S Josefem Váňou o návratu do sedla...
Josef Váňa do Pardubic jel s odhodláním „objet dráhu dokola“. A to se mu s Rabbit Hawk Wingem povedlo poměrně suverénně. I když v kvalifikačním dostihu ani zdaleka nevyhrál, kvalifikoval svého partnera pro Velkou , a může si tedy odškrtnout splněný úkol. Na závěr týdne, který jeho trenérská očekávání zrovna nenaplnil, to je určitě pozitivní signál. A pro Váňu samotného potvrzení, že ambice na další start ve Velké nejsou jen mluvením do větru. Následně přinášíme několik postřehů o tom, jak Josef Váňa vyhodnotil svou účast, svého koně i další atributy sobotního dostihového odpoledne.
O pardubickém vedru: „Když jezdím v poledne na kole, taky bývá pěkné vedro, tak mi to ani nepřijde. A já jezdím v poledne na kole z práce docela často, takže to pro mě není žádná výjimka…“
O Rabbit Hawk Wingovi: „ Nevybral jsem si ho, že by se jevil tak skvělý. Spíš proto, že měl zdravotní problémy a ozvaly se i hlasy, ať se na něj vykašleme. Stejně, jako to měl Tiumen. I tady toho jsme poléčili, a teď se vrací….“
O kvalifikačním dostihu: „Poslali jsme do čela Hippo Japea a já se chtěl posadit za něj, jenže jsem se tam nedostal. Jinak to ale bylo dobré, Rabbit Hawk Wing skákal, jak bylo třeba, ale na konci se ukázalo, že je v tréninku zpátky teprve pár týdnů. Před poslední překážkou jsem ho pobídl, ale když už tam nic nebylo, nechal jsem ho být. Hlavní bylo to dnes objet a to se nám povedlo.“
O plánech na Velkou pardubickou: „Kůň má kvalifikaci, uvidíme, jestli mě ho po dnešku majitel nechá jezdit i dál. Každopádně bude pokračovat v práci a jestli všechno klapne, šel by v Pardubicích v srpnu kratší dostih a pak ještě v září kvalifikaci. Dostihy potřebuje, a my oba teď máme přes léto čas, abychom na tom příště byli o kus líp…“
O srovnání s Tiumenem,. „Spojoval je osud s tím zraněním , ale jinak si nejsou až tak podobní. Tiumen byl hodný, kůň, kterého by ovládl každý, ideálně se s ním pracovalo. To tenhle až tak moc není. Ale zase je to podle mého názoru lepší kůň…“
O jezdecké dlouhověkosti: „Koně v práci jezdím s mladýma, a dokud jsem v mladém kolektivu, není ani čas si připadat nějak starý. Na těle mě nic nebolí tak, abych si řekl, že už to dál s ježděním nejde, tak proč to zase nezkusit?“
O soupeřích a respektu v dostihu: „V dostihu si hledám místo, jak to vyhovuje koni, Dnes už si nekřiknu, kdybych to dělal, kluci by pak šli všichni po mně. A to si můžu odpustit…“