Bartoš: Velká? Překvapil mě progres Vanduala

V loňském roce Josef Bartoš ve Velké pardubické slavil vítězství. Letošní ročník sledoval po zranění z Merana jen v pozici diváka a emoce dostihu se k němu dostaly z televizní obrazovky. S jakými pocity letošní Velkou sledoval a jak její průběh a výsledek nejúspěšnější český překážkový žokej hodnotí?

„Celkový dojem z dostihu mám  dobrý, byl to z pohledu diváka hezký dostih. Samozřejmě je ale velká škoda, co se stalo na Taxisu se Sottoventem,“ říká Josef Bartoš.  K diskuzím, které bezprostředně po dostihu oživily myšlenku na zavedení odrazového břevna před touto překážkou, ovšem poznamenal: „Je to samozřejmě otázka. Kláda na zemi by větší respekt pro koně asi znamenala, ale když kůň skočí o cvalový skok dřív,  těžko tenhle skok ustojí, i kdyby tam ta kláda byla.  To, co se stalo, je bohužel chyba, kterou dělají nezkušení koně, ti ostřílení šipku do Taxisu neskočí….“

Z dráhy a její přípravy měl Bartoš celkově dobrý pocit: „Byla určitě měkčí než obvykle, ale nebylo to zdaleka  jako tehdy, když vyhrál No Time To Lose. Oranice se mi letos líbily, koně si na nic určitě museli víc máknout, ale nebyl to zase žádný extrém, nic, co by se nedalo zvládnout,“ pochválil na dálku práci pořadatelů na dráze.

Pokud jde o samotný doběh, nepotěšil ho samozřejmě výsledek centrály, pro kterou obvykle jezdí i on. „Že se nevejde žádný z koní na tabuli, to jsem určitě nečekal. Viděl jsem ale, že s Theophilem neměl žokej v podstatě celý dostih nic v ruce,  tam v dostihu nebylo z čeho brát, líp to ale nevyšlo ani Mazhilisovi,“ míní Josef Bartoš.

Mezi výsledky soupeřů nevidí žádný velký šok v pozitivním ani negativním smyslu. „Hegnus potvrdil to, co ukazoval dlouhodobě, pořád se pohybuje na předních místech a tentokrát mu to vyšlo tak,  jak potřeboval. Lukáš měl to potřebné štěstí a potvrdilo se, že Holčákovi si do Pardubic přivezli výbornou formu.  S tím, jak dobrý bude Player jsem počítal, a stejně tak potvrdil kvality Talent. Překvapil mě ale Vandual,  zlepšil se, asi u něj pomohlo to plavání, které s ním v tréninku vymysleli. Pomohlo to svého času Gregu Wroblewskému s Orphee des Blins a ukazuje se, že někde vážně funguje.“

V souvislosti s Vandualem jistě zaslouží  za zmínku i jízda Francouze Julliota v jeho sedle.  Určitě totiž patřil k cizincům, kteří si s Velkou celkem porozuměli…. „Na trati se mi líbil, byly vidět zkušenosti z toho, že ve Francii krosy jezdí a umí si v nich správně poradit.  Naopak Tabet tak dobrý žokej není, ale tady ani  neměl možnost se nějak ukázat, s Mahonym se nakonec na dohled k cíli  nedostali,“ uzavírá Josef Bartoš.