Většinu dostihu odvodil, a pak se přece v dramatické koncovce rval o vítězství. Nakonec skončil druhý, a trenéru Františku Holčákovi pro tentokrát ještě nedopřál  vyrovnání rekordu jiného Františka, Vítka, v počtu vyhraných „ležrů“. I tak ale byl New Attack  příjemným překvapením a osvěžením průběhu vytrvalecké klasiky. A důkazem, že to velkokarlovický trenérský mág s koňmi umí i za situace, kdy největší „eso“ přepustil do synových nedalekých stájí…

„My jsme věděli, že New Attack bude nebezpečný,“ uznával po doběhu Radek Holčák. „V minulých obdobích s námi trénoval, jenže poslední týdne před St Leger s ním  tata zalezl a bylo jasné, že něco šije. A viděli jste. Ten kůň se neskutečně  zvedl,  takovouhle výkonnost  od něj čekal málokdo. A nebýt Jirky a toho jeho pověstného načasování, kdo ví, jak by to celé dopadlo…“
Do Velkých Karlovic každopádně Holčák vezl dva nejlepší koně  poslední letošní klasiky. Toho, od něhož se úspěch čekal, a toho, který poprvé v českých klasikách výrazně zapsal  španělský chov.  Že se ve Španělsku chovají dostihoví koně, to pro českého turfmana donedávna byla španělská vesnice.  Jenže v zemi,. kde jezdecky dominuje Čech Václav Janáček,  zřejmě nechtějí být jen do počtu. „Já ale na dražbě neřešil, jestli je odchovaný ve Španělsku nebo ve Francii,“ přiznává František Holčák. „Je to kůň, který se mi líbil, a proto jsme se o něj zajímali.“
Drobný koník, který po příchodu do Velkých Karlovic už moc nevyrostl, mu prozatím dělá jen radost. „Já  jsem vždycky rád pracoval spíš s menšími koňmi. Je fakt, že tenhle mohl ještě trochu vyrůst, ale  nestalo se. On ale pořád umí,“ pochvaluje si František Holčák.  Chtělo to jediné, počkat na něj,  nespěchat, a vyhovět mu. To, jak se do dostihu pustil, bylo přesně to, co jsme od něj chtěli. Nedělal si žádné násilí,  Zdenko Šmida mu vyhověl, a jedině tak se dalo bojovat o vítězství.  Samozřejmě, Radkův kůň nás porazil, ale ten náš odvedl moc dobrý výkon. Ukázalo se, že i takhle malý koník, když si to uplete nohama, se může dostat mezi nejlepší. A po té smůle, kterou jsme s ním už měli, je dnešní výsledek ta nejlepší odměna,“ pochvaluje si František Holčák.
Na rozdíl od svého syna Radka, který už v chuchli hovořil o „přehození výhybky“ směrem k Velké pardubické, však čeká Holčáka staršího ještě jiné uvažování. V Baden Badenu totiž čekají na jeho svěřence Autora, který už se letos blýskl druhým místem v Hamburku, a při  formě, kterou Holčákovi svěřenci předvádějí v posledních dvou týdnech, by jej ani v Německu neměli mít za úplné outsidery, nechtějí-li se šeredně spálit.