Překážkový jezdec, trenér, organizátor dostihů v Radslavicích, ale i televizní a rozhlasový spolukomentátor. To je Pavel Složil. Skutečnost, že i když nemá v tréninku velké množství koní, dokáže je připravit k velkým výsledkům, opět potvrdilo víkendové pardubické vítězství jeho klisny Loire.
Druhý největší dostih víkendového pardubického programu, Letní steeplechase cross country II. kategorie na 4200m, se stal kořistí vaší svěřenkyně Loire, když dokázala porazit kvalitní soupeře v čele s favorizovaným Love the Win.  Pro sázkaře možná trochu překvapivě, co vy jako trenér, brousil jste si zuby na dobrý výsledek?

Loire se už loni jako čtyřletá debutantka ukazovala velmi dobře, ale letos měla nešťastný vstup do sezony. Po dvou nešťastných pádech jsme se báli, aby nedostala strach z překážek. Proto šla dva týdny před Pardubicemi dostih na rozběhnutí ve Světlé Hoře a teď jsme to znovu zkusili do těžkých skoků. Víme, že je dobrá, i když to že by vyhrála jsme tedy nečekali, ale rozhodně nás to potěšilo. Před dostihem bychom byli rádi za umístění na tabuli, po tom nešťastném začátku sezony.
Ze šesti koní, které momentálně připravujete, se nejlépe jeví právě Loire a její polosestra Lady Jane. Obě jsou dcerami úspěšné Lucydary, ale zdá se, že každá z nich je jiná. Jak byste je srovnal a jaké s nimi máte plány? je možné, že některou z nich uvidíme třeba ve Velké?
Obě si myslím, že jsou velmi dobré klisny, tak doufám, že se jim druhá polovina sezóny vydaří. Loire se daří na krosech, je to kobylka, která se v dostihu nenadře, co za ni žokej neurazí, to ona neujede. Jí prostě musí jezdec říct – tak, a teď budeme závodit. Jinak je to ale pohodově jezditelná, opravdu velmi dobrá klisna. Tak snad za dva roky … S Lady Jane do krosu určitě nemířím. Je už to starší klisna, celá maminka, ta musí utíkat jenom dokola. Letos vyhrála v Pardubicích hned osmého května, počítal jsem s ní do dostihů Poháru Josefa Váni, jenže ve Zlatém poháru měla hodně nešťastný dostih. Zůstala na startu a trošku se zranila, ale druhou polovinu sezóny s ní snad bez problémů stihneme.
Kromě toho, že se věnujete přípravě koní, jste získal i řadu úspěchů v sedle. Nezapomenutelné je určitě druhé místo ve Velké s Marketplacem v roce 1997, kdy jste na cílové čáře téměř dostihli Josefa Váňu s Vronskym. Poslední dobou vás ale v dostihovém sedle již nevídáme …
Momentálně jezdím už jenom v tréninku. Nevylučuji sice úplně, že bych se mohl ještě jednou vrátit, ale role managera a zajišťovatele chodu stáje mi teď dává tolik zabrat, že už není prostor se dostat do formy potřebné k ježdění dostihů. Mrzí mě to, štve mě to, ale čtyři kila pro mě shodit je už dneska hodně. Navíc mám teď v tréninku hodně klisen, takže tam jsou ještě dvě kila dolů, což mě úplně znevýhodňuje. Ale minulý týden měl patnácté narozeniny můj syn, a dostal amatérskou licenci, takže teď budu dělat všechno proto, aby on kráčel v mých šlépějích.
Největších úspěchů jste dosahoval koncem devadesátých let, dlouho jste fungoval současně jako trenér i jezdec svých koní… Jak byste srovnal tehdejší situaci s dnešní?
Dnes jsou úplně jinačí koně, než když jsem začínal, s Lyrikem, Lizinkem, Marketplacem… A samozřejmě se jezdí jinak, rychleji. Jako trenér se tomu musím přizpůsobit. Jestliže to nezvládnu jako jezdec a trenér, tak je pro mě lepší, abych byl pouze v roli trenéra a najal si takové jezdce, kteří na to mají čas a zvládnou odjezdit koně kvalitně. Jako třeba Michal Köhl, který mi teď vyhrál s Loire a velmi dobře pro mě jezdil již v minulosti. Pak byl nějakou dobu v Anglii, tak pro mě jezdit nemohl, teď po návratu s ním budu zase rád spolupracovat. Jako trenér si navíc můžu vybrat jezdce i podle typu a povahy koně, a taky podle důležitosti dostihu, možnosti jsou širší, než kdybych na svých koních jezdil pouze sám.
Kromě tréninku a ježdění dostihů jste si vyzkoušel i roli „dostihového experta“ v přenosech České televize. Jak se vám líbila tato práce?

Líbila se mi. Marek Svačina mi řekl už před lety – nech ježdění a my tě berem. Ale ve mně ještě furt nějak je to trénování a ježdění, takže se mnou nemohli počítat na sto procent … ČT dnes spolupracuje s jinými kolegy. Ale už několik let, co jsem ji nejezdil, komentuji Velkou pardubickou pro Český rozhlas. Jelikož letos v sedle ve Velké asi nebudu, tak pokud mě Český rozhlas zase osloví a bude zájem, tak se tam rád objevím.
Známá je i vaše zásluha na organizaci dostihových dnů v Radslavicích, v posledních letech se tam ale dostihy nekonaly. Jaký je důvod a můžeme se případně těšit na návrat dostihů do Radslavic?
Momentálně čekáme jenom na to, až politické tahanice přestanou brzdit výstavbu dálnice šest kilometrů od nás. Potřebujeme totiž hlínu, abychom připravili klopenou zatáčku do cílové roviny a počítali jsme právě z hlínou z této stavby. Snažili jsme se hlínu sehnat i jinde, ale nepodařilo se najít náhradní řešení. Potom je ještě potřeba zasít trávu a počkat, až vyroste. Bohužel to nevypadá příliš nadějně do první poloviny příští sezony, protože stavba v nejbližší době asi nezačne. Jinak ale závodiště udržujeme, i když nás také zasáhly povodně. Živé ploty jsou stříhané a připravené. Takže s návratem dostihů čekáme pouze na to, až bude možnost upravit cílový oblouk. Doufám, že se to podaří co nejdříve a že se dostihy do Radslavic brzy vrátí.

Kateřina Jupová