Stejně jako David Liška, Jaromír Šafář nebo Radek Koplík i on aktuálně působí v Německu. Práci u Maxima Pecheura pro renomovaný hřebčín Röttgen však před dvěma měsíci vyměnil za angažmá u mezinárodně ostříletého Christiana von der Reckeho. Bude více jezdit dostihy? A uvidíme ho na velkých mítincích i u nás?

Patří ke stálicím české dostihové scény. Za svou bohatou trenérskou kariéru připravila bezmála 230 vítězů a na vítězné vlně pokračuje i ve své již pětatřicáté sezóně, což potvrdila hattrickem při sobotním mítinku v Mostě. Naším vzácným hostem v několika otázkách byla chuchelská patriotka, která na místo, kde prožila velkou část svého pracovního i soukromého života, nedá dopustit a jejíž vitalitu a zápal do práce by jí mohli závidět i mladší ročníky, trenérka Ivana Pejšková.

Je to dáma, která umí překvapit. A každý, kdo ji zná trochu líp, ví, o čem mluvím. Jen málokdo by tipoval, že za vizáží seriózní farmaceutky se skrývá nadšená turfmanka, která s neuvěřitelnou energií dokáže povzbuzovat své svěřence a upřímně se radovat i z malých pokroků a vítězství. Právě taková je Majka Pešlová, majitelka stáje Desire Hit a chovatelka anglického plnokrevníka, jejíž srdce bije pro dostihový sport a která o svých koních mluví jen s obdivem a láskou.

Ve stáji tráví každou volnou chvilku a tomu, aby uspěla, obětuje opravdu hodně. Dostihy jezdí od roku 2001 a letos také vstoupí již do své deváté trenérské sezóny. Naše pozvání do rubriky rozhovor přijala žena, která zraje jako víno, svou práci bere jako poslání a je sympatická tím, že se stále dokáže radovat i z malých vítězství a zůstává nohama na zemi – dvojnásobná jezdecká šampionka na rovinách Martina Havelková.

Patří k našim nejzkušenějším a zároveň nejúspěšnějším aktivním žokejům. Za devětadvacet sezón, co jezdí, absolvoval téměř tři tisíce startů, v nichž získal více než tři stovky vítězství a z nich sedmasedmdesát v dostizích nejvyšší kategorie. V posledních dvou letech se v dostizích objevuje pouze sporadicky, ačkoliv nic ze svého umění neztratil a chuť do ježdění má stále velkou. Naším milým hostem na kus řeči byl vítěz Českého, Slovenského i Rakouského derby, muž který jezdil v osmi zemích světa, ideální pilot pro velké dostihy, protože nikdy neztrátí svůj pověstný klid a dobrou náladu – Radek Koplík.

Je mu teprve pětadvacet let, ale jeho život by už nyní vydal na zajímavou knihu nebo by mohl být předlohou hollywoodského filmu. Za deset sezón v sedle vyhrál 201 dostihů, z toho 32 v dostizích nevyšší kategorie. Po úspěších doma, kdy dvakrát slavil titul rovinového šampiona, se rozhodl jít ve stopách některých svých starších kolegů (Jiřího Palíka, Václava Janáčka či Tomáše Lukáška) a odešel do zahraničí. Když v zimě 2025 nastupoval u Bohumila Nedorostka v Hannoveru, určitě netušil, že už po roce získá novou práci v prestižní stáji Andrease Wöhlera a stane se jedničkou stáje Westminster Race Horses. "Příběh šampiona" Davida Lišky tedy dostává další rozměr...

Má vytříbený vkus a když ji potkáte na dostizích, je vždy elegantní a krásná. Zároveň se ale nebojí vzít do ruky pilu nebo vrtačku a vyměnit kancelář za dílnu. Je součástí rodinné stáje Staňka-Uherčice. Koně, práce, rodina a cestování jsou věci, které se v jejím životě přirozeně prolínají, Jana Staňková.

Do Švýcarska šel původně jen na zkušenou a vydělat si nějaké peníze navíc. Z plánových pár měsíců se nakonec stalo sedm let. Sedm let, kdy sice pracoval u koní, ale dostihový svět se mu uzavřel. Teď se po návratu domů pokusí o comeback, vědom si svých limitů i předností. Bez závazků ke konkrétní stáji, s odhodláním dát do toho vše. Uspěje?

Má dostihové pedigree, které ji předurčuje k úspěchu. S příjmením Petrlíková je v pořadí již čtvrtou zástupkyní něžného pohlaví, kterou JC ČR registruje ve svých statistikách. Několik let jezdila dostihy v rámci Ponyligy a s ex-dostihovým ryzákem Hidden Flamem obrážela parkurové závody. Vloni na konci července absolvovala v Chuchli dostihový křest a na konci sezóny 2025, na témže závodišti, slavila svůj první triumf. Dívka, která kulišácky říká, že krásná je po mamince a chytrá po tatínkovi – Lea Petrlíková.

Když dojde v nějakém sportovním odvětví k vážnému zranění, komunita se většinou semkne, zvlášť, jde-li o mladého jedince. Podobné to bylo i v případě Elišky Fialkové, u níž se po nepříjemném pádu v Německu dlouho nevědělo, zda se ještě někdy do sedla vůbec vrátí. Jaké to je, bojovat se zdravotními omezeními a dostávat se znovu do formy? O tom nám vyprávěla talentovaná amatérská jezdkyně, která, jak věřím, znovu bude zářit a sbírat další zkušenosti, a to jak u nás, tak i u našich západních sousedů...