K úspěšnému Českému derby se připojilo slovenské. Touch Of Genius se po rozdělení federace stal teprve čtvrtým koněm, kterému se povedlo na exfederální double dosáhnout. V Bratislavě svou misi zvládl přesvědčivě a Josefu Dufkovi přiložil náplast na migrénu, vyvolanou ve čtvrtek při vstupu mladoboleslavských fotbalistů do pohárové sezóny.   Majitel stáje Statek Blata Český Ráj si za asistence Jaromíra Šafáře a Josefa Váni vychutnal druhé derby- vítězství v jediném měsíci.  Tentokrát v podmínkách, které bez nadsázky lze označit za extrémní, teplota v Bratislavě ťukala na hracici čtyřicítky. Ve stínu. A ve stínu se tamní dostihy nekonají.

„Cestovali jsme tak, abychom  se největšímu vedru vyhnuli, když se teplota hnala nahoru, měli jsme už koně v boxe a všemožně se ho snažili chladit,“ líčil Josef Váňa, jak se jeho svěřenec vypořádal s nelidským vedrem. „Samozřejmě, tyhle podmínky jsou pro každého hodně náročné, a všichni jsme to měli stejné, koně v tomhle vedru ale určitě dostali mimořádně zabrat,“ dodal s konstatováním, že o to větší úctu si jeho svěřenec za předvedený výkon zaslouží, další výkony ho ale budou čekat až v okamžiku, kdy zavládne chladnější počasí..

Ostatně, bratislavská dráha tentokrát rozhodně nebyla měkká, a na rozdíl od pražského triumfu se tak Touch of Genius musel vyrovnat s tvrdším povrchem, než jaký by trenérovi voněl. „Hlavně protilehlá rovina byla o dost tvrdší, než by pro něj bylo ideální, ale dokázal se s tím srovnat. Zase nám ukázal, jako je to borec,“  říkal Josef Váňa, zatímco Jaromír Šafář se těšil na svou první  skutečnou oslavu.  „Pocit je o to lepší, že dneska můžu slavit, a nečeká mě cesta do nemocnice,“ konstatoval s poukazem na pražské zranění, které mohlo radost z triumfu mírně zkalit. Tentokrát ale  už pod jasným nebem na žádné kalení nebyl  prostor.

„Byl to pro nás dobrý dostih, měli jsme pozici, z které se dalo dobře útočit, a  když jsme se dostali do čela, už jsme měli věci pod kontrolou, nebylo se čeho obávat,“ komentoval Šafář druhé vítězství v derby v řadě. Pocity z poslechu státní hymny i ovace z publika jej samozřejmě těšily, více radosti však mohl mít on i celý realizační tým z vědomí, že Touch of Genius se ukázal  jako třídový kůň i v podmínkách, které mu papírově příliš svědčit neměly…

„Vrátíme se domů, a uvidíme,  jak ten dostih přestál,“ líčil Josef Váňa nejbližší plány se svým svěřencem. „Pokud bude všechno jak má být, zkusili bychom asi nějaké běhání v Itálii. Jestli se bude ukazovat dál takhle, i tam by se mohl prosadit.“ míní trenér na konto koně, který je doma v práci sice poněkud „lenochem“, ale v dostihových kláních na dráze zatím při obou nejdůležitějších startech udělal svému realizačnímu týmu jen radost.