Žokej Josef Bartoš v Grossetu ukončil dlouhé čekání. V dostihu předtím naposledy vyhrál den před letošní Velkou pardubickou. Od té doby sbíral především zranění, žádný další vítězný zásah  na konto svých úspěchů totiž v mezičase nezískal a místo  gratulantů na dostihových drahách mu ruku podávali doktoři medicíny. Nyní je ale Bartoš – snad – zpátky tam, kde dostihové jezdce vidíme raději - na vítězné stopě…

„To vítězství byla pro mě velká úleva a vzpruha,“ přitakává Bartoš po návratu z Itálie. „Čekal jsem na něj  vážně dlouho, ale jsem rád, že jsem si potvrdil, že  jsem nezapomněl vyhrávat.  V Grossetu jsem měl na kontě dost umístění, ale žádný vyhraný dostih, teď se to konečně povedlo,“ pochvaluje si Josef Bartoš po návratu z Itálie. 

O tom, že vyhrávat nezapomněl, už nyní má jistotu, o tom, zda se letos stane italským překážkovým šampionem, ale jasno není přesto, že do konce italského dostihového programu na skocích chybí už jen tři dostihy příští týden v Grossetu. Bartošovým soupeřem přitom v boji o titul  není nikdo jiný, než velezdatný jezdec – úřední šiml. 

„Po tom vyhraném startu z Grosseta jsem v šampionátu první, a kdyby pořadí zůstalo, nemusí se pro mě nic měnit, jenže je tu problém,“ vysvětluje Josef Bartoš. „V Itálii se mluví o dopingovém nálezu u koně, s kterým jsem vyhrál právě den před Velkou.  Zatím to není oficiální zpráva, ale pokud by se potvrdila a my byli diskvalifikovaní, stále ještě by mi jeden vyhraný dostih chyběl. Samozřejmě, nejjednodušší by bylo, kdybych v Grossetu příští týden jednou z těch tří šancí vyhrál, pak by bylo všechno jasné,“ dodává. 

V italské sezóně hodlá nadále pokračovat, zvláště když zranění a šrámy z posledních pádů jsou zřejmě minulostí. „Cítím se mnohem líp,“ potvrzuje. „Zlomený nos z Pardubic, to už je úplně vyléčená záležitost, a moc mi pomohly i rehabilitace s lýtkem po pádu z Itálie, cítím se podstatně líp než pár týdny,“ potvrzuje Bartoš. Věřme, že v podobném rozpoložení vydrží tentokrát podstatně déle než v minulých případech…