Portugalský rodák Ricardo Sousa Ferreira se na českých drahách poprvé objevil v roce 2018 a od té doby se do Česka na dostihy vrací. A to přesto, že na našich drahách prozatím zaznamenal jeden úspěch ve čtvrté (předloni) a jeden ve druhé (loni) kategorii.  Na konci června roku 2023  pro něj přišla odměna za trpělivost. V sedle klisny Abhy vyhrál 103. České derby. Samozřejmě jako první Portugalec. Dosáhl tak na své první derby…

„Jestli je to pro mě největší úspěch kariéry?  Určitě jeden z největších, povedlo se mi vyhrát některé velké dostihy, ale derby v zahraničí, to je velká věc. Na druhé straně si ale vážím každého vítězství, které se mi povede dosáhnout, každé má svou cenu a muselo se nějak vybojovat,“ uvažoval Ricardo Sousa  na otázku, kam  by své pražské vítězství v dosavadní kariéře zařadil.

Ohledně vybojování pražského vítězství ovšem muset přiznat, že vybojovat právě to nepatřilo k nejnáročnějším počinům jho kariéry. „My jsme měli celkem pohodový dostih, klisna si vedla tak, jak jsem potřeboval, a když v rovině zabrala,  bylo to celkem jasné, že vyhraje  právě ona, nikdo na její zrychlení  nereagoval. Předvedla moc dobrý výkon,“ pochvaloval si klisnu, kterou měl před pražským startem možnost „nakoukat“ jen prostřednictvím videozáznamů a věděl, že se nad ní po  porážce z Velké jarní ceny   vznášely pochybnosti, pokud jde o její vytrvalost.  Ty ale v jejím sedle sám pomohl rázně ukončit.

Ve španělském derby letos Sousa skončil osmý z desetičlenného pole, a tak si v Praze tak trochu spravil „klasickou“ chuť.  Při otázce na srovnání obou derby ale nevyjádřil žádnému z nich preferenci. „Ty dostihy jsou každý jiný, ale  obě derby jsou veliká událost. Pražská dráha se mi líbí, je velká, prostorná, a právě v tom prostoru je někdy  místo pro chyby.  Je to ale férová dráha, rád se na ni vracím,“ nezapomněl dodat portugalský žokej.

Sousa v minulých letech v zápolení s Václavem Janáčkem urval zkušenějšímu parťákovi dva tituly španělského šampiona a letos s Janáčkem ve Španělsku bojuje v čele jezdeckého pořadí na ostří nože, byť v Praze mu ujel  vcelku výrazně. Sousa říká, že jako žokej chtěl působit už od dětství, pořádně ale ke své budoucí práci přičichl až jako dvacetiletý po příchodu do Madridu. „Dostal jsem šanci dělat to, co mě baví, to byl velký krok,“ říká žokej, který se na „českou  stopu“ dostal i díky dlouhodobým kontaktům s Ingrid Janáčkovou Koplíkovou.  „Známe se nějakých deset let, a na její koně rád přijedu zase,“ dodal Sousa poté, co sobě i trenérce pomohl zapsat do kariér přelomové vítězství. Jestli společně přidají nějaká další, to uvidíme v příštích týdnech a měsících.