Když se v roce 2019 vrátila ze Švýcarska jako vítězka tamního Junior Cupu, málokdo asi tušil, že i v ČR začne sbírat úspěchy jako houby po dešti. Dnes již dvojnásobná šampionka mezi tuzemskými amatéry a aktuálně sedmá jezdkyně v pořadí mezi rovinovými profesionály letos zažívá zatím svou neúspěšnější sezónu – po třetím místě v Jarní ceně klisen v sedle Comming Pulse a pátém místě v klasické Velké jarní ceně s Alzirem si s premiantkou Oaks Giannah vyzkoušela i dráhu ve francouzském Longchamp po boku Oliviera Pesliera nebo Aureliana Lemaitra.

Od počátku sezóny působíte jako jednička ve stáji Dr. Evy Nieslanikové, jak k tomu došlo?

Nabídka přišla, dá se říct, z čistého nebe. Počítali jsme s tím, že jedničkou pro sezónu bude Tomáš Lukášek. Ten se však těsně před odjezdem ze zimního působení v Kataru zranil a kvůli rekonvalescenci nestihl ani klasické dostihy. Šanci jsem dostala tedy já a jsem za ni samozřejmě ráda.

Posunula jste se mezi elitu tuzemských jezdců a dostala se do sedel nejlepších koní ročníku…

Byla to pro mne cenná zkušenost a odnesla jsem si spoustu zážitků, když jsem jezdila na závodištích ve Francii a Itálii, o kterých se mi dříve jen zdálo. Jezdit klasické dostihy a dostihy kategorie Listed v zahraničí je velká zodpovědnost, člověk jezdí nejen na skvělých koních, ale utkává se i s žokeji, kteří toho mají odježděno spoustu. Svou chvilku slávy jsem si užila a od tohoto víkendu nám už bude jezdit jako jednička Tomáš Lukášek, jak bylo zpočátku dohodnuto.

Po prvních dostihových dnech jste se ocitla na čele žebříčku rovinových jezdců, jaký to byl pocit?

Samozřejmě na sebevědomí vám to trochu přidá, protože každé vítězství je veliká radost. Úspěch nabíjí a přidává pohodu, alespoň v mém případě to takhle funguje.

Díky skvělým výkonům jste dostala důvěru i pro starty v zahraničí…

Šanci jsem dostala od pana majitele a ráda jsem ji využila. Sama jsem nabízela, aby naše koně jezdili kluci žokejové, kteří mají nepopiratelně větší sílu a drive při vyjetí koně v závěru, ale nakonec to dopadlo takto. Oslovili jsme Václava Janáčka, nicméně ten už měl domluvené závazky ve Španělsku. Majitel prohlásil, že to jedeme zkusit a bude to pro nás všechny zkušenost. Giannah sice v ČR vyhrála Oaks, nebyl to ale nejsilnější ročník klisen, a tak se v těžké konkurenci neprosadila. Ačkoliv jsme neuspěli, výlet jsme si všichni užili, což bylo obohacující.

Minulou neděli jste vyhrála Ladiesrace a jako první dáma jste se zapsala na krásný putovní pohár Laty Brandisové…

Pro Trezy Lady jsem tento dostih vybrala sama. Kobylka byla dlouho podceňovaná, moc se jí ve stáji nevěřilo, a tak jsem si ji vzala do parády. Vždycky jsem si říkala, že není tak špatná a jen potřebuje pochopit, o čem dostihy jsou. Některým koním to trvá trochu déle než jiným, a to je přesně její případ. V práci se velmi zlepšila, do dostihu jsme tedy šli vcelku s velkým očekáváním. Překvapil nás jen Tropical Bond, kterého jsem dříve také jezdila a vím, že nastupuje až v konci. Tentokrát se dopředu dostal hned na začátku roviny a byl to litý boj. Dostih byl rychlý, což nám vyhovovalo a všechno se povedlo, jak mělo.

Po dostihu jste byla pozvána na přípitek iniciovaný majitelkou pražské Chuchle Arény…

To bylo velké překvapení. Netušila jsem, že ve VIP salonku, kam jsem byla jako vítězka pozvána, mě bude čekat tolik nádherných žen. Třešničkou na dortu pak byl rozhovor s Romanem Šebrlem, který akci moderoval. Bylo to moc fajn, škoda jen, že tak krátké. Určitě to bylo pro mne skvělé zpříjemnění dne.

Od letošního roku jezdíte s titulem žák, co rozhodlo ve prospěch profesionální kariéry?

O profesionální kariéře jsem přemýšlela prakticky od doby, kdy jsem se vrátila do Čech. Už minulou sezónu jsem plánovala dálkové studium, nicméně proti byly dva důležité faktory – jako amatérka jsem mohla dostat více příležitostí kvůli úlevě a upřímně – chtěla jsem zkusit Fegentri (mezinárodní seriál amatérských jezdkyň a jezdců – pozn. aut.). To se kvůli covidu téměř nekonalo, jezdila jsem pouze jednou v Itálii a umístila jsem se třetí. To bylo celé. Kdykoliv jsem pak dostala pozvánku na akci, měla jsem už na ten den slíbených několik koní na dostihový den v ČR a dala jsem jim přednost. Jako jezdec žák mohou jezdit i dostihy vyšších kategorií a dostihy pro dvouleté, což se mi aktuálně velmi hodí.

Jaké předměty vás ve škole baví?

Nejvíc asi chov koní. I když jsem u koní odmalička, dozvídám se tam mnoho nových zajímavých věcí, které třeba jednou uplatním i v praxi.

Blíží se nám vrchol rovinové sezóny – České Derby. Už máte nějaké své želízko v ohni?

Do Derby máme přihlášené dva koně, klisnu Miram a Minchira. Zda Derby půjdou, o tom rozhodne pravděpodobně výsledek Velké červnové, kterou by měli, pokud budou zdraví, za týden běžet. Kdo je mým favoritem? Kdyby se v ideálním případě dostali na start oba, preferovala bych asi Miram. Je to kobylka, kterou lépe utlačím do cíle. Hřebce máme dost narostlé, „takové macíky“, na které platí spíš síla a razance mužů žokejů.

Před týdnem všechny ohromil výkon vašeho sprintera Ponntose, který má následně startovat na prestižním mítinku RoyalAscot. Jaký je to koník a doprovodíte ho na britské ostrovy?

Všechny nás překvapil. Trenér sice říkal, že vyhraje, ale v jakém stylu… Ani hvězdný Frankie Dettori v jeho sedle zřejmě netušil, jak rychle vyskočí z boxů a jak pak k sobě žádné koně nepustí a bude se od nich pouze vzdalovat. Už dříve jsme věděli, že je dobrý, ale ve třech letech nebyl ještě tak psychicky vyrovnaný,aby to na dráze prodal. Během roku se uklidnil, zmohutněl, dá se říct, že dozrál. Je to pan kůň, velká osobnost a také kůň, s nímž se dobře pracuje. Do Ascotu vyrazíme v početné sestavě, jen letenek už máme koupených asi patnáct. Všichni víme, že takového koně potkáte třeba jen jednou za život a chceme si to užít. A pokud to půjde, ukázat, že i v ČR je dostihový sport na dobré úrovni. Aby svět viděl, že i my umíme dělat koně, kteří dokáží konkurovat těm nejlepším.