Šafář: Nabídka z Velkých Karlovic se nedala odmítnout

 Majitel čtyř titulů šampiona mezi českými jezdci, Jaromír Šafář, se na novou sezónu chystá v novém působišti. Zatímco loňskou sezónu absolvoval v šampionské centrále trenérky Heleny Vocáskové, letošní rok v jeho podání bude ve znamení působení ve Velkých Karlovicích. S jakými plány se na rok u trenéra Radka Holčáka dívá, jak vidí čtyřnásobný jezdecký šampion obhajobu loňského titulu a jak hodnotí zpětně své šampionské tituly, které nastřádal v průběhu minulé dekády?

„Plány do budoucna?“ začíná odpověď na první z naznačených otázek. „Já to mám každý rok stejně, vlastně si neplánuju nic zvlášť do podrobna. Mým plánem je tak nějak se držet příležitostí, které se naskytnou, a jít jim podle vlastního uvážení naproti, jak to bude možné. Věřím, že i v tomto roce to bude fungovat.“ Dohodu jako stájový jezdec má Šafář s Radkem Holčákem, a také se na nadcházející sezónu chystá právě ve Velkých Karlovicích. „Jsem momentálně u Radka Holčáka. Na konci sezóny jsem dostal nabídku, a byla taková, jaká se prostě neodmítá, a tak počítám, že budu jezdit v první řadě ty dostihy, ve kterých mě Radek Holčák bude chtít využít. Samozřejmě tam, kde nebudeme mít koně, budu rád jezdit pro další trenéry…“

V souvislosti s angažmá ve Velkých Karlovicích se dá předpokládat častější angažmá v Bratislavě, a tím pádem možná i těžší pozice z hlediska snahy obhájit český žokejský titul. „Předpokládám, že budu jezdit tam, kde bude z naší stáje potřeba, musí to fungovat takto.“ Jestli bude ve hře o letošní titul, to momentálně nemůže být pro žokeje prioritou.

Proč ale Jaromír Šafář měnil po loňské úspěšné sezóně působiště, když ve středisku u Vocáskových slavili tituly mezi trenéry i jezdci? „Už když jsem tam přišel, naše dohoda byla na sezónu. Po zimní královně jsem měl sebranou licenci a pak toho ježdění už nebylo tolik, nebylo z čeho brát. Počítal jsem tedy, že po sezóně půjdu někam ven, abych zase vyzkoušel něco jinačího. Jenže do toho přišla nabídka od Radka Holčáka a byla vážně taková, jaká se neodmítá,“ říká staronový šampion mezi rovinovými žokeji.

Ve Velkých Karlovicích sice už v minulosti působil, mezitím ale uplynula dlouhá doba. „Býval jsem tehdy u pana Františka Holčáka, a bylo to vlastně v začátcích mojí kariéry. Vždycky se mi tady ale líbilo, a líbí se mi tu pořád. Podmínky k tréninku jsou samozřejmě obdobné, Radek Holčák má ale o něco jiný styl tréninku. Výraznější změny si ale nijak neuvědomuji,“ říká na konto „stěhování“ od otce Holčáka k synovi přes řadu dalších dostihových působišť.

A jak se s odstupem dívá aktuální šampion na své čtyři tituly a jak je pro sebe srovnává? „Každý ten titul pro mě má něco zvláštního a specifického. Ten první, to byla samozřejmě veliká pecka, něco, co si člověk výborně zapamatuje. Navíc jsem tehdy jezdil skoro 300 dostihů a měl na čtyřicet vítězství, a to je vážně hodně. Kromě Václava Janáčka a jeho rekordů se tady obvykle dostaneme tak na třicítku, jeho počty byly ale mimořádné,“ připomíná Jaromír Šafář.

„Ten další rok se tak nějak počítalo, že ten titul automaticky obhájím, ale přišel tam pád a zranění, kdy jsem nemohl jezdit, a tak to nakonec bylo hodně dramatické, měli jsme s Peťou Foretem stejně vyhraných dostihů a já vyhrál na druhá místa. Třetí titul byl podle mě nejcennější, protože jsem byl u Tomáše Hurta a neměl jsem tedy za sebou nějakou silnou stáj, což je samozřejmě něco, co jezdci pomáhá. No a ten poslední titul? To byla skoro povinnost, když má člověk dobré koně a navíc objíždí malá závodiště, tak se titul přiblíží,“ uzavírá úřadující český žokejský šampion