Až do čtvrtého srpna si žokej Martin Laube musel počkat na první tuzemské vítězství.  Na karlovarském hipodromu se mu ale zadařilo hned dvakrát a opanoval s koňmi trenéra Wroblewského oba hlavní dostihy programu.  Korunoval tak ze svého pohledu báječný víkend, který mu kromě toho přinesl i tři německá vítězství, a tak nebylo divu, že v Karlových Varech vyzařoval velkou spokojenost.

„Amazing Gangster? To bylo nakonec snadné vítězství. Věděl jsem, že má pověst koně, s kterým je těžká domluva, jenže na dráze to nakonec bylo docela jinak. Neměl jsem s ním  problém, šel na pozici jak jsem potřeboval, a v závěru ukázal, že má závěr, na který nikdo další neměl. Samozřejmě, žádné vítězství není zadarmo, ale toto patřilo k těm jednodušším…“

Více se tak Martin Labe zapotil s Portorikosem, který rovněž nastupoval v pozici desetinového favorita, ale v jeho případě se triumf rodil až po velkém boji s Father Frostem. „Portorikos je kvalitní kůň a nakonec o prokázal.  Není to ale typ koně, který by vyhrával velkým rozdílem, on když nemusí, tak přestává bojovat,“ míní Laube. „Navíc mu v dostihu moc nepomohlo, že tam nebylo žádné velké tempo. Kdyby se běželo rychleji, líp by se ukázala jeho třída.“ Nakonec však i Portorikose dovedl k vítězství tak, jak si sázející veřejnost i jeho realizační tým představovaly,  a odskočení do rodné země tak zvládl na výbornou.

Hlavní štací pro něj je však letos Německo, kde v berlínském tréninkovém středisku jezdí pro Jana Korpase. A přechod do Německa si nemůže vynachválit. „Na to, že jsem tam první rok, to jde výborně. Před sezónou jsme si s Janem Korpasem říkali, že by bylo dobré získat v sezóně tak deset vítězství, a já jich teď po Bad Doberanu už mám dvanáct, v Německu to tedy vychází nad očekávání.“

Martin Laube cítí, že Německo pro něj znamená velmi konkurenční prostředí, a pokouší se tam prosadit, jak se dá. „Je to ale hodně těžké, jezdci se tam perou o každé rito. Já mám štěstí, že je za mnou naše stáji, odjinud mi ale agent shání jízdy jenom hodně těžko, konkurence je veliká a koní tolik není. T a tam se něco povede, ale určitě by toho mohlo bát víc,“ uvědomuje si jezdec, který si oblíbil dráhy v Berlíně či Hannoveru, velmi rád se ale vrací i na ty české. „Pokud bude čas a nebudu mít v Německu povinnosti, určitě se k nám pokaždé rád vrátím,“ dodává.  A pokud se bude vracet v nedělní formě, zájem se jistě najde…