Odešel Filip Minařík. Žokej, jehož jméno se nesmazatelně vrylo do dějin českého i světového dostihového sportu.  Z pražského Radotína se dostal na nejslavnější světová závodiště, na konto si připsal čtyři německé šampionáty, velmi rád a často jezdil ve Francii, reprezentoval Evropu ve svatostánku britských dostihů v Ascotu, úspěšně se pral s konkurenty v Mekce dnešního dostihového sportu v Japonsku.  Jeho výkonům tleskali diváci i v Singapuru nebo Macau, uznání sbíral ve většině evropských dostihových zemích.

Ježdění v dostizích pro něj nebylo zdaleka  jen zdrojem obživy, ale životním posláním. Se svou otevřenou a přátelskou povahou si získával přátele  na všech rovnoběžkách, a jeho náhlý odchod ze života tak oprávněně vzbudil lítost a pohnutí v celém dostihovém světě.  Osobnosti velikosti Frankieho Dettoriho či Christopha Soumillona Filipa považovaly za svého přítele a nastupující žokejská kometa   Bayjuržan Murzabajev v něm měla nejenom přítele, ale i mentora. A tak bychom mohli pokračovat a jmenovat desítky dalších velkých  osobností.

Majitel 1769 vyhraných dostihů je nejúspěšnějším českým rodákem mezi žokeji cvalových koní, a i když v roce 2020 v Mannheimu se jeho  dostihová kariéra po těžkém pádu uzavřela, zůstával nadále populárním hostem dostihových mítinků v Německu i jinde.  O své expertní názory se rád dělil i s našimi čtenáři a za ně, i za všechny ostatní příznivce dostihů, mu patří velký dík.  A trvalá vzpomínka. Muž, který měl v srdci dostihy, zůstane navždy v srdcích nás všech, komu tento sport učaroval.

Petr Guth