Je sama sobě nejpilnějším zaměstnancem i nejpřísnějším šéfem. S přestávkami patnáct let strávila pracovně v zahraničí, aby se po letech vrátila domů, vybudovat zázemí pro sebe a své koně. A jak je vidět podle výsledků, to se jí daří. Naším milým hostem v rozhovorové rubrice byla nadějná začínající trenérka Míša Vítková.

Míšo, co tě přivedlo k trénování?

Upřímně, nikdy jsem neměla ambice trénovat. Měla jsem odjetých pár dostihů a potom jsem působila jako pracovní jezdec v zahraničí, konkrétně ve Francii a v Itálii. S mamkou jsme si pořídily dostihové koně, kteří ale byli připravováni u jiných trenérů.

Kdy přišel zvrat a vrhla ses do přípravy sama?

Když jsem se po několika letech vrátila zpátky do České republiky. Chtěla jsem pro svoje koně to nejlepší, a tak jsem si řekla, že když už je mám, začnu si je trénovat sama. Doma mě do toho navíc trochu postrkovali. I proto jsem si vloni udělala trenérský kurz, abych se do toho mohla pustit. K trénování jsem se tedy dostala kvůli svým koním, ne proto, že bych měla od začátku nějaký velký trenérský plán nebo ambice.

Kolik máš aktuálně svěřenců a jaké stáje reprezentují?

Aktuálně mám šest svěřenců, z toho čtyři jsou vlastní a dva mám od jiné paní majitelky. Stáj, Finhorses s.r.o., kterou vlastním s mamkou, aktuálně na dráze reprezentují Mascalzone, Delinquente, Moonlight Melody a Bilbo d’Assault. Za Bee Honey Doubravice pak běhají Franja a Lazard.

Tyto koně ještě před nedávnem připravoval Jiří Brož. Představ nám tedy svou novou majitelku...

Je jí Helena Junková. Bydlí kousek od nás a je to moje kamarádka. Seznámily jsme se přes koně, protože jsem u ní měla jednoho koně ještě předtím, než jsem si ty své přivezla domů. Helena mi hodně pomohla i v začátcích, stejně jako její syn Zdeněk, s jehož pomocí mohu počítat na dostizích. Za to, co pro mě dělají, jsem jim opravdu moc vděčná.

A oni mohou být tobě vděční za krásné výsledky na dráze. Kde své svěřence chystáš a jak jsi vlastně na toto místo přišla?

Trénuji v Rané u Hlinska, což je malá vesnička, kde jsem dostala dům od prarodičů. Postupně jsem si to tady upravila podle svých představ, vybudovali jsme stáje a zázemí pro koně.

Jakou největší výhodu má toto místo, pominu-li fakt, že jsi ve svém?

Velkou výhodou je, že máme vlastní rybník. To je asi největší plus, hlavně po práci, kdy se tam koně můžou jít zchladit. Je to pro ně super a zároveň je to příjemné zpestření po tréninku. Navíc máme dobré terény na cválání, takže pro trénink je to skvělé místo.

Už v úvodu jsme zmínily, že na koně jsi víceméně sama...

Většinu věcí si dělám sama, vlastně úplně všechno, co se týče koní. O víkendech mi občas chodí pomoct jezdit kamarádky nebo holčiny z okolních vesnic, ale většinou je i ježdění jen na mě. Mám asi trochu speciální charakter a vyhovuje mi, když si věci mohu dělat sama a mám nad nimi kontrolu.

Nicméně určitě bych chtěla zmínit Bartuschovy, rodiče mojí kamarádky. Než jsem měla vybudované vlastní stáje, starali se o moje koně a pomohli mi je dát zdravotně dohromady. Jsem jim za to opravdu moc vděčná, protože bez jejich přičinění by to určitě nešlo. Takže i oni jsou vlastně důležitou součástí mého týmu a mých začátků.

Jedním z úskalí trenérského řemesla je najít pro koně toho nejvhodnějšího jezdce. Jak moc tohle řešíš ty?

Já zatím s obsazováním žádný problém neměla. Možná i díky tomu, že nemám tolik koní, vždycky se to nějak vyřešilo. A když máte dobrého koně, tak si na něj rád sedne každý.

Už když jsme se bavily před lety, při tvých začátcích v sedle, preferovala jsi překážky před rovinami. Stále to platí?

Určitě mám blíž k překážkám. Odjakživa jsme s mamkou chodily na Velkou pardubickou, už jako malá jsem je hodně vnímala a zasáhly mě víc. Rovinové koně mám také a baví mě, ale určitě u mě převažují překážky a ty bych upřednostnila.

Ze třinácti letošních startů tvoji svěřenci čtyřikrát vyhráli a čtyřikrát skončili tzv. na tabuli, což je skvělá bilance. Očekávala jsi od své první sezóny takový úspěch?

Určitě neočekávala. Myslím si, že když máte dobrého koně a dáte mu všechno, co potřebuje, pak může vyhrávat. Já mám ve stáji podle mě slušné koně a pokud budou zdraví, věřím, že by to takhle nějak mohlo fungovat i dál.

Fungovat v tomto počtu nebo i s více svěřenci?

Myslím si, že zatím ne. Určitě se teď chci na maximum věnovat svým koním a myslím, že jich mám tak akorát. O rozšiřování momentálně neuvažuju. Do budoucna se samozřejmě uvidí, to nikdo neví, ale teď jsem spokojená s tím, jak to mám.

foto: František Klauser, Pavla Pechmanová a archiv Míši Vítkové