i dostih na trenažéru. Irsko je zemí dostihům zaslíbenou, a tak výchova nových příznivců probíhá od útlého věku.

První dva dny Festivalu se odehrály na dráze před přímo před tribunami, ale šířka oválu je v Punchestownu tak široká, že na další program je možné překážky přesunout více do středu. Délka oválu je přes tři kilometry, tedy jeden z nejdelších, na kterých se běhá. Punchestown se může pochlubit také dráhou na krosové dostihy, a ta je hodně specifická. Většina skoků je umístěna při pohledu z tribuny do levé části areálu. Koně překřižují klasickou dráhu na steeplechase a uhánějí směrem k horám Wicklow. Po několika skocích se otočí, a běží zpět k tribunám, kde je na dohled také několik skoků.

Většina překážek jsou různé seskoky či výskoky, na způsob našeho dropu či Irské lavice. Nedaleko od tribun také najdete starou kamennou zeď, která byla trochu upravena a slouží jako jeden ze skoků. Vrcholný kros, i u nás několikrát zmiňovaný La Touche cup je na programu ve čtvrtek, ale patří ke kláním s nižší dotací v programu. Novinářská akreditace umožňuje vstup do dráhy, a tak s dostatečným předstihem před startem prvního dostihu si mohu různé skoky prohlédnout a porovnávat s českou realitou.

Při návštěvě dráhy potkávám několik jezdců v zimních bunách a kulichu, jak se seznamují s povrchem dráhy, ale také na poslední chvíli upravují hmotnost na potřebnou hodnotu. Není to jen české specifikum.