Mezi známými jmény trenérů vítězů úvodního chuchelského meetingu se objevilo i jedno, které většina z nás zaregistrovala poprvé. Hned po hlavním dostihu přebírala cenu za přípravu vítěze sympatická trenérka Eva Záhorová, když její svěřenec Nurjaz triumfoval v Ceně Stavebních a zemních prací František Vlk. Šlo přitom o její premiérové vítězství v roli trenérky dostihových koní. Kdo je tato zatím nepříliš známá žena na naší dostihové scéně a jaká cesta vedla k tomuto úspěchu?
Čtyřletý hnědák Nurjaz vám v neděli zajistil první vítězství vaší trenérské kariéry, navíc v úvodním ostře sledovaném meetingu sezony.

Bylo to vítězství očekávané?
Nečekali jsme to. Objemy měl napracované, to jsem věděla, ale nebyla jsem si tak jistá rychlostí. Vnímali jsme to spíš tak, že se půjde proběhnout, dokud je na jaře ještě pružná dráha. Měl loni problémy s kopyty, které se nám teď díky vydatné pomoci MVDr. Macha snad podařilo odstranit, i tak jsme ale nechtěli riskovat a potřebovali jsme měkčí dráhu. Byl to Nurjazův první start v našem tréninku, takže jsme i tak trochu testovali jeho ideální distanc. Ke všemu nebylo dlouho potvrzeno, že se tyto dostihy vůbec uskuteční – takže jsme čekali do poslední chvíle, zda vůbec vyběhne. Ale o to větší máme radost.
Jak jste  ten dostih prožívala a kam byste ráda směřovala další dostihové kroky tohoto svého svěřence?
Seděla jsem u cíle, takže jsem toho z dostihu zase až tolik naživo neviděla. Vlastně jsem spíš poslouchala, co hlásí komentátor. Kam konkrétně teď Nurjaz zamíří, bude záviset na domluvě s majitelem, rozhodně se ho budeme snažit posouvat trochu dál. Zdá se, že míle pro něj bude ideální distanc. Příští start bychom mu rádi vybrali opět v Praze, případně v Bratislavě.
Vaše jméno je většině dostihové veřejnosti zatím neznámé – jak jste se dostala k trénování dostihových koní?
U dostihových koní jsem začínala kdysi dávno, ještě za družstva Čebín. Potom jsem pracovala na jiných místech – kromě jiného jako ošetřovatel technik na vysoké škole veterinární. Doma jsem měla své sportovní koně – věnovala jsem se military a nějakou dobu i endurance. Dostihoví, hlavně překážkoví koně byli vždy mým snem, ale dlouho jsme neměli pro jejich trénink podmínky. Až teď, díky mému manželovi, kterému moc děkuju za podporu, se nám podařilo vybudovat rodinnou stáj a pomalu se zkoušíme prosadit. V loňském roce nám dělal radost například Naiky, který se hned při debutu na proutěnkách umístil druhý v Pardubicích a zdál se být na překážky talentovaný. Startoval pak i ve Zlaté sponě tříletých, kde doběhl šestý, bohužel se nám potom ale zranil a letos v tréninku nepokračuje. Když člověk s trénováním začíná, je samozřejmě těžké získat důvěru majitelů. Proto jsem hrozně ráda, že mi pan Rybár, majitel Nurjaze, dal tuhle šanci.
Jaké je momentálně složení vašich čtyřnohých svěřenců ve stáji a jaké s nimi máte plány?
Máme dva koně pana Rybára a čtyři vlastní. Tři jsou dvouletí, výhledově budou spíš překážkoví. Rozhodně na ně nechceme spěchat, dostanou potřebný čas. S pětiletým Running Wild počítáme aktuálně do překážek - měl by debutovat na skocích za dva týdny v Brně. Je to hodně pozdní kůň po Look Honey, velmi dobře skáče, takže uvidíme, co ukáže.
Na stránkách Jockey Clubu máte uvedeno tréninkové středisko Dolní Moravice. Kde najdeme vaši stáj a jakými podmínkami pro trénink dostihových koní disponujete?
Dolní Moravice leží na Bruntálsku, kousek od Rýmařova, pět kilometrů od Malé Morávky. Je to tedy oblast, kde sídlí hned několik překážkových trenérů. I já se soustředím na překážkový trénink, tamní kopcovitý terén je ideální pro objemovou práci, která je pro přípravu mých koní základem. Zároveň je to kraj bohatý na louky a pastviny, takže naši koně mají tu možnost trávit velkou část dne ve výběhu. Své svěřence si v tréninku jezdím sama, využívám při tom určitě i svých zkušeností z jezdeckého sportu. I u dostihových koní se mi osvědčilo klást velký důraz na přiježděnost a ovladatelnost koní.
Pokud se zrovna nevěnujete dostihovému tréninku – jak ráda trávíte volný čas?
Je to hlavně zase sport – horské kolo, plavání, v zimě běžky, ráda vyrazím ven i s rodinou – máme malého yorkshira, což je velmi vděčný doprovod. Na jiné zájmy, třeba přečíst si knížku, už bohužel nezbývá moc času

ptala se KATEŘINA JUPOVÁ