S Josefem Váňou o návratu do sedla...

Josef Váňa  do Pardubic jel s odhodláním „objet dráhu dokola“. A to se mu s Rabbit Hawk Wingem povedlo poměrně suverénně.  I když  v kvalifikačním dostihu ani zdaleka nevyhrál,  kvalifikoval svého partnera pro Velkou , a může si tedy odškrtnout splněný úkol.  Na závěr týdne, který jeho trenérská očekávání zrovna nenaplnil, to je určitě pozitivní signál.  A  pro Váňu samotného potvrzení, že ambice na další start ve Velké nejsou jen mluvením do větru.  Následně přinášíme několik postřehů o tom, jak Josef Váňa vyhodnotil svou účast, svého koně i další atributy sobotního dostihového odpoledne. 

O pardubickém vedru:  „Když jezdím v poledne na kole,  taky bývá pěkné vedro, tak mi to ani nepřijde. A já jezdím v poledne na kole z práce docela často, takže to pro mě není žádná výjimka…“

O Rabbit Hawk Wingovi: „ Nevybral jsem si ho, že by se jevil tak skvělý. Spíš proto, že měl zdravotní problémy a ozvaly se i  hlasy, ať se na něj vykašleme.  Stejně, jako to měl Tiumen.  I tady toho jsme poléčili, a teď se vrací….“

O kvalifikačním dostihu:  „Poslali jsme do čela Hippo Japea a já se chtěl posadit za něj, jenže jsem se tam nedostal. Jinak to ale bylo dobré,  Rabbit Hawk Wing skákal, jak bylo třeba, ale na konci se ukázalo, že je v tréninku zpátky teprve pár týdnů. Před poslední překážkou jsem ho pobídl, ale když už tam nic nebylo,  nechal jsem  ho být. Hlavní bylo to dnes objet a to se nám povedlo.“

O plánech na Velkou pardubickou: „Kůň má kvalifikaci, uvidíme, jestli mě ho po dnešku majitel nechá jezdit i dál.  Každopádně bude pokračovat v práci  a jestli všechno klapne, šel by v Pardubicích v srpnu kratší dostih  a pak ještě v září kvalifikaci. Dostihy potřebuje, a my oba teď máme  přes léto čas, abychom na tom příště byli o kus líp…“

O srovnání s Tiumenem,. „Spojoval je osud s tím zraněním , ale jinak si nejsou až tak podobní. Tiumen byl hodný, kůň, kterého  by ovládl každý, ideálně se s ním pracovalo. To tenhle až tak moc není. Ale zase je to podle mého názoru lepší kůň…“

O jezdecké dlouhověkosti: „Koně v práci jezdím s mladýma, a dokud jsem v mladém kolektivu, není ani čas si připadat nějak starý.  Na těle mě nic nebolí tak, abych si řekl, že už to dál s ježděním nejde, tak proč to zase nezkusit?“

O soupeřích a respektu v dostihu: „V dostihu si hledám místo, jak to vyhovuje koni, Dnes už si nekřiknu,  kdybych to dělal, kluci by pak šli všichni po mně.  A to si můžu odpustit…“