Je milá, usměvavá, má ráda společnost dobrých lidí, a především svou rodinu, která se před dvěma měsíci rozrostla o nejnovější přírůstek, dceru Lauru. Lenka Habartová, absolventka střední zdravotnické školy v Mělníce, maminka tří krásných dívek, jimž věnuje veškerý svůj čas, a osudová žena rovinového jezdce Lukáše Charváta.

Kdy a kde jste se s Lukášem seznámili?

S Lukášem se známe devatenáct let. Oba pocházíme z Kralup a už tenkrát mezi námi přeskočila jiskra. Po nějakém čase jsme prožili „menší románek“, ale oficiálně jsme spolu teprve rok a čtvrt, poté, co se mi Lukáš po deseti letech ozval.

Jak je vidět, když dva mají být spolu, najdou se i po letech. Jakou vlastnost na svém příteli nejvíce obdivujete a čím vás naopak dokáže naštvat?

Obdivuji na něm spoustu věcí. Když něco chce, jde si za tím naplno a dá do toho maximum. Má pevnou vůli a nikdy nezkazí žádnou legraci. Umí říkat vše na rovinu a rád si dělá legraci sám ze sebe. Je to skvělý strejda i táta. Ano, i naštvat mě umí, ale to spíš jen tím, jak je na sebe tvrdý, co se týče dostihů. Myslím, že občas by mohl trochu polevit, ale to nepřipouští. Jde si za svým snem.

Jste si povahově podobní nebo jste typické protiklady, které se přitahují?

Před těmi devatenácti lety, kdy jsme se poznali, jsme byli každý úplně jiný. To se ale za ty roky změnilo. Oba jsme si něčím prošli, zažili dobré i zlé. Teď už víme, co od života chceme a na tom jsme se shodli.

Společně tvoříte velkou spokojenou rodinu. Jak nejraději trávíte volný čas s ohledem na malou, které byly nedávno teprve dva měsíce?

Nijak náročně, v pohodlí našeho domova s přáteli a širší rodinou. A když to dostihový kalendář dovolí, tak i na výletech s dětmi. Minulý rok jsme stihli i naši první kratší dovolenou, což bylo krásné. Je nám dobře všude, kde můžeme být všichni spolu.

Jak jsme již několikrát zmínily, nejmladší členkou vaší rodiny je dcera Laura. Kdo, ji vybral jméno, a komu se holčička více podobá?

Jméno jsem vybrala já. Lukášovi se ze začátku moc nelíbilo, ale na konci těhotenství uznal, že je vlastně docela hezké. Prý když oba máme křestní jméno začínající od písmene L, bude pěkné, když ho bude mít i malá. A Laurinka je věrná kopie svého tatínka…

Kromě Laury máte z předchozího vztahu další dvě děvčata – Melánii a Claudii. Je pro ně inspirující povolání vašeho partnera a chtějí se třeba i ony věnovat koním, potažmo dostihům?

Ano, inspirovaly se, zejména Claudie, která už začala navštěvovat jezdecký kroužek a koním se věnuje se vším všudy. Moc by si přála jezdit a vyhrávat poháry jako Lukáš. Minulý rok si dostihy s ním hodně užívala. Moc mu fandila a prožívala s ním všechny jeho výhry i prohry. Myslím, že nešlo přehlédnout, jak nadšeně si se strejdou chodila pro ceny… (smích). Starší Melánie má také ráda sport, koně se jí líbí, ale zatím preferuje gymnastiku.

Jak těžké je mít doma muže, který nemůže sníst vše, na co má chuť a během sezóny se musí hodně držet?

Je to těžké. Zvlášť, když jídlo milujete a jste těhotná. Zatímco já bych se pořád cpala, on musel potit. Ale zvládal to statečně, ostatně, to je ta jeho pevná vůle, kterou obdivuji. Nicméně po sezóně jsme si to vynahradili – byl mi věrným pomocníkem i u nočního jídla, když jsme se sešli u ledničky…

Jak často svého muže doprovázíte na dostihy? Míváte strach, když jezdí hůře ovladatelné koně, nebo už jste si tak nějak zvykla na jeho adrenalinové povolání?

Minulý rok jsme byli téměř všude, kde Lukáš jezdil. Doma jsme byli jen v případě, že bylo ošklivé počasí, nebo když jezdil mimo ČR. Samozřejmě strach mám stále velký, nikdy nevíte, co se stane. A i když máte hodného koně, může být třeba špatná dráha po velkém dešti…

Znáte se spoustu let, ale vyloženě spolu, jste poměrně krátce. Jak byste váš vztah charakterizovala jednou větou?

Jsme si souzeni a všechno je tak, jak má být. Moc se milujeme a tvoříme skvělou rodinu. 

foto: archiv Lenky Habartové