Má ráda květiny, ráda pracuje na zahradě, nejraději má však zvířata, kterým věnuje většinu svého času. Aby také ne, když jejím povoláním je trénování dostihových koní a její největší zálibou ježdění. Na první pohled křehká dáma, maminka dvou synů, žena, o níž její okolí říká, že je dítětem štěstěny, což sama nevyvrací – Lenka Kvapilová, životní partnerka žokeje Marcela Nováka.

Kdy a kde jste se s Marcelem seznámili?

Když mi bylo sedm, začala jsem chodit ke koním, které vlastnil Marcelův táta. A když jsem pak v osmnácti dostala svého vlastního koně, kam jinam bych ho mohla dát, než k Marcelovi… Známe se už hodně dlouho, nějakých osmadvacet let a z toho třináct let žijeme spolu.

Klasická láska na první pohled to tedy nebyla…

Z Marcelovy strany prý ano, z mé ne. Z legrace každému říkám, že mě uhnal.(smích)

Co na svém partnerovi nejvíce obdivujete?

Jeho tvrdost. I když je zraněný, tak pokud to jen trochu jde, kousne se a jede dál.

Dokáže vás něčím vytočit? 

Nejvíc mě vytočí, když přijdeme ke koním a on má svoji náladu a začne mi říkat, co mám dělat, jako kdybych tam byla poprvé…(smích)

Jste spolu doma i práci, což nebývá jednoduché. Jak často dochází k výměně názorů a jak ji potom řešíte?

Jsme téměř neustále spolu a většinou se hádáme kvůli koním. Jsem taková ta typická „koňská máma“, která pořád chodí a říká: „Hlavně opatrně, ať se nic nestane…“, což už občas Marcelovi leze na nervy. Většinou se hádáme v sezóně, když oba hubneme, to je ale asi přirozené. Nicméně pohádáme se a jede se dál, nic dlouho neřešíme.

Vychováváte společně dva syny – komu z vás se více podobají a koho z vás více poslouchají?

Mladší Honzík je celý táta, do všeho je hrrr, pořád chce jen vyhrávat. Starší Matěj je klidný a hodně citlivý, každému se snaží pomáhat. Upřímně? Řekla bych, že oba spíš poslouchají mě, protože táta jim hodně povolí. Hlavně Honzík, tátův mazlík, který to s ním umí…

Podporujete své děti v lásce ke koním nebo je spíš držíte dál?

Kluky v lásce ke koním podporujeme, oba dva chodí denně do stáje pomáhat a každý už má i svého koně – Honzík dvouletého Win Kinga, kterého si od hříběte dělá sám, přičemž k Vánocům dostal Charismatica, o němž prohlašuje, že do dostihu ho půjčí buď mamce, nebo bráchovi, který si chce udělat amatérskou licenci. Matěj má pak kobylku Crash On My a hodně rád má také Charlestona Charlieho ze stáje Ramzová.

Byli byste rádi, kdyby jednou ve vaší práci pokračovali?

Kluci si dělají srandu, že Honzík bude jezdit dostihy a Matěj bude jeho manažer. Marcel by byl rád, kdyby pokračovali, ale já jim říkám, ať si hlavně udělají školu a koně mohou mít jako zábavu. Nicméně to zatím vypadá tak, že Honzík půjde ve šlépějích táty a Matěj bude třeba právníkem…

Oba dva jste velmi temperamentní, silné osobnosti. Kdo má u vás doma poslední slovo?

U nás nikdo poslední slovo nemá, většinou se na všem domlouváme. Pokud se rozhodnutí týká kluků, sedneme si i s nimi a diskutujeme, přičemž se snažíme najít nejlepší variantu, abychom byli všichni spokojení. Nicméně je pravda, že jednou jsme na Marcela udělali boudu. Šlo o jezevčíka, kterého nikdy nechtěl mít doma a nakonec je to právě on, koho Marcel jako prvního pozdraví, když se odněkud vrací. A tak si občas říkám, jestli nakonec nemá radši psa než nás... (smích).

Jakou hudbu, filmy či jídla máte v rodině nejraději?

Marcel má nejradši Karla Gotta, kterého si rádi poslechneme všichni. Co se týče filmů, celá rodina se sejdeme u obrazovky, když dávají filmy o koních, přičemž nejmladší Honzík rád sleduje Montyho Robertse. Oblíbené jídlo? U nás hodně vaří Marcel a nejraději to, co dům dá (smích).

Jak nejraději všichni společně trávíte čas?

Nejradši doma u bazénu, kde se opaluju a Marcel řádí s dětmi ve vodě. Často u toho debatujeme o dostizích a přemýšlíme, co by se dalo ještě vylepšit.

Jak si představujete ideální dovolenou?

Ráda bych se někdy podívala na Maledivy, ale o tom si můžu jen nechat zdát. Marcel nejraději tráví čas doma, prací kolem baráku. A protože je tu práce víc než dost, těší ho, když pak může odpočívat na lehátku u bazénu. I kdybychom chtěli někam odjet na dovolenou, stejně by to pro nás žádný odpočinek nebyl, pořád bychom totiž byli myšlenkami ve stáji, zda je vše v pořádku. Takže pokud to mám shrnout – nejspokojenější jsme stejně doma.

Žijete spolu 13 let, jak byste charakterizovala váš vztah jednou případně více větami?

V našem vztahu je hodně emocí -  jeden se o druhého bojíme (hlavně při dostizích), jeden druhého podporujeme, a i když přijdou krušné chvíle, jeden bez druhého bychom nemohli být. Hodně se doplňujeme a nejen v práci máme rozdělené role. 

foto: archiv Lenky Kvapilové