Jako vůbec první žena se nesmazatelně zapsala do historie tehdy ještě Československého derby, v němž zvítězila v roce 1972 s ryzákem Crapomem. Miloslava Hermansdorferová-Schulzová, dodnes jedna z nejúspěšnějších jezdkyň působících na českém území, majitelka 150 triumfů a také první dáma, která získala titul žokej, s námi v několika zastaveních zavzpomíná nejen na svou bohatou jezdeckou kariéru, ale také na osobní život, plný veselých příhod.

Reliéf
Měla jsem ho ze všech nejraději. Byl úžasně hodný a protože byl věčně špinavý od koblížků, říkala jsem mu „Šmourínku“. Rozuměli jsme si a nikdo z něj nespadl, jenom já. To bylo tak… Měli jsme po tréninku a šli jsme z kroužku do stáje. Stáli jsme v dolních stájích a u nich byl ve výběhu puštěný kůň. Byl schovaný za rohem, takže nebyl vidět a jak vyběhl, Reliéf se leknul a já vystoupila. Reliéf měl zrovna před velkým dostihem, a tak jsem ho za žádnou cenu nechtěla pustit. Pan Krištůfek na mě sice křičel, ať se na to vykašlu, já však odolávala, bláto nebláto. Nad sebou jsem viděla pouze velké břicho a nohy, radši jsem tedy zavřela oči. Když pak praskla otěž, s hrůzou jsem sledovala, jak utíká. A tak jsem zkusila poslední, co mě napadlo, zavolala jsem na něj: „Šmourínku, Šmourínku, pojď sem!“ Reliéf se zastavil, otočil a začal cválat ke mně. Těsně přede mnou pak se zastavil, dal mi hlavu na prsa a funěl. Byl chudák vyplašený z toho, že byl volně…

Blatec
Byl to velký kůň, těžký na ježdění, takže ho v práci jezdil Huleš. Jednou se ale Krištůfek rozhodl, že zkusí mě. Říkala jsem mu sice, že se mnou určitě uteče, on mě ale uklidnil tím, že můžu jezdit v písku, dokud nezastaví. A tak jsem na něj sedla. Strachu jsem měla kopu, protože jsem tušila, že bude ostuda. Dala jsem mu ruce na krk, mluvila na něj, on dal hlavu dolů a začal spokojeně odfukovat. Když jsme pak po práci přišli na kroužek, ptala jsem se, jestli není nemocný, protože vůbec nepuloval. Od té doby už jsem ho jezdila jenom já…

Crapom
Strašný nervák, přišel poznamenaný už jako hříbě. V boxe neustále hodinařil, ale v práci byl hodný. Tenkrát před derby přišel pan Krištůfek s tím, že něco vymyslel. Abychom uspěli, bylo nutné udržet Crapoma co nejdéle v klidu, a tak pan Krištůfek požádal o osvobození od slavnostní přehlídky, což nám za poplatek povolili. Zatímco trenér čekal u písku na konec „parády“, já mezitím nasedla ve stáji. Když pak přehlídka skončila, „nakentrovali“ jsme za ostatními. Přesně si pamatuju to ticho, které v Chuchli vládlo, když na nás všichni čekali…

Příhoda u semaforu
Bylo to vůbec poprvé, co jsem jela do práce autem. Stála jsem na červenou a najednou na mě zezadu někdo troubí. Stáhla jsem tedy okénko a z auta za mnou se ozvalo: „Miluško, kdo vyhraje derby?“ Vůbec jsem neváhala a zakřičela jsem: „Samozřejmě já!“ Nikdy jsem si nebyla tak jistá, za celé ty roky. Kdybych nevyhrála, snad bych skočila ze skály (smích).

Seznámení s manželem
Pracoval jako zootechnik v Chuchli, kde měli pobočku. Šla jsem z práce a on za mnou vyběhl, jestli bych mu podepsala fotku. Tu jsem mu podepsala a on mě pozval na rande. Odmítla jsem s tím, že mi není dobře, protože jsem předtím dostala astmatický záchvat. Nebyla to výmluva, ale realita, i když upřímně na rande s ním se mi moc nechtělo. Za prvé byl moc velký, takže jsem mu zdola viděla jen zuby a brýle a za druhé vyběhl za mnou v holinách, tedy botách, ve kterých chodil ke kravám. „Přece nebudu chodit s nějakým jézéďákem,“ pomyslela jsem si. Zkoušel to ale dál, a tak jsem mu nakonec na rande kývla.  Měli jsme ho na Zlíchově na autobusové konečné. Když jsem tam přijela a on nikde, hned mě napadlo, že mi to mé váhání vrací. Už už jsem se chtěla vydat tím samým autobusem, kterým jsem přijela, zpátky, když se najednou proti mně objevil pěkný kluk v bílé košili a plátěných kalhotách. Šli jsme na večeři do Klášterní a pak do biografu. A tak to začalo…

Svatba
Poznali jsme se poslední týden v červnu, v červenci jsem odjížděla s koňmi na léto do Karlových Varů a v říjnu jsme se brali. Všichni si mysleli, že jsem v jiném stavu, ale my se brali, protože jsme se měli rádi.

V posledním díle vzpomínek paní Míly se můžete těšit na nejzábavnější fragmenty jejího manželství i současného života v Hostomicích.

foto: archiv TMM