Budete-li hledat černého koně Oaks, možná právě její jméno vám přijde na mysl jako první. Ač barvy hnědé, splňuje pro ono označení hned několik předpokladů. Yara, reprezentantka stáje Quartis–Zámecký vrch, se od dvou let každým dalším startem zlepšuje, čemuž odpovídá i výsledek jejího prozatím posledního vystoupení v Ceně Wago, kdy ještě 50 metrů před cílem sahala po dotaci.

„Na ošetřování je naprosto bezproblémová. Pod sedlem bývá někdy trochu hektičtější, ale v práci problémy nedělá. V dostizích letos lehce vymýšlí, možná je to dané i tím, že se celkem rychle nechá vyhecovat,“ představuje svěřenkyni Jana Blechy její ošetřovatelka a pracovní jezdkyně Jiřina Andrésová, která bude premiérově v sedle klisny právě při sobotním Oaks. „Má ráda svůj stereotyp a případné změny jí rozčilují. Někdy umí být vzteklá, asi jako každá ženská, ale jinak spolu vycházíme dobře,“ popisuje povahu klisny Andrésová, která se na jaře vrátila do dostihového provozu po osmileté mateřské pauze a v tomto roce již má na kontě tři vítězství a řadu dalších umístění.

Temperamentní zástupkyně českého chovu Yara je dcerou bravurního supervytrvalce a jediného čtyřnásobného vítěze ascotského Zlatého pohár Yeatse (stejně jako loňská vítězka Oaks Mary Yeats...) a členky úspěšné napajedelské rodiny (Yokom, Yocker...) Yokyry. Poprvé se na dostihové dráze představila začátkem června loňského roku. V početně obeslané Ceně chovatelského centra Fitmin na pražské dráze, kde potkala také dvě ze sobotních soupeřek Nineteen a Cassii, finišovala desátá z jedenácti. Měsíc a půl po seznamovacím startu následoval „výlet“ do mostecké trojkové Ceny EBF, kde Yara pod vedením Jakuba Pavlíčka předvedla sympatický výkon a dokončila sedmá. Dostih tehdy jistě opanoval Rabbit Mountnelson, letos stříbrný v Memoriálu prof. Michala. Jako dvouletá vyběhla Yara ještě dvakrát, 14. září ve Velké Chuchli svůj realizační tým potěšila solidním čtvrtým místem před dvojicí silných klisen Amga River a Rajči Šimon a v říjnové pardubické Ceně nadějí, kde rovněž obsadila čtvrtou příčku.

Svou klasickou sezónu nezačala Yara jako většina vrstevnic Memoriálem Rudolfa Deyla, z něhož je pak už jen krůček k Jarní ceně klisen, nýbrž rovnou se postavila na start vytrvalecké Ceny Agroefekt (IV. kat.) a v pozici top-favoritky triumfovala stylem start–cíl o plných třináct délek. Nic na jejím impozantním vítězství neubralo to, že při točení do roviny výrazně bočila (téměř až k pískové dráze), a žokeji Janu Vernerovi tak připravila pár perných chvilek. Prozatím poslední start, v němž kromě vytrvalosti potvrdila klisna i slušnou třídu, se odehrál před třemi týdny v rámci českého derby-dne. V Ceně Wago, kterou převážně odvodila, jí nakonec od páté Cassie dělil pouhý krk.

A jak vidí realizační tým ze Zámrsku své sobotní šance? „Na mostecké dráze běhala Yara jen jednou jako dvouletá, ale to ještě moc nevěděla, co se po ní chce. Je tedy i pro nás otázkou, jak jí tamní dráha sedne,“ uvádí odpověď s odkazem na mostecká specifika Andrésová, pro níž by případný úspěch v Oaks znamenal nejhodnotnější zásah kariéry. „V Oaks bychom byli rádi, kdyby se nám podařilo cválat v klidu v koních. Věřím, že pak může jít Yara koncem a předvést dobrý výkon. Hodně bude záležet také na tom, v jakém bude psychickém rozpoložení,“ upozorňuje na možnou „brzdu“ své klisny jezdkyně, která se v roce 2013 provdala za žokeje Dušana Andrése, a pokračuje: „Yara není úplně jednoduchá kobylka. Třeba s cestováním je to u ní horší. Myslím, že cestou na dostihy nám vždycky takových 20 kilogramů vypotí, i když typ, co by rozbíjel vozík, to rozhodně není,“ odhaluje další povahové rysy své klisny. S úlohou „černé vzadu“ je tým kolem trenéra Blechy víceméně srozuměn, i když samo sebou i oni by rádi z mosteckého hipodromu odjížděli s vítěznými vavříny. „V práci chodí se Zorayou (Zoraya Luna – pozn. aut.) a chodí velmi dobře. Nakolik to bude stačit, nám snad ukáže v Oaks. Osobně si myslím, že když skončí do pátého místa, budeme spokojeni,“ dokončuje Andrésová.

Foto: Šárka Votavová