Čtyři roky a dost. Tak dlouho „nechala“ soupeře v České derby vyhrávat valašská stáj Monte Negro Jiřího Posáda.  Modrobílá šachovnice vstoupila na dostihovou scénu nevídaným vítězným hattrickem na trati Českého derby, a nyní se do pozice stáje, která z Prahy veze modrou stuhu, rezolutně vrátila. Počtvrté (a z toho potřetí z Prahy)  se na Valašsko její reprezentant vracel v pozici vítěze.  Tentokrát se tak stalo zásluhou německého importu Pacific Hilla, pořízeného před dvěma lety na dražbě v Baden Badenu za 46 tisíc eur.  Dnešní milionovou výhrou v pražské Chuchli své pořizovací náklady tento kůň nepochybně vynahradil…

Příběh letošního 99. Českého derby rozepsalo počasí, které po parném týdnu nad Velkou Chuchli poslalo několik prudkých přeháněk v průběhu nedělního dopoledne.  Chuchelská dráha se tak proměnila do konzistence, která v průběhu dostihového odpoledne napomohla hned několika překvapením. Ne ovšem v případech Wagrama a Premier Liona, jejich zásluhou se prosadili doma mezinárodně ověnčení trenéři Koplík a Luka. Málokdo však čekal úspěch Mollys Besta mezi  sprintery, a téměř nikdo triumf Ile Jones v Ceně tříletých klisen. Ale v derby samotném bylo téměř všechno tak, jak si to nalinkovali bookmakeři.  Až na jeden detail – místo největšího favorita Angkor Wata se radoval „druhý vzadu“, Pacific Hill.

Právě jejich žokejové, německými drahami protřelí Filip Minařík a Jiří Palík, si krátce po startu uvědomili, že k úspěchu v derby nepovede pomalé tempo jejich kolegů. „Chtěl jsem  před dostihem zůstat zpátky, minulá derby se v Praze běžela strašně rychle,  jenže tady to vypadalo tak, že tempo nebude vůbec žádné. A tak jsem za to vzal. Není to věc nějakého dlouhého rozhodování, prostě v dostihu udělám to, co cítím jako nejlepší řešení,“ líčil  po doběhu Filip Minařík, žokej, který je neúspěšnějším Čechem v sedle v historii, ale jeho jméno chybí v listinách vítězů derby u nás i v Německu.  Rozhodnutím jít do čela udělal nepochybně pro svého koně správnou věc, nejvíce ale pomohl – Jiřímu Palíkovi.

„Tím, že šel Filip do čela, jsem měl o taktice jasno,“ líčil Palík. „Sedět za ním a hlídat si ho.  Věřil jsem, že tempo udělá tak, jak to bude pro nás optimální, a věřil jsem i tomu, že ho v cílovce porazíme.“ Oba předpoklady Jiřímu Palíkovi vyšly na jedničku.  Ke svému třetímu vítězství v derby se dostal vnější stopou, místy, kde byla pražská dráha nejkompaktnější. „Věděl jsem, že na Angkor Wata máme. Prakticky jsem tomu věřil celý dostih. Bylo vidět, že máme oba v rukou, ale  my měli víc, soupeře jsem si hlídal a měli jsme to pod kontrolou. Na to, že to bylo derby, to byl neskutečně pohodový dostih,“ liboval si žokej, jemuž  letos může připadat  nadějně i derby v Německu.

V Praze se ale soustředil na to, aby provedl správně své dílo s Pacific Hillem, a vyšlo mu dokonale.  Tak, jak trenér Radek Holčák ostatně dlouho předem věřil. „PO dlouhé době jsem se dnes radoval, když jsem viděl ten  déšť,“ přiznal trenér. „Pacific Hill je kůň, kterému trvá, než se dostane do tempa, a nemiluje tvrdo pod nohama. Široká pražská  dráha, na kterou naprší, to je pro něj optimální varianta.“ Skutečnost, že jeho svěřenec v předchozích pěti startech  ani jednou nevyhrál, Holčákovi před startem nedělala problém. „Byl jsem samozřejmě tak trochu pod tlakem od pana majitele, ale chystali jsme se na České derby,  v tom pro něj měl přijít vrchol a na ně jsme se chystali. A taky to tak vyšlo, takže všechno šlo nakonec podle plánu…“

Plán, který modrobílé barvy posadil v derby zpátky „na koně“, zafungoval  dokonale. A až na Valašsku skončí - jistě mohutné – oslavy, může tým kolem stáje Monte Negro začít spřádat plány o tom, zda a jak půjde vstříc i dalšímu vítěznému hattricku…