Jan Kratochvíl, to je jméno komety na nebi českých překážkových žokejů. Když o něm Josef Váňa začal mluvit jako o pozoruhodném talentu,  mnozí experti krčili rameny a říkali si – takových už bylo.  Jenže dnes má Kratochvíl na kontě triumf v českém šampionátu, a čerstvě také triumf z meranského Gran Premia. A  přiznejme si – takových zase až tak moc nebylo. Vlastně  jen jeden, Josef Váňa mladší. A jistě není náhodou, že Jan Kratochvíl své úspěchy získal ve stejném prostředí.  Triumfu s Mazhilisem, který se zrodil o poslední zářijové neděli roku 2016, si nepochybně cení  mezi svými životními triumfy nejvíce, jak potvrdil i v našem rozhovoru…

l Velký dostih v Meranu přinesl velkou radost.  Kdy jste si na trati připustil, že by to mohlo vyjít?

„Na trati nikde, skoro až do cíle jsem si nebyl jistý, jestli to  vyjde.  Nepřestával jsem si dávat pozor, a pořád jsem koně podporoval. Věděli jsme, jaké máme soupeře, pořád jsem si říkal, jestli na nás nenastoupí. Ale nakonec  na Mazhilise prostě neměli…“

l Mazhilis porazil výbornou konkurenci. Věděli jste, že se může letos dostat až tak vysoko?

„Když pan Váňa před startem říkal, že by z těch našich čtyř koní mohl být nejlepší, měl jsem pocit, že by to tak být mohlo. Jenže určitě nemůžu říct, že bychom si věřili na vítězství,  ale nejeli jsme do Merana bez nadějí. Ovšem to, co předvedl na dráze, to bylo od Mazhilise úžasné. Je fakt, že v první fázi se se mnou docela dost tahal, naštěstí se ale nevydal za vedoucím Francouzem a povedlo se mi  ho udržet v klidu. To, jakou jistotu měl na překážkách, mě pak hodně potěšilo, v druhé půlce dostihu předvedl fantastický výkon…“

l Pomohla vítězství i znalost poměrů?  Přec e jenom Francouz ani Ir takové zkušenosti z Merana neměli…

„Pomohla hlavně jeho forma a to, že jsme měli fakt dobrý průběh.  Když vedoucí Francouz sletěl, stal se z Gran Premia normální dostih, takový, jaký Mazhilisovi vyhovuje. A on to potom využil vážně naplno…“

l Jaký je to vlastně kůň?  Jak dobře jste na něj  byl připraven z přípravy?

„V tréninku ho mám u sebe, takže na něm jezdím hodně často. Samozřejmě že ne pokaždé,  i v přípravě se střídáme, ale mám o něm docela slušný přehled.  Že jednou Fran Premio vyhraje, tomu jsem celkem věřil, ale že se mu to povede napoprvé, když nikdy předtím na téhle distanci nestartoval, to je bomba.  Je to prostě nejlepší kůň, na jakém jsem seděl…“