Čtyřdenní Ebor Festival je jedním z nejvýznamnějších mítinků Anglie. Ve čtvrtek královna Camilla dokonce odkryla desku, která říká, že loňská edice středečních Juddmonte stakes byla nejlépe hodnoceným dostihem světa. Také v pátek jste mohli sledovat koně nejen z Evropy, ale i Austrálie.

Během několika cest městem jsem však žádnou velkou reklamu na dostihovou top-akci roku nezaznamenal. Občas spatříte reklamu na začínající mistrovství světa v ragby, ale dostihy na první pohled žádným velkým tématem v historickém městě s velkou katedrálou nejsou.

Pamatuji si slova dostihové legendy Ferdinanda Minaříka, že koně moc velké teplo nemají rádi, proto jsou pro ně ostrovy zemí zaslíbenou. Tři dny na Festivalu a teploměr nepřekročil dvacítku, až na závěr třetího dne pořádně vyšlo sluníčko a také v saku bylo teplo. Na začátku odpoledne, kdy foukal vítr, se mohl hodit i svetr.

Vždy při svých cestách do zahraničí hledám možná drobná zlepšení pro české dostihy, nebo jejich návštěvníky. Příjemnou novinkou v dostihovém programu u nejvýznamnějších klání jsou jména vodičů a vodiček. Už jen podle jmen zjistíte, že jsou doslova z celého světa. V žádné grupě jsem zatím rodačku či rodáka z kotliny nenašel. Možná v sobotu, ale na závěr čtvrtečního programu se v rámcovém dostihu prosadil kůň s českou stopou.

Program kromě nezbytných informací nabízí mnohé statistické zajímavosti o každém dostihu a jeho účastnících. Nechybí vysvětlení, proč byla dotace hlavního dostihu zvýšena o téměř sto tisíc na základě dohlášek.

Zjistíte, že během mítinku se spotřebuje 12 tisíc čajových sáčků, sní 1500 burgerů z farmy Lishmans v Yorkshiru, je připraveno 10 tisíc pudinků a celkem se během čtyř dnů představí 360 koní a běhá se o rekordních 7,6 milionu liber. Nechybí ani informace o nejlepších trenérech a jezdcích na závodišti, stejně jako kdo je v posledních 14 dnech v nejlepší formě.

V pátečním programu zaujmou i krátké zprávy o čtvrtečních vrcholech, a tak program se musí stihnout vytisknout přes noc. Ptáte se na cenu? 4 libry, necelých 120 korun, což není nijak výrazně mimo tuzemskou realitu, najdeme i české dostihové dny s vyšší cenou. Nevím, jestli jsou tiskařské možnosti v Anglii a Česku tak rozdílné, když si vzpomenu na termíny uzávěrek podkladů pro tuzemské dostihové programy.

Samozřejmostí Festivalu je šampionát jezdců, který nese jméno Raye Gilpina, muže dobře známého ve vážnici i mezi novináři na dráze v Yorku. Po třetím dnu je ve vedení William Buick, který vedl pětici vítězů, z toho v pátek dva pro rodinný tým Gosdenů. Když jste přišli včas mohli, jste se s Williamem Buickem i Ryanem Moorem před vážnicí vyfotit a zcela ochotně podepisovali programy i připravené listy.

Do startu prvního dostihu nezbývala ani půlhodina, když oba opět zmizeli v útrobách vážnice. Mnozí návštěvníci tak odcházeli obohaceni o cenný úlovek. Na obou mužích bylo vidět, že pro propagaci turfu je třeba něco udělat. Jednu čárku si v pátek odpoledne odnesl i Moore a patří mu druhé místo v šampionátu Festivalu.

Z českého pohledu byl zajímavý hned první dostih odpoledne, ve kterém se prosadil John Francis Egan, vítěz Českého derby 2001 s Tribal Instinctem. Vlasů už má méně než tehdy, ty zbylé jsou významně prokvetlé šedinami, ale ze svého jezdeckého umu mnoho neztratil. Po dekorování měl úsměv od ucha k uchu a ochotně se podepisoval. V dostihu startoval také jeho syn David.

Pokud se ještě na skok vrátím k dostihovému programu, dozvíte se, co vše se v posledních letech udělalo v oblasti tolik zmiňovaného a propíraného welfare. Mě zaujala jedna informace. V Anglii se stará o 14 tisíc anglických plnokrevníků 8 tisíc stájových pracovníků 365 dní v roce.