Pocta Filipu Minaříkovi
Odešel Filip Minařík. Žokej, jehož jméno se nesmazatelně vrylo do dějin českého i světového dostihového sportu. Z pražského Radotína se dostal na nejslavnější světová závodiště, na konto si připsal čtyři německé šampionáty, velmi rád a často jezdil ve Francii, reprezentoval Evropu ve svatostánku britských dostihů v Ascotu, úspěšně se pral s konkurenty v Mekce dnešního dostihového sportu v Japonsku. Jeho výkonům tleskali diváci i v Singapuru nebo Macau, uznání sbíral ve většině evropských dostihových zemích.
Ježdění v dostizích pro něj nebylo zdaleka jen zdrojem obživy, ale životním posláním. Se svou otevřenou a přátelskou povahou si získával přátele na všech rovnoběžkách, a jeho náhlý odchod ze života tak oprávněně vzbudil lítost a pohnutí v celém dostihovém světě. Osobnosti velikosti Frankieho Dettoriho či Christopha Soumillona Filipa považovaly za svého přítele a nastupující žokejská kometa Bayjuržan Murzabajev v něm měla nejenom přítele, ale i mentora. A tak bychom mohli pokračovat a jmenovat desítky dalších velkých osobností.
Majitel 1769 vyhraných dostihů je nejúspěšnějším českým rodákem mezi žokeji cvalových koní, a i když v roce 2020 v Mannheimu se jeho dostihová kariéra po těžkém pádu uzavřela, zůstával nadále populárním hostem dostihových mítinků v Německu i jinde. O své expertní názory se rád dělil i s našimi čtenáři a za ně, i za všechny ostatní příznivce dostihů, mu patří velký dík. A trvalá vzpomínka. Muž, který měl v srdci dostihy, zůstane navždy v srdcích nás všech, komu tento sport učaroval.
Petr Guth