Žokejové se zahraničními licencemi letos svědomitě sbírají úspěchy ve velkých testech pražského dostihového dění. Zatímco vládce první neděle byl Szcepan Mazur, té druhé panoval někdejší český šampion, letos ovšem v Berlíně usídlený Bajuržan Murzabajev.  Ten využil skutečnosti, že na německých drahách se konala volnější neděle, a zastavil se v Praze, aby tu zaznamenal dvě vítězství.  Včetně toho ve Velké dubnové ceně v sedle Father Frosta, kterého si z nabídek, jež se mu sešly, vybral naprosto správně, jak konstatuje v našem rozhovoru.

„Když se ukázalo, že v neděli můžu přijet do Česka, dostal jsem na hlavní dostih dvě nabídky. Kromě  Father Frosta ještě Solar Eclipse. Vybral jsem si Father Frosta, podle formy jsem věřil v lepší výsledek. Nakonec to vyšlo, i když Aldzarb se držel výborně.  V rovině jsem ale věřil, že můj kůň bude dnes tím  lepším, a taky se to potvrdilo.  Bylo to ale vybojované vítězství“
l První letošní pražské vystoupení se vám tedy povedlo dost dobře.  Uvidí vás čeští diváci na našich drahách letos častěji?
„Všechno bude záležet na dostizích v Německu, a případně i jinde.  Když bude prostor, do Prahy se rád vrátím, ale jsem letos jako první jezdec u trenéra Dzubasze v Berlíně, a když budu potřeba na jeho koních,  jiné ježdění nepřipadá v úvahu. To bude platit samozřejmě především pro dostihy v Berlíně,  a uvidíme, jak to bude na drahách v Lipsku, Drážďanech a jinde. Není vyloučeno, že bych se do Česka mohl dostat  třeba i dvakrát měsíčně, ale jak říkám, pro mě bude rozhodující,  jak se prosadím v Německu.“
l Je pro vás ježdění na českých drahách tedy ještě zajímavé?
„Určitě ano.  Třeba dnes jsem mohl jezdit jednoho koně v Düsseldorfu, ale dal jsem přednost Praze.  Když nejde o naši stáj, je pro mě  Praha zajímavá, mám tady více možností si zajezdit, a  koneckonců je to z Berlína také o 200 kilometrů blíž…“
l Jak se vám vlastně prozatím daří získat si jméno v německé konkurenci?
„Je to určitě těžké.  Snažím se prosazovat co nejvíc, abych zaujal i jiné trenéry ze západu země.  Asi se to částečně daří. Dokonce už jsem dostal i nabídku od trenéra Hicksta na pozici druhého jezdce j jeho stáji, ale nepřijal jsem ji. Myslím, že momentálně je pro mě lepší být  v roli jedničky tam, kde jsem, jako dvojka bych tolik šancí neměl.   Pro mě je teď v Německu důležité jezdit a být na očích, abych se co nejvíc dostal do podvědomí…“