Velice vzrušené a agresivní  hlasy  jsem vyslechl v zákulisí mosteckého hipodromu na adresu žokeje Václava Janáčka, nenechávaly na jeho osobě nitku suchou. Chtěl bych se z tohoto místa vyslovit hlasem diametrálně odlišným.  Václav Janáček je dnes – ať se to komu líbí nebo ne – žokejem, jehož formát jde nad rámec českého dostihového dění, a jeho přítomnost na českých drahách pro naše dostihy je plusem. A skutečnost, že za mosteckými jízdami cestoval hodně komplikovaně přes Portugalsko, svědčí o jeho zájmu se doma jednou za čas odprezentovat. 

A to je určitě dobře. Nejúspěšnější český žokej historie Filip Minařík to do Česka má podstatně blíže, ale k vidění na českých drahách prakticky není. A v rozhovorech často uvádí, že k startům v rodné zemi mu chybí motivace. V dobách, kdy se český turf kontinuálně pokouší o mezinárodní etablování, to určitě není dobrá zpráva. Minařík totiž - ať se to komu líbí nebo ne - patří do evropské širší elity. A cesta do ní bohužel nevede přes Chuchli nebo Pardubice, ale jedině přs zahraniční dráhy. A po této cestě kráčí i Václav Janáček. 

Jistě, na místě jsou blahopřání Vendule Korečkové i Bajuržanu Murzabajevovi, kteří Janáčkovým závěrům ve svých dostiztích  odolali.  Na místě jsou možná i otázky, zda byly tyto dostihy odježděny optimální taktikou. Ale pro celý český turf je dobře, že  se Janáček na českých drahách letos alespoň dvakrát ukázal. A myslím, že pokud jej třeba příští rok uvidíme častěji, nikdo by se kvůli tomu neměl zlobit. Naopak.

P. Guth