Po triumfu v domácím jezdeckém šampionátu si zajistil Josef Váňa i třetí pozici v šampionátu italském. Ten sice není z hlediska finančních či jiných prémií nijak ohodnocen, i tak ale českého jezdce „medailová“ pozice těší přesto, že poslední letošní italské překážky v Grossetu už jeho vítěznou bilanci nevylepšily.

„Samozřejmě, italská sezóna se povedla,“ souhlasí Váňa s pozitivním hodnocením sezóny. „Vrchol pro mě přišel v samozřejmě v meranském Gran premiu, nic víc v Itálii vyhrát ani nemůžu,.a bylo to největší moje životní vítězství. I jinak se ale v Itálii dařilo, a dlouho jsem byl v šampionátu dokonce druhý. Pak ale při zranění Raffalea Romana měl silný závěr Pepa Bartoš a na mě nakonec zbyla třetí pozice, i to je ale něco, s čím můžu být moc spokojený,“ pochvaluje si Váňa.
Pokud jde o finance, tam samozřejmě s Italy spokojen být nemůže, a to připouští i v posezónním hodnocení. „Vlastně nemáme prémie už od září roku 2012, s Bartošem jsme ale asi jako jediní cizinci dostali zaplacené aspoň čtyři měsíce tohoto roku. Jinak ale Italové neplatí, to pro tuhle sezónu platí nejenom pro jezdce, ale hlavně pro majitele a trenéry, a je to velký problém,“ říká Josef Váňa, který italské finanční problémy samozřejmě může sledovat z první ruky, protože koně v přípravě jeho otce dělají z Váňových jedny z největších italských věřitelů.
„Vážně už nevíme, jak z nich peníze dostat,“ stýská si mladší Váňa. „Všechny papíry už jsou dávno vyřízené tak, aby to pro Italy nebyl problém, ale peníze nejdou. Nyní asi budeme zkoušet je odbedn otravovat, je možné, že něco takového bude platit, protože když se jim pošle jedna žádost a čeká se, evidentně to na ně neplatí. Osobně se mi vůbec nelíbí, že bychom měli někomu pořád vyvolávat, ale třeba to tady bude platit…“ uvažuje Váňa.
Zda bude pro další týdny a měsíce platit „moratorium“ českých koní na italské starty, to momentálně není úplně jasné. „Ověřili jsme se, že jezdit do Cagnes Sur Mer nemá s našimi koňmi smysl, je otázkou, jestli později najdeme nějaké francouzské dráhy, kde by se běhat dalo. Ale třeba takový Štrasburk, který máme vyzkoušený, ten má nějakých deset dostihových dnů za rok, a pro nás není řešením,“ konstatuje Josef Váňa na konto francouzského potenciálu. Pod vánoční stromeček si ovšem i on ponese přání, aby italská dostihová generalita začala konečně nadělovat dotační dárečky…