Se skvělými pocity se do Velkých Karlovic v noci z pardubické výpravy vracela výprava trenéra Radka Holčáka. Jak by ne. Vezla si nového vítěze Velké pardubické. Úspěch v nejslavnějším českém dostihu se na Valašsko vrátil po 15 letech. A pokračovatel úspěšné rodové tradice si i dnes se všemi spolupracovníky užívá výtečné nálady…

„Když se vyhrálo, byla to obrovská eufórie, neskutečný pocit. Ale pak jsme museli přepnout do provozního módu, dát v Pardubicích všechno dohromady, naložit koně a materiál, doma zase všechno vyložit…. Do postele jsme se dostali ve tři, pak si to člověk všechno ještě v hlavě přehrával… no a v půl šesté budíček, a byl čas postarat se o koně,“ líčí Holčák čas bezprostředně po triumfálním Hegnusově počinu.

„Teď si to ale všechnu už pořádně užíváme. Navíc Hegnus dnes vypadal suprově, je zdravý a veselý a to samozřejmě ty krásné pocity jenom umocňuje.“ Ve Velkých Karlovicích už proběhla osobní starostovská gratulace i skvělé přijetí. „Při návratu nás vítal transparent, Hegnus hned ráno dostal od pana starosty cukr, přijetí bylo úžasné,“ svěřuje se Holčák.

S absencí tradičních ovací na závodišti byli letošní účastníci samozřejmě smířeni, nicméně vítěznému týmu je nahradila nečekaná pozornost. „Na dráze to bylo bez diváků takové smutné, ale myslím, že kdo měl zájem, prožil si ty dostihy u přenosu. A zdá se , že ten zájem byl letos neskutečný, já sám jsem po dostihu měl takovou odezvu, jakou jsem nikdy nezažil. Teprve teď se dostávám k vyřizování některých zpráv.“

Při pohledu zpět na Hegnusovo vystoupení Radek Holčák konstatuje. „Je pravda, že jsme do Pardubic jeli bojovně naladěni. Věděl jsem, že Hegnus má hodně dobrou formu a mohlo by to být dobré. Mám tady takovou cvalovku do kopce, kde si měřím koně speciálně na tyto dlouhé krosy. Loni mi na ní u Hegnuse vycházela hodně dobré forma, a letos se té hodnotě dost přiblížil. To mi říkalo, že forma pro Velkou je suprová a protože Hegnuse letos nic netrápilo, mohli jsme si věřit.“

Jak se ukázalo, věřili si oprávněně. Dvanáctiletý Hegnus stanul na nejvyšším stolci pro české překážkáře. V tomto věku vyhrála Velkou pardubickou naposledy legendární Orphee des Blins při posledním ze svých tří úspěchů. Za rok bude Hegnusovi 13. Dosáhne věku, v kterém naposled Velkou vyhrál kůň při posledním zásahu Železníka v roce 1991…

„Je normální, že ve třinácti letech se výkonnost u koně začne lámat, a my jsme s panem majitelem Ševců zajedno, že bychom chtěli, aby Hegnus odcházel na vrcholu. Dohodli jsme se, že mu v tuto chvíli dáme šanci. Momentálně je zdravý, a pokud budu jako trenér cítit, že tam je výkonnost, zkusíme se za rok vrátit. Určitě ale nemáme zájem, aby se někdy v budoucnosti trápil. Když ale bude v cajku, dostane šanci i za rok.“

Hegnus teoreticky v roce 2021 nemusí absolvovat kvalifikaci, a jak Holčák připouští, ani možnost, že by se na dráze objevil znovu až při Velké 2021, není zcela mimo úvahu. „On je zrovna kůň, který je v tréninku ohromně zodpovědný, výkonnost si u něj můžeme ověřit doma, on mi zodpoví to co potřebuji.“

Holčák si uvědomuje, že kůň „jako z porcelánu“ si bude v dalších měsících vyžadovat další speciální péči, je ale přesvědčený, že v Karlovicích jsou připraveni ji poskytnout. „Je to tak trochu jako u sportu, vrcholový sportovec taky hodinu trénuje a pak přijdou různé masáže, lasery, mazání a další věci, u nás je to podobné. Všechno proto, aby se ho dařilo držet v „richtyku“.

Jak v pořádku bude Hegnus v příštím roce, to samozřejmě nikdo neví, za jeho letošní stav a vystoupení ale patří velkokarlovickým uznání