Bílo-zelené barvy stáje www.fotokisza.com patří k českému dostihovému sportu již osmnáctou sezónu. Poprvé se však objeví na startu nejtěžšího dostihu starého kontinentu, Velké pardubické. Jak bude svou novou úlohu v neděli prožívat uznávaný fotograf z Českého Těšína Zenon Kisza? 

V neděli se na start Velké postaví váš Sherardo. Kdy a jak došlo k jeho pořízení? 

Když jsme prodali Chandu a zůstal nám jen marod Joshua, tak jsme se s manželkou koukali na internetu na nějaké vhodné koníky pro naší stáj, abychom měli s čím běhat. Každý u svého počítače, a nějak tak ve stejný moment jsme našli každý jednoho. Náhodou to byli příbuzní – Sherson a Sherardo. Jelikož Sherson byl ročkem, a člověk nikdy neví, co z něho bude, tak jsem ho manželce vymluvil. Ono rozhodnutí pro Sherarda bylo ale daleko hlubší. Viděl jsem ho poprvé jako dvouletého běhat v Bratislavě, kde mi padl do oka.  Říkal jsem si: ,,Takového koně bych jednou chtěl mít...“ Pak utekly dva roky a když jsem ho našel v inzerátu u Jožky Pirucha, bylo jasno. Láska na první pohled rozhodla. Vzali jsme si úvěr a koupili koně. 

Bylo předem jasné, že půjde do tréninku k trenérce Syslové? Proč jste zvolili právě ji? 

Sherardo nejdřív zůstal u trenéra Pirucha, aby doběhal poslední rovinovou sezonu a pak se stěhoval k trenéru Popelkovi, tak jsme byli dohodnuti. Mezi tím si odbyl zimní přípravu v JK Chotěbuz, tři kilometry od mého bytu, kde jsem si ho sám jezdil. V hale jsme pak pracovali na skokové přípravě, gymnastice, skokových řadách, skoku ve volnosti, aby se naučil co s nohama, pracovat hřbetem, spočítat si odskok, atd. U trenéra Popelky strávil čtyři dá se říct úspěšné sezony. Měli jsme ve Hvozdu koně vlastně od začátku a byli jsme tam vůbec první cizí majitelé. Pak přišlo léto 2012, kdy se nám během dvou týdnů v tréninku fatálně zranil Azraq a Sherardo zchroml. Vycítili jsme s manželkou, že asi potřebujeme nějakou změnu, impuls, novou výzvu... O Lence Syslové jsme věděli už nějakou dobu. Věděli jsme to, že se koním věnuje na 200 % a koně se tam mají jak v bavlnce. Navíc je to blíže z domu, a tak se Sherardo stěhoval. Se Stáňou Popelkou jsme ale nadále dobří přátelé a vycházíme spolu velice dobře.

Byla vaším snem už v době pořízení Sherarda Velká pardubická? 

Velká je snem každého, a tak nějak jsem si myslel, že by to mohl být právě kůň do Velké. Vytrvalec, který dosáhl po rovině až na 86 kilo v handicapu, to je slušný potenciál. Navíc to byl kus koně, žádné tintítko, nožiska jak norik, měl to spočítané, že pokud pochopí skoky, tak bude směřován k tomuto vrcholu. Začal na klasikách, tam se chytl, po trávě mu to chutnalo, dokázal si vyhrát v Pardubicích a získat řadu umístění včetně tří listed dostihů. Zkusili jsme i krosy, jelikož měl nějaké peníze vyběhané z klasik, tak musel debutovat v krosu I. kategorie, což není zrovna cesta jednoduchá... Popral se s tím ale statečně a přeskákal celý dostih bez mrknutí oka. Následně šel ,,dvojku“ - stejný kurz a to už se dokázal umístit, ale po třetím krosu se vrátil zpět na klasiky, tam se cítil líp. Dneska už je to takový univerzál, letos šel každý dostih jiný a dokázal se umístit jak v pardubické předzkoušce Zlatého poháru, tak v karlovarských plotech i v kvalifikaci na Velkou.

Kdy jste začali věřit, že se váš sen zrealizuje?

Pár dnů po kvalifikaci. Výsledek byl znám a zprávy z Klokočova ohledně zdravotního stavu po dostihu pozitivní. Po kvalifikaci mi spadl obrovský kámen ze srdce. Zároveň se mi promítly všechny ty roky, které jsme s Sherardem všichni zažili, kolik práce, potu, slz bylo třeba obětovat, aby sen se stal skutečností. A taky tváře těch lidí, co se mi před šesti lety smáli, že kupujeme koně do Velké... A najednou je to tady... Můžu říct, že kvalifikace byl asi můj nejsilnější emotivní dostihový zážitek. Všechny dostihy jsou stejné, nějak to dopadne a jde se dál. Kvalifikace vám bud otevře dveře za tím snem, nebo je zavře. Pak začala další etapa, a to sehnat prostředky na startku. Oslovili jsme několik známých a byli jsme překvapeni, že nám ten sen pomohli zrealizovat. Tímto bych chtěl poděkovat firmám Equitum, Bialon trade, KR Ostrava, Daretex, Forfans a ateliér Eye za finanční příspěvky, luxusní deku a reklamní předměty. A. firmě A.A. Bober za zvláštní výživu pro Sherarda. Poděkování zaslouží asi všichni, kdo kdy s Sherardem přišli do styku, než se dostal až na vrchol. Všichni veterináři, kováři, personál stájí, každý má na tom svou zásluhu a odvedl kus práce. Ale to největší díky patří určitě trenérce Lence Syslové, ta Sherardovi od začátku věřila a šla si svědomitě za svým cílem. Dělá své řemeslo dobře, s láskou a je to vidět. Taktéž děkuji Nikole Stracené a Petře Svrčkové za výpomoc ve stáji.

Jak prožíváte poslední dny před startem? Cítíte nervozitu? 

Zatím ani ne, zatím si to užívám, je to dostihový svátek, je třeba se na to těšit. Máme spoustu fanoušků, dokonce i příbuzní, kteří tomu vůbec nerozumí a dlouho pro nějaké koně neměli pochopení, začali větřit že se něco děje. Ale nervy určitě budou, to je jasné.

Kdy naposledy svého svěřence před Velkou navštívíte? 

Byl jsem se tam kouknout v úterý 30. září, když přijela ČT natáčet medailonek do přímého přenosu. Jako vždy bylo vše v pořádku, pod vedením "trenči" Lenči vše na jedničku. V telefonickém spojení jsme skoro denně, Raďas má odpracováno co měl, ted už to jen ve zdraví "došolichat" do neděle. 

K mimořádnému startu máte i patřičné vybavení - propagační šála a placky. Čí to byl nápad a kdo je autorem designu? 

Tak nápad ani nevím čí, asi můj, já jsem na takové koniny. Všude fandové chodí s šálami, čepicemi, dresy, ať je to fotbal, hokej, tak proč ne dostihové šály? Zatím se to všem líbí, pan Jančařík z Bohumína dělá šály snad pro všechny hokejové a fotbalové kluby, dělal je i pro prezidenta Klause, tak udělal i nám (smích).  Jako bonus udělal i jednu pro Sherarda, 2,5 metru dlouhou. Když můžeme mít my, tak proč by nemohl mít i kůň svou šálu. 

Jak reálně odhadujete jeho umístění ve Velké? 

To si netroufám odhadovat, může doběhnout dvacet koní, ale klidně i pět... Já spoléhám na to, že je to super skokan, který nikdy neupadl, takže si zachová svůj standard a pokud se nestane něco nepředvidatelného a bude zdravý, tak by se do cíle měl podívat. Jasně, že chceme jako ostatních jednadvacet soupeřů vyhrát. Ale já už si sen splnil, vše ostatní už bude nad plán. Dotované umístění by bylo super, a kdyby byl do pátého místa, tak asi Klokočov pak spadne...(smích) Michal už na něm dvakrát seděl, jsem rád, že jsme se dohodli už v létě. Už se znají, tak budem doufat v trochu štěstí...

Jak budete trávit odpoledne Velké pardubické? Budete fotit nebo si užívat atmosféru jako jeden z majitelů někde na tribuně v klidu? 

Akreditaci mám přidělenou, takže budu celý den v práci a užiju si to jako vždy. To znamená, že budu vědět prd, a budu znát jen suché výsledky. Vychutnám si to až pak doma ze záznamu jako každý rok.

Jaké ordre dostane v neděli Michal Kubík a s jakým výsledkem budete spokojeni?

Ordre nechám na trenérce, ale určitě nebudeme nahánět Orphee, Sherardo není takovým typem koně. A spokojení budeme, když kluci ve zdraví dojdou do cíle. Už ted je to velký úspěch a povzbuzení pro malé majitele, že nejen velké stáje musí mít koně ve velkých dostizích. I ti malí mají cestu otevřenou, chce to jen štěstí trefit na toho pravého koně, věřit tomu a tvrdě na to makat. Přeji všem neopakovatelný sportovní zážitek, ať vyhraje ten nejlepší a ať se všichni čtyřnozí kamarádi vrátí do svých stájí v pořádku.