Každé Derby má své příběhy. Některé jsou silné a vybavíte si je do detailu i po letech, jiné s přibývajícím časem „blednou“, aby nakonec uvolnily místo jiným. Myslím, že do první kategorie, a to bez ohledu na výsledek nedělního startu, patří už nyní ten hnědky Niamey. Klisny, která byla pořízena na základě impulzivního rozhodnutí své trenérky Venduly Korečkové a s velkým přispěním dobrého oka bloodstock-agentky Hany Juránkové. Příběh, téměř pohádkový, kterému by tolik slušel velký happy-end, vám bude vyprávět čistě dámský tým, z něhož je i na dálku cítit pohoda, soulad a vzájemná důvěra.

„Pořízení Niamey? To bylo takový zapeklitý. Chtěla jsem ke Coolishaakovi koupit ještě ročka, ale s tím, že už by měl být o něco levnější a nemusí být hned. V duchu už jsem si představovala, jak jedu na Arqanu, kde si ho sama vydražím. Nicméně všechno bylo nakonec úplně jinak,“ začíná své povídání majitelka Míša Klevisová, jedna z nejčtenějších a zároveň nejuznávanějších českých autorek detektivních románů, která před dvěma lety založila dostihovou stáj pojmenovanou po hlavní postavě svých knih, vyšetřovateli Josefu Bergmanovi.

„Zbytek už byl dílem náhody. Hanka Juránková byla zrovna v Badenu, když jí Vendy volala, že bych si přála ještě ročka. A v té chvíli se v ringu objevila moc hezká kobyla, naše Niamey. Marně se mi Vendy snažila dovolat, protože já mám skoro pořád telefon na tichý režim, a tak to s Hankou prostě riskly a klisnu koupily. Kdybych ji nechtěla, nebyl by problém sehnat někoho, kdo by si ji vzal. Hned o ni projevili zájem i jiní majitelé. Stála totiž jen 3500 eur,“ popisuje anabázi Míša, jež původně z rychloakce nadšená nebyla, nicméně reakce jejího partnera ji přesvědčila, aby „bojovnici“, jak jí doma kvůli rozkročenému postoji přezdívají, dala šanci.

„Když nám holky poslaly fotky, říkám, hezká je, ale chtěla jsem si přece toho ročka vybrat sama…“ Přítel, který stál vedle mě, najednou zahlásil: „Hezká? Vždyť je překrásná, koukni na ty pruhovaný kopýtka, uvidíš, že takhle kobyla nám jednou poběží Derby. A jestli si ji nechceš nechat, tak ji koupím já.“ Tím bylo rozhodnuto. A ačkoliv zůstala nakonec napsaná pouze na mě, reálně to beru tak, že je naše, společná.

Společná radost, na kterou se vyplatilo počkat, protože klisnu dlouho trápily růstové problémy. „Doktorka nám řekla, že ji musíme nechat dorůst, dovyvinout. Bylo jasné, že dvouletou sezónu pravděpodobně vynechá, nebo vyběhne až pozdě na podzim. Takže jsme čekali, ale protože jsme ji už milovali, vůbec nám to nevadilo,“ líčí s nadšením sobě vlastním Míša, pro níž jsou koně a dostihy hobby číslo jedna už od dětských let.

„Už od dvou let v práci ukazovala, že je to takový správný dostihový kůň. I ten debut, když jsem ji jezdila v Praze, jak vyhrála, to bylo jako jet na starším ostříleném koni. Všechno věděla, nic neřešila, s ničím neměla problém. Ve své podstatě je to taková správná kobylí osobnost, v boxe si nenechá nic moc líbit, ale pod sedlem je to profík,“ hodnotí svou první trenérskou derby šanci Vendula Korečková, která si v neděli poprvé střihne v dostihu o modrou stuhu dvojroli.

S lehkým optimismem a nadějí ke Dni D vzhlíží i asistentka trenérky a jedna z ošetřovatelek a pracovních jezdkyň Niamey neboli „Mňamky“ Nela Jirásková. Vítězka žákovského seriálu Hipospol Cup z roku 2015, která prošla různými tuzemskými stájemi a zkušenosti sbírala i v zahraničí, své oblíbenkyni věří. „Na ježdění je super, je to takovej typickej dobrej kůň, kterej odpracuje v práci to, co má, zbytečně se nenervuje a udělá, co po ní člověk chce. I na ošetřování je hodná, má ráda svůj klid, ale když přijedou majitelé s pamlskama a mrkvičkou, můžou u ní trávit klidně celé dny,“ usmívá se sympatická blondýnka, která je oporou lysolabské stáje už třetím rokem.

„Myslím, že v Derby šanci máme. Je tam oprávněně, něco už při obou startech ukázala. První start šla sice tříleté debutanty, ale vyhrála s lehkostí. Když jsem ji po dostihu vodila, bylo vidět, že si jen zacválala, nebylo to pro ni nic těžkého. Potom to potvrdila i ve Frankenbergrovi proti hřebcům. Absolvovala dostih o 200 metrů kratší než je Derby a bylo znát, že jí distance nevadí, naopak, možná bude i delší pro ni lepší. Když bude mít kus štěstí, mohlo by to být v neděli super.“

Velkou víru ve schopnosti klisny, pojmenované po hlavním městě afrického státu Niger, má od začátku i její majitelka, která už před 7. dubnem řešila, jak se vhodně obléct na předávání čestných cen. „Nevím proč, ale od první chvíle jsem věřila, že bude dobrá. I že ten debut vyhraje. To jsem nemohla z ničeho odvodit, prostě jsem to měla v hlavě. Byl to můj pocit. A ono se to splnilo,“ odtajňuje své pocity Míša, jež si už v únoru, tedy dva měsíce před tím, než klisna poprvé vyběhla, pořídila zbrusu nové derby-šaty. Zdali jí přinesou štěstí, se uvidí již za pár dní, kdy Niamey změří síly s dalšími patnácti aktéry. I tentokrát s číslem čtyři, které nosila i ve dvou dosavadních startech a na palubě se svou trenérkou, jež pojede derby potřetí, přičemž jejím zatím nejlepším výsledkem bylo šesté místo v roce 2013 v sedle klisny Ley Percy.

„Vůbec si nedovedu představit, že bych posadila někoho jiného. Vendula je moc dobrá žokejka, s Niamey si rozumí a navíc vítězná sestava se nemění,“ potvrzuje s úsměvem na rtech Míša, která se na své první majitelské Derby více než těší. „Derby pro mě po celý život bylo největším svátkem roku. Den, kterým jsem žila týdny dopředu. A teď je na startce moje Niamey! Jediné, co si teď přeji, je, aby přišla ve zdraví do cíle, aby se nic nestalo. Jak bude, tak bude, nicméně máme v ni obrovskou víru. Myslím, že zdaleka ještě neukázala to, co v ní je. Nicméně vím, že Derby je Derby a je to dostih především o štěstí. Kolikrát ani nevyhrávají ti nejlepší.“

A slova o nevyzpytatelnosti turfu potvrzuje i Vendula: „Myslím, že sen a v podstatě i cíl, majitelce a i mně, už splnila, tím, že se do Derby dostala, a to z pouhých dvou startů, které zatím absolvovala. Tohle je pro nás taková třešnička na dortu, že to s ní všechno pěkně vyšlo a klaplo. Ono když téměř dva roky chodíte za majitelem a pořád mu říkáte – hele, ještě to k tomu není, vydrž, roste…, tak ne každý to vydrží. Míša si na ni počkala a Niamey jí to hned prvním startem vrátila. Osobně jsem ráda, že ukazuje to, co jsme si o ní mysleli už od ročka, tedy, že je to charakterní kobyla, co do dostihů dá maximum. Pro nás je to už nyní borka, před kterou je třeba smeknout,“uzavírá trenérka, která si přeje především klidný průběh bez kolizí.

foto: Petr Guth, Monika Smolková a archiv Míši Klevisové