OBOJŽIVELNÍCI

I když ježdění rovinových a překážkových dostihů nejsou zcela rozdílné profese, jde přece jen svým způsobem o specifické disciplíny. Jezdců, kterým je víceméně jedno, zda pojedou rovinu, nebo steeplechase, je asi méně než příslovečného šafránu. Ani v minulosti jich nebylo mnoho. Je a byl také rozdíl, zda jezdec, jehož doménou byly rovinové dostihy, měl absolvovat proutěnky nebo těžší překážky, či dokonce Velkou pardubickou. Právě tak obráceně. Jezdec, který se více věnoval překážkám, si občas vyzkoušel i jízdu bez nich. Ale těch nejprestižnějších rovinových klání, včetně klasických, se zpravidla nezúčastňoval.

Velkou roli u jezdců, jimž byla dána univerzálnost, a kteří třeba měli předpoklady prosazovat se na obou „frontách“, hrála samozřejmě i jejich tělesná hmotnost. Takových příkladů by byla celá řada. Pro muší váhy byla problematická především účast na těžkých překážkách, pro robustnější typy bylo zase těžké ujezdit většinu dostihů rovinových. Některé jezdce minulosti i současnosti si jen těžko dovedeme představit v obou rolích. Že by Vlastimil Smolík stanul na startu Velké pardubické, bylo samozřejmě absurdní. Stejně jako třeba jezdecká účast Josefa Váni v derby či jiných klasických dostizích.
Dva výjimeční
A přece existují výjimky, u kterých to nepředstavitelné není. U nichž bylo, resp. je, docela přirozené, že se „tam i tam“ cítili a cítí jako ryba ve vodě. A že dokonce „tam i tam“ dokázali a dokážou vítězit. I když třeba tíhli více na tu, či na onu stranu.
Kapitolou samou o sobě jsou v tomto ohledu dvě jezdecké osobnosti, které triumfovaly ve Velké pardubické, ale vítězily i v prestižních rovinových dostizích včetně Československého, resp. Českého derby. Velkou i derby až dosud nevyhrál žádný kůň. Ve více než devadesát let trvajícím souběhu obou největších událostí našeho turfu to ale dokázali dva jezdci: Karel Holoubek a Dušan Andrés. 

Karel Holoubek – překážkový jezdec
Karel Holoubek byla pozoruhodná postava našeho dostihového sportu ve dvacátých letech minulého století. Velkou pardubickou steeplechase vyhrál v roce 1925 v sedle sedmiletého valacha Landgrafa II. Tehdy se v neděli 25. října konal 44. ročník. Na hluboké dráze a za nepříjemného chladu a neustávajícího deště v něm startovalo osm koní. Landgraf II., vítěz z roku 1923, nastupoval v ošidné roli favorita. Zhostil se jí však se svým jezdcem výborně. I když měl na trati několik složitých momentů, nikým neohrožován zvítězil.
Byl to Holoubkův čtvrtý start ve Velké pardubické. Debutoval v ní v roce 1922 jako jezdec polokrevného valacha Leferse. Obsadili spolu, kůň ovšem dokončil dostih zcela vyčerpán, druhé místo. Následující rok jel Karel Holoubek jmenovce svého prvního partnera ve VP, bělouše Leferse II. Dlouho si vedli velmi dobře. V pokročilé fázi dostihu však měli pád a dál už nepokračovali. O rok později jim to však vyšlo daleko lépe. Doběhli druzí, i když daleko za vítězným Hererem a v konkurenci pouhých pěti koní.
V roce 1926 obhajovali Landgraf II. s Karlem Holoubkem prvenství z předešlého ročníku. K tomu, aby to dokázali, aby vyhráli po druhé za sebou, jim v cíli chybělo osm délek na vítěznou klisnu All Right II. V jejím sedle tenkrát dosáhl svého prvního vítězství ve Velké pardubické Rudolf Popler. Zbývají ještě tři z celkových osmi startů Karla Holoubka ve Velké pardubické. Nejprve v roce 1927 s jedním z favoritů Pinguinem skončili na Irské lavici. V letech 1928 a 1929 vedl Holoubek vždy Brutuse. V prvním případě doběhli třetí, jen čtyři délky za vítězným Voglerem. Jejich druhý společný start, Holoubkův ve Velké pardubické poslední, skončil pádem na Taxisově příkopu.

Karel Holoubek – rovinový jezdec
V listinách vítězů Československého derby figuruje Holoubkovo jméno dokonce dvakrát. V roce 1927 je vyhrál se svěřencem trenéra Karla Šmejdy Dagobertem. O rok později triumfoval znovu, tentokrát jako jezdec klisny Blue Star. Řady prvenství dosáhl Karel Holoubek i v jiných významných rovinových dostizích. V roce svého vítězství ve Velké pardubické, tedy 1925, vyhrál například na úvod sezóny Gomba handicap jako jezdec šestiletého Adventa.
Když Karel Holoubek ukončil svou jezdeckou kariéru, stal se na nějaký čas trenérem. Později byl správcem chuchelského závodiště a také startérem. V roce 1946 ukončila předčasně jeho život automobilová nehoda přímo ve Velké Chuchli.

Dušan Andrés – překážkový jezdec
Na dalšího totožného jezdeckého vítěze čekaly Velká pardubická a derby, nikoli už Československé, nýbrž České, až do dalšího století. Do roku 2007, tedy přesně osmdesát let.
Ve své vítězné Velké pardubické, byl to její 117. ročník, vedl Dušan Andrés sedmiletou bělku Sixteen, klisnu dnes už legendární. Svěřenkyně Josefa Váni startovala v jediném dostihu, v němž se skáče přes Velký Taxisův příkop, tenkrát poprvé. Mezi čtrnácti koňmi si dvojice Sixteen-Andrés vedla skvěle. Před dostihem patřila k uchazečům o vítězství, ale největším favoritem nebyla. Této cti, zpravidla ovšem velmi nevděčné, se dostalo jinému koni trénovanému Josefem Váňou, Decent Fellowovi, vítězi předcházejícího ročníku. Toho vedl Tomáš Hurt, který nahradil Josefa Bartoše. Jezdec vítězného Decent Fellowa z roku 2006 se totiž hned v prvním dostihu zranil.
Sixteen a Decent Fellow tenkrát skutečně byli nejlépe připravenými koňmi. Dvanáctiletý valach po většinu tratě udával poctivě tempo, o pět let mladší bělka vedená zkušeným Dušanem Andrésem čekala trpělivě na svou příležitost až do cílové roviny. Tam na Decent Fellowa po pokynu svého jezdce zdařile zaútočila. Vyhrála nakonec zadrženě, do cíle nashromáždila náskok sedmi délek.
Jezdecký univerzál Dušan Andrés má ve Velké pardubické na svém kontě úctyhodný počet startů. Absolvoval ji devatenáctkrát. V tomto ohledu je před ním pouze Josef Váňa, který ji jel sedmadvacetkrát. Loni, tedy v roce 2013, kdy jako jezdec Nikase obsadil ve VP skvělé druhé místo, hned za famózní Orfee de Blins, předstihl Dušan Andrés v množství účastí i Václava Chaloupku.
Korunním princem mezi jezdci, tedy v cíli druhým, byl Dušan Andrés ve VP dvakrát. Kromě roku 2013 s Nikasem ještě také v roce 2002 právě s Decent Fellowem. Dvakrát byl také třetí. V roce 2000 s Czankou a 2011 s Valldemosem. Jednou čtvrtý, a to v roce 2004 s Maskulem, třikrát pátý s Gemerem (1992), Red Dancerem (2005) a Valldemosem (2011). Velkou pardubickou dokončil dvanáctkrát. Vyhrál také desítky dalších významných překážkových dostihů v Pardubicích (např. Cenu Labe, Memoriál R. Poplera), v Lysé nad Labem (např. Prvomájovou steeplechase), ale i v Itálii (2x Velkou cenu Itálie).

Dušan Andrés – rovinový jezdec
Na rozdíl od Karla Holoubka vyhrál Dušan Andrés nejprve náš nejvýznamnější klasický rovinový dostih. A to v roce 1998 jako jezdec Těmirkanova, když tehdy dokonce vytvořili traťový rekord derby časem 2:30,4.
V rovinových dostizích vedle Českého derby 1998 zvítězili koně vedení Dušanem Andrésem v dalších sedmi klasických dostizích. V České republice jednou v Jarní ceně klisen (2004 Arganta), dvakrát ve Velké jarní ceně (1996 Glowing, 2005 Veto), jednou v Oaks (2009 Rabbit Zamindar). Na Slovensku jednou v Jarní ceně klisen (2001 Pat´s Music), Velké jarní ceně (2009 Funny Valentine) a St. Leger (2001 Nagar). Dále v desítkách dalších prestižních dostihů včetně Velké červnové ceny, Gerschova memoriálu, Ceny Hřebčína Napajedla, Zlatého poháru, Svatováclavské ceny, Ceny zimní královny atd.
A ještě někteří další z historie…
Ve Velké pardubické startovali, i když na samotné vítězství nedosáhli, i další znamenití rovinoví jezdci. Josef Krištůfek, známý především jako úspěšný trenér, který vyhrál coby žokej Československé derby v roce 1946 s Vandalem, startoval ve Velké pardubické poprvé o tři roky později jako jezdec Corridy. Neúspěšně, ale hned v roce 1950 byl s Lenkou II. druhý.  Od toho, abychom ho dnes mohli přiřadit ke Karlu Holoubkovi a Dušanu Andrésovi, jej dělilo jen několik délek. V roce 1951 byl coby účastník VP také u pozoruhodného vítězství Salvatora s 59letým Vladimírem Hejmovským. Josef Krištůfek tento dostih dokončil a obsadil v něm s Žánem osmé místo.
Rovinovým i překážkovým univerzálem byl do jisté míry například i Adolf Rada, účastník Velké pardubické 1953 a 1959, nebo Miroslav Šusta, vítěz Československého derby 1971 s Hviezdarem, který byl na startovní listině jejího 62. ročníku v roce 1951 uveden jako jezdec Titana, vítězného koně z roku 1946.
Velmi dobře si nad překážkami, proutěnými i těžkými, počínal určitou dobu také jeden z vůbec nejlepších rovinových žokejů naší dostihové historie Karel Havelka. Ten měl ve Velké pardubické jednou startovat dokonce coby jezdec Korana, ale nakonec z toho sešlo. Havelkovo jméno tak mezi účastníky VP v žádném z jejích ročníků nefiguruje.  
K obojživelným jezdcům patřili například i Jiří Hurt, čtyřnásobný účastník VP (1979, 1980 a 1981, 1996), Jan Havlíček, dvanáctinásobný účastník VP (1982, 1984, 1987, 1989, 1990, 1991 3. s Cortézem, 1993, 1994 3. s Veronem, 1995, 1999 3. s Belovodskem, 2000 2. s Belovodskem, 2001), Miroslav Fencl, trojnásobný účastník VP (1992, 1994, 1995), či syn Jiřího Hurta Tomáš Hurt, druhý ve Velké pardubické s Decent Fellowem v roce 2007. Tomáš Hurt jel Velkou celkem 6x (2000, 2002, 2004, 2005, 2006, 2007).

…a ze současnosti?
To byla historie. Dávná, méně dávná, i zcela nedávná. V současnosti, jak dobře víme, je velice zdatným obojživelníkem několikanásobný šampión na překážkách, žokej Josef Bartoš. Vítěz Velké pardubické z let 2006 s Decent Fellowem a 2008 se Sixteen a mnoha dalších hodnotných překážkových dostihů doma i v cizině, především v Itálii. Získal v této „disciplíně“ až dosud 320 vítězství. Titul žokeje mu však náleží i na rovině, na níž vyhrál 91 dostihů. Řada jich je hodně cenných a ceněných, nechybí ani čtyři klasické. Dvakrát Jarní cena klisen (2000 Havana Cuba, 2003 Catoffle), jednou Oaks (2003 Catoffle), jednou rakouský St. Leger (2003 Darad). K tomu, aby se třiatřicetiletý Josef Bartoš vyrovnal v obojživelnictví Karlu Holoubkovi a Dušanu Andrésovi mu chybí „jen“ vítězství v Českém derby.
Dalším takovým kandidátem je 41letý Jan Rája. Účastník čtyř ročníků Velké pardubické, a to v letech 2002, 2003, 2004 a 2008, tíhnul a tíhne na rozdíl od Josefa Bartoše více k rovinovým dostihům, kde dvakrát získal i titul českého šampióna. V roce 2011 jako jezdec Roches Crosse dosáhl i vítězství v Českém derby. Na rovině vyhrál 354x, z toho čtyřikrát klasický dostih. Vedle derby to jednou byla Jarní cena klisen (2007 Hannover Lady) a dvakrát Oaks (2005 Ready for Life, 2011 Orphan). Na překážkách byl první sice jen 13x, ale kdo ví… K tomu, aby se stal nástupcem Karla Holoubka a Dušana Andrése mu chybí v porovnání s Josefem Bartošem opačná „maličkost“ – vyhrát Velkou pardubickou.

K současným obojživelným jezdcům patří také Jan Korpas, čtyřnásobný účastník Velké pardubické (2009 pátý s Poccim, 2010 desátý s Juventusem, 2011 šestý s Bremen Planem, 2012 s Bremen Planem nedokončil). Na rovině až dosud vyhrál 56x, na překážkách 16x.                                                                                                

Nejmladším možným uchazečem o vítězství v obou našich nejpopulárnějších dostizích je Ondřej Velek. Ten dosáhl zatím 35 vítězných startů na rovině a 24 na překážkách. Dvakrát, a to v posledních dvou ročnících, startoval i ve Velké pardubické. V roce 2012 ji absolvoval s Aspirantem na dvanáctém místě. Loni ji s Tomisem nedokončil.      
                                                                                                                           

Petr Feldstein