Jiřina Andrésová: Věřím, že všechno dobře dopadne

Před čtyřmi roky se stala první ženou v historii, která ovládla šampionát rovinových jezdců. V dalších letech už na tento úspěch nenavázala a více se zaměřila na přípravu svěřenců v Dostihovém centru Zámrsk, kde s rodinou žije. Jaké jsou nyní její priority? Co plánuje v příští sezóně? A kdo podle ní letos usedne na trůn rovinových jezdců?

Tuzemská dostihová sezóna má před sebou poslední dvě kapitoly. Jaká z tvého pohledu byla?

Letošní sezóna byla určitě jedna z těch slabších. Základ musí vždycky tvořit koně ze stáje a těch tu máme momentálně na běhání jen pár. Tříletá La Praga je po operaci a stejně starý Don Diridon, který měl vyběhnout hned první neděli v dubnu, se zranil ve výběhu, což ho na delší dobu vyřadilo z tréninku. S oběma koňmi ale počítám na příští sezónu.

V příští sezóně by se měl objevit na dráze i poslední potomek Zorayi Luny, letos dvouletý Zdislav...

Co se Zdislava týče, je to opravdu pozdní kůň. Museli jsme mu dát čas, aby dozrál.

A zatímco Zdislav reprezentuje ve vaší stáji nejmladší ročník, tím nejstarším aktivním je desetiletý Vévoda. Kůň, který v posledních letech dělal svým majitelům jen radost, a jenž bohužel od srpna nestartoval...

Vévoda nebyl po svém posledním startu zdravotně úplně v pořádku, takže musel předčasně ukončit sezónu. Příští rok mu bude jedenáct a jestli ještě vyběhne nebo už půjde do důchodu, to si musí říct on sám.

Podobným stylem jako Vévoda, tedy pěknou cvalovou akcí ze špice, se letos premiérově do černého trefil Aramis. Kam povedou jeho další kroky?

Směřování Aramise záleží na tom, jak se mu bude příští sezónu dařit. Poslední starty byly slabší, a proto mu zatím nic konkrétního neplánujeme. Vítězstvím nám udělal radost a já pořád doufám, že to bude kůň i do větších dostihů. I u něj ovšem záleží na tom, jak mu bude sloužit zdraví.

Příští sezónu už tě budeme vídat ve dvojroli – jako jezdkyni a trenérku v jedné osobě...

To je pravda. V příštím roce přebírám trénink koní manželů Brunových a aktuálně hledám lidi do týmu. Až je seženu (a doufám, že to tak bude), můžeme to trochu rozjet. Dokud ovšem nebudu mít personál, nemůžu ani brát další koně do tréninku. Je to trochu začarovaný kruh, ale já věřím, že všechno dobře dopadne. Máme dost boxů, novou halu, krásné výběhy i tréninkovou dráhu. Podmínky k trénování jsou u nás dobré a více koní by tomuto areálu určitě slušelo.

A stejně tak tobě slušelo v neděli vítězství v sedle zástupkyně stáje Jiřího Charváta Winter´s Way v Maďarsku. Jak se ti tam jezdilo a bude mít tato spolupráce pokračování?

V Budapešti je pěkné závodiště. Už jsem tam v minulosti jezdila a líbí se mi tam moc. Vzhledem k tomu, že ve stejný den byly dostihy v Praze a klisna nosila málo kilo, jezdecké obsazení bylo dost omezené. Stálý jezdec Honza Verner měl angažmá v Praze, a tak jsem dostala příležitost já. Jestli se v budoucnu podobná příležitost zase naskytne, není otázka pro mě, ale spíš na majitele a trenéra. Nicméně Honza jezdí i malé váhy, takže moje služby většinou nejsou potřeba.

Už jen pár dostihů zbývá do konce dostihového roku a čelo rovinového šampionátu je velmi vyrovnané. Kdo podle tebe nakonec zvítězí a komu bys vítězství nejvíc přála?

Milan má letos dobře nakročeno konečně šampionát vyhrát a já mu to za ty roky v sedle přeju. Vítězství bych ale stejnou měrou přála i Martině. Ať tedy vyhraje ten šťastnější.

Od dostihů se přesuňme k tvé rodině. Ve čtvrtek 29. října oslavil tvůj syn Dominik osmnácté narozeniny. Jaké je to být matkou plnoletého syna? A co říká na tvé úspěchy v sedle?

Dominik studuje na letecké škole a má úplně jiné zájmy. Když se vracím z dostihů, vždycky se zeptá, jak se mi dařilo, ale tím jeho zájem o tento sport končí.

Ke zvířatům má obecně blíže tvá dcera Denisa. Kam zamíří po základní škole a jak často ti pomáhá ve stáji?

Denča má koně ráda. Má ve stáji jednoho půjčeného, ale s dostihovými koňmi mi nepomáhá. Zatím ještě chodí na základní školu, tak ani nemá čas. Někdy přijde o víkendu vypomoct s místováním, když je potřeba. Žokej z ní ale asi nebude, víc ji lákají parkury.

foto: Jiří Bělohlav, Pavla Pechmanová, Kincsem Park - Nemzeti Lóverseny