Je typickou „šedou myškou“ mezi letošními tříletými klisnami. Ve většině svých startů dokázala zdatně sekundovat nejlepším, k plnému zásahu ji však vždy trochu chybělo. Ta pověstná trocha může přijít nečekaně třeba již tuto sobotu, kdy si Ocara vyzkouší premiérově vytrvaleckou distanci, a to na domácí dráze v Mostě.

„Je to taková namyšlená dáma. Když pracuje, myslí si, že zvládne vše s kopytem v nose a ještě u toho dělá voloviny,“ charakterizuje svou letošní klasickou naději trenérka Miroslava Maršíčková, která za svou profesionální kariéru připravila již třiatřicet rovinových vítězů. „Na ježdění je ale hodná, stejně jako na ošetřování. Pokud jí neděláte něco nového, nepříjemného, vyjít se s ní dá,“ upřesňuje Maršíčková, která své největší úspěchy sbírala v roce 2004, tehdy ještě jako Vávrová, ve spolupráci s žokejkou Ivou Miličkovou.

Nenápadná hnědka s německým sufixem Ocara, do jejíhož sedla se vrací Jiří Chaloupka, se poprvé dostihovému publiku představila na konci května minulého roku v chuchelské Ceně prvních nadějí, kde mezi šesti startujícími doběhla čtvrtá. Další start naplánoval realizační tým na mítink v rámci loňského Oaks a Ocara pod vedením Pavlíny Filipové finišovala na domácí dráze opět čtvrtá. Ze sobotních sokyň v tomto dostihu porazila Yaru, která doběhla sedmá, a Santin, jež byla dvanáctá. Třetí start a třetí různá dráha, tentokráte karlovarská, sedla klisně parádně a ta bojovala doslova jako lev o vítězství v Ceně Masise. V konci však byl „o hlavu šťastnější" svěřenec Allana Petrlíka Valmont Ohne.

Se slibnou perspektivou vstoupila Ocara do tříleté sezóny, v níž ji hned na začátku čekal kvalitně obeslaný Memoriál Rudolfa Deyla. Zde poprvé vedena žokejem Jiřím Chaloupkou nejprve zaspala na startu, aby následně v cílové rovině zaútočila z hlouby pole (do roviny točila jako poslední!) a na vnější straně dráhy předvedla výtečný finiš, který jí vynesl třetí dotovaný stupínek. Do klasické Jarní ceny klisen nastupovala Ocara již jako jedna ze sledované šestice favoritek. A ač se zaváhání na startu již neopakovalo, přesto byl scénář dostihu téměř do puntíku stejný, jako v případě Deylova memoriálu. Poslední pozice a v rovině raketový útok po vnějším okraji dráhy, který stačil na solidní třetí místo za suverénní Dumnoniou a perspektivní Agnes Seice. Po třítýdenní pauze Ocara poprvé změřila své síly se „starší gardou“ v Ceně Nory Jeane na 1600 metrů. Po aktivním průběhu, kdy celý dostih cválala kolem páté pozice, v rovině zaútočila na vedoucí Dang Giu a Money For Danny. Finiš však oproti předešlým startům nebyl tak úderný a Ocara dokončila sedmá. Od vítězné Cassie ji dělilo více než pět délek.

A jak realizační tým trenérky Maršíčkové, který už na Memoriálu Rudolfa Deyla nadchl přítomné fascinátory v barvách stáje Jamax, zbrojí na sobotní vrchol? „Vytrvalostní práce absolvovala bez problémů a teď už můžeme jen spoléhat na její druhou stranu rodokmenu, který je 'do dálky'. Přáli bychom si samozřejmě klidný průběh bez kolizí, aby pokud možno nemusela moc obíhat. Co se týče stavu dráhy, hlavně aby nebylo tvrdo,“ vyhlíží s obavami předpovídané tropy sympatická trenérka, jež v loňském Oaks byla 've hře' prostřednictvím Black Starlight. „Po posledním startu jsme ji záměrně nechali odpočinout a soustředili jsme všechny síly právě na tento start. Ocara je v pořádku, dobře vypadá a když skončí do třetího místa, budeme spokojeni.“

Foto: Šárka Votavová