Koněm roku 2022 v Česku se stal fenomén druhé poloviny „československé“ sezóny roku, Gasparini. Po dlouhých letech dali hlasující přednost tuzemské formě před zahraničními úspěchy a svými hlasy zajistili titul koni tuzemského chovu, kterému rok s třemi dvojkami v letopočtu vyšel skutečně mimořádně. Právě Gasparini se ostatně postaral o životní sezónu i svému trenérovi, Janu Demelemu.

„Pro nás ve stáji je to určitě největší úspěch, co víc si lze přát, co víc můžete se svým svěřencem dosáhnout,“ shrnuje Jan Demele pocity poté, co Gasparini obdržel na svůj titul „razítko“ a zapsal se po bok nesmrtelných veličin českého turfu. „Samozřejmě je to úspěch nejenom pro koně nebo mě, ale i pro celý náš manšaft, a mimořádné ocenění pro pana majitele Karlíka za jeho skvělý vztah ke koním. Ukázalo se, že titul může patřit koni českého chovu, a to je hodně důležité zvlášť v té dnešní složité době…“

Oslavy českého chovu anglického plnokrevníka se totiž při Koni roku trefily velmi přesně do období, kdy se i v masmédiích probírá budoucnost nebo spíše nebudoucnost napajedelského hřebčína, který jeho majitelé nehodlají dále provozovat. Jan Demele se samotným Napajedly část své minulé kariéry spojil, a proto se v jeho případě jedná o poměrně citlivé téma. „Ta situace mě hodně mrzí. Zrovna loni se jasně ukázalo, že se u nás dají odchovat hodně dobří koně,kteří umí vybojovat i velké výsledky. Já osobně mám samozřejmě k Napajedlům velký osobní vztah, strávil jsem tam nějaká léta a zažil jsem v tom krásném starém hřebčíně hromadu vítězství. Myslím, že by byla velká škoda, kdyby se nepovedlo chod hřebčína nějak restartovat. Samozřejmě majitelům nelze nic přikazovat, ale věřím, že ještě zbývá cesta k nějaké komunikaci.“

Samotný Jan Demele má nyní před sebou ale především úkol Gaspariniho a ostatní své svěřence nachystat na nastávající dostihovou sezónu. Největší zvědavost ve vztahu k ní samozřejmě provází především záměry Gaspariniho. „Ten se má nyní dost dobře, je takový rozčertěný, jako by sám věděl, jak je dobrý, a pomalinku se začínáme chystat na novou sezónu,“ konstatuje Jan Demele. „Nechceme si s ním dělat nějaké pevné a jasné plány, všichni víme, že u koní je to především o zdraví. Když ale zdravý zůstane, jsme určitě připravení se poměřovat s nejlepší soupeři,“ míní odhodlaně.

Pokud by všechno šlo podle představ, podíval by se Gasparini v prvním letošním startu do Bratislavy. „Představa je taková, že bychom zkusili v prvním startu přípravu na turf gala a po ní Velkou cenu Slovenska. Pak bychom asi uvažovali o návratu do Merana na dostih, který už jsme absolvovali v loňském roce, a na podzim by se možná nabízela Velká varšavská. Kdyby ale byla forma a naskytl se nějaký black type dostih třeba v Německu, nevylučoval bych ani takový start, uvidíme, jak to v sezóně půjde…“

Trenér by se samozřejmě nezlobil, kdyby v Gaspariniho stopě letos vykročila i jeho dvouletá polosestra Garmona. „Bylo by to krásné, kdyby se mu na dráze podobala, i když zatím se zdá, že bude spíše do matky. Jeví se ale zatím dobře, a tak si s panem Karlíkem přejeme, ať nějaký dostih vyhraje a splní tak to, co zatím svedli ostatní potomci klisny Galantery.“