Když jsme si spolu povídaly před šesti měsíci, měla před sebou maturitu na Střední škole zemědělské a za sebou premiérové vítězství v sedle klisny Night Sky. Po 194 dnech je všechno jinak. Z nesmělé dívky, kterou trenéři obsazovali jen poskrovnu, se stala vyhledávaná rovinová jezdkyně, která má na svém kontě již jedenáct triumfů a v neděli se v sedle klisny Blondie představí v prestižní Ceně prezidenta republiky.

Se svěřenkyní trenérky Kateřiny Ilíkové jste letos společně vyhráli už pět dostihů. S jakými ambicemi jdete na start?

I když jsme pouze vítězky slabších dostihů, soupeře respektujeme a věříme, že se naše kobylka neztratí. Víme, že Blondie bude bojovat do roztrhání těla. Taková je naše malinká kobylka - psychicky silná, co běhá dostihy srdíčkem.

S jakým výsledkem budete s trenérkou spokojeny a jak vy osobně vidíte pole plné zajímavých jmen?

Aniž bych si chtěla hrát na dostihového experta, v dostihu vidím řadu jedničkových koní, z nichž někteří mají velkou třídu, nicméně zkušenosti s ultravytrvaleckou tratí zkušenosti jim chybí. Při pohledu na časy předcházejících ročníků, které jsem si procházela, myslím, že nic není ztraceno. Čas, ve kterém jsme letos dokázali s Blondie zvítězit v Pardubicích, byl dokonce lepší než loňský čas tohoto dostihu. Hlavně, aby se všechno podařilo a naše šance nezůstaly třeba už na startu nebo v průběhu dostihu.

Jste před svým premiérovým vystoupením v chuchelském jedničkovém dostihu nervózní?

To víte, že ano. Katka mě uklidňuje, že nepatříme mezi favority a tudíž můžeme jen mile překvapit. Už jen dostat se na start tohoto dostihu je pro nás všechny z týmu velký boom.

Během jedné sezóny jste posbírala, jako žákovská jezdkyně neuvěřitelných, jedenáct triumfů. Který vás nejvíce potěšil? 

Potěšila mě všechna vítězství, nejde vybrat jen jedno. Jsem ráda, že se mi podařilo dosáhnout více než deseti vítězství, což byla hranice pro to, abych mohla jezdit Cenu prezidenta republiky.

Klisnou, s níž jste letos zářila na různých drahách je šestiletá ryzka Blondie v tréninku Kateřiny Ilíkové. Jaký je recept na vítězství s touto subtilní kobylkou?

Stačí jí trochu porozumět. Vím, jak ji dostihem vést, kde potřebuje odpočívat a nesmím jí do toho moc mluvit, to bych všechno zkazila. Povídám si s ní celý dostih a ve finiši na ni křičím, protože vím, že to zabírá.

Je o vás známo, že dostihy si pečlivě studujete dopředu a i zpětně hledáte chyby, a to především u sebe…

To beru jako samozřejmost. Snažím se studovat koně, které jezdím, i soupeře. Pouštím si videa, abych viděla, jak chodí, točí a nejhorší pro mě je, když každý dostih jdou jinak – jednou zepředu, podruhé zezadu, na různých závodištích a zcela jiných distancích. Studuji i svá videa z předcházejících startů a hledám chyby, abych se jich příště vyvarovala. Chci jezdit líp a líp, zdokonalovat se. O koních a dostizích hodně přemýšlím, možná až moc, což mi z legrace vyčítá i moje dostihová maminka Kateřina Ilíková. Prý se zbytečně dlouho zabývám tím, co bylo a už nejde změnit.

Za dva roky, co se v českém a slovenském turfu pohybujete, jste jezdila na deseti různých závodištích. Jste spíš typ na malé provincie nebo na velké dráhy?

Upřímně, je mi to jedno. Na každé se musí jezdit jinak a ne každá také vašemu koni vyhovuje. Třeba chuchelská. Ta má strašně dlouhou rovinu, a když začnete už v oblouku jezdit, brzy skončíte. Nesmíte se nechat strhnout, nepřepísknout to a ustát vcelku velké nervy, kdy ostatní kolem vás už jezdí jak o život. Jezdila jsem už na hodně drahách, ale na kterou nezapomenu, to je Senica. To není ani ovál, ani čtverec jako v Brně, ale trojúhelník. Když jsem si dráhu před dostihy procházela, považovala jsem za nemožné, zatočit dobře a nenechat se vyvést. Když jsem pak byla v sedle, ani jsem to nevnímala, šlo to tak nějak samo.

Z jedenácti letošních vítězství pouze dvě nezařídily klisny…

A to je překvapivé, protože vždycky jsem prohlašovala, že kobyly nemám ráda, protože jsou náladové.

Vaší srdcovkou je, předpokládám, Blondie, s níž si evidentně nejen podle výsledků a statistik, rozumíte…

Blondie a Night Sky, to jsou moje jedničky. Night Sky přitom byla úplně prvním koněm, na kterém jsem v dostihu seděla a také tím, s nímž jsem poprvé vyhrála. Je to psychicky labilní kobylka, jež chce všem dokázat, že je opravdu dobrá. V těsném závěsu za těmito dvěma je slovenská Sarah Lady, s níž jsem dvakrát vyhrála pro Mariána Štangela, a Pasarei trenérky Kubovičové, se kterou jsme si hodně sedly.

Váš start do dostihového světa se povedl na jedničku, co byste do budoucna ráda dokázala?

Chtěla bych vyhrát co nejvíc dostihů, co nejvíc se zdokonalit a udělat si v ČR trochu jméno. Tak aby se třeba časem říkalo, hele, to jezdí ta Zedková, to nebude špatné…

foto: Petr Guth a Zenon Kisza