Jiří Chaloupka patří již řadu let do nejužší jezdecké špičky. Svým elegantním jezdeckým stylem, přemýšlením v dostihu a dokonalým odhadem tempa nemá i při vyšší hmotnosti nouzi o angažmá. V minulé sezóně si splnil velký sen a zároveň tragicky přišel o otce. Do té následující vstoupí ve zcela nové roli, roli trenéra…

V úterý poprvé proběhla médii zpráva o tom, že budete trénovat koně stáje CK Martin Tour. Jak k tomu došlo a co si od spolupráce s Vojtěchem Martinem slibujete?
Byl to blesk z čistého nebe. Původně jsem měl přebrat trénink koní v Tochovicích, a pak přišla tahle nabídka, kterou jsem po konzultaci se svým strýcem Václavem přijal. Beru to jako šanci ukázat se jako trenér a musím za ni poděkovat panu Martinovi. Samozřejmě to ale nebude lehký úkol. Michal Lisek se koním věnoval příkladně a velmi dobře věděl, co který kůň potřebuje.

Rozumím tedy tomu správně, že se do Prahy přesouváte pouze vy?
Ano. Do Prahy se přesouvám pouze já. Koně zůstávají v Tochovicích a budou i nadále v péči mého strýce.

Bude vaší pravou rukou stejně jako v Tochovicích Pavel Horčička, nebo někdo jiný?
Spolupracovat budu s Martinem Pišlem, který pracuje jako ošetřovatel a pracovní jezdec pro dostihovou stáj CK Martin Tour. Věřím, že mi poskytne cenné informace o koních i prostředí, abych se co nejrychleji seznámil se specifiky.

Spolupráce je dohodnuta pouze na rok. Neskrývá se za tím například odchod majitele z dostihového prostředí?
To je otázka spíše na něj, my jsme se dohodli na angažmá do konce tohoto kalendářního roku.

Otázku, se kterou se potýká každý trenér, je jezdecké obsazení. Koho byste rád, pokud bude předepsána nižší hmotnost, rád na vašich budoucích svěřencích viděl?
Rád bych angažoval Honzu Vernera, Michala Macha nebo Martina Laubeho.

Od nadcházející sezóny budete působit ve dvojroli jezdec-trenér. Vraťme se ale na úplný začátek. Vyrůstal jste v dostihové rodině, otec i strýc vyhráli Velkou pardubickou. Neměl jste právě proto chuť jít jinou cestou a zvolit si jiné povolání?
Od dětství jsem měl rád zvířata, sport a soutěžení. V sezóně jsme s rodiči jezdili na dostihy takřka každý víkend. Byl to pro mě přirozený vývoj. Už jako malý kluk jsem začal jezdit dostihy poníků a postupem času jsem se stal amatérským jezdcem. Toužil jsem jezdit rovinové dostihy, překážkové mě nelákaly, snad proto, že mám rád rychlost.

S jakými současnými jezdci jste se učil a jak na studijní léta vzpomínáte?
Mnoho spolužáků z dostihového prostředí nemám. Odmaturoval jsem na střední zemědělské škole v Kloboukách u Brna, a pak jsem se vyučil jako jezdec na Slovensku v Šaľe. Dojížděl jsem tam s Ivanem Sieglem což je vlastně můj jediný spolužák, který aktivně jezdí dostihy. Kamarádi jsme dodnes a máme z těch dob mnoho veselých zážitků. Rád na tuhle dobu vzpomínám.

Jako mladíček jste získal triumf v klasickém St. Legeru s Librillou. Jak na toto vítězství vzpomínáte a kam ho mezi své úspěchy řadíte?
Vítězství s Librillou byla moje první klasika, přičemž trenérem byl můj strýc Václav. Na dlouhou dobu to byl můj dostih číslo jedna, ale přece jen teď ho řadím za České derby.

I přes relativně slušnou výšku máte velice pohledný jezdecký styl. Kdo je nebo byl vaším vzorem, a kterého českého žokeje považujete za nejlepšího za dobu existence českého turfu?
Nikdy jsem vyložený jezdecký vzor neměl, ale můj oblíbený jezdec byl Cash Asmussen a ze současných se mi líbí Richard Hughes. V českém turfu, dle mého názoru, patří mezi nejlepší Filip Minařík, Václav Janáček, Josef Bartoš a Eliška Kubinová.  Mají můj respekt, protože se dokázali prosadit v zahraničí a dělají nám výbornou reklamu. Zapomenout nesmím na pana Váňu, který se stal obdivovanou celebritou a snad není v naší republice nikdo, kdo by jej neznal. Dostal dostihový sport do většího povědomí lidí, což je určitě dobře.

Vzhledem k vaší výšce se přímo nabízí i otázka nízké hmotnosti. Přiznejte, co tvoří váš jídelníček a jak dlouho před dostihy hladovíte?
Váha je můj největší nepřítel a dost limitující faktor. Letos se chci pokusit víc na sobě zapracovat, abych ujezdil v sezóně 57 kg, ale jen za předpokladu, že budu fit. Jinak se vrátím na svoji oblíbenou váhu 58 kg. Nyní si dopřeji v rozumné míře, na co mám zrovna chuť, a od března začínám s přísným režimem. Jím převážně ovoce a hodně chodím běhat. Je přede mnou hladové období, než se dostanu na požadovanou váhu, a to je nejhorší. Až se rozběhne dostihový kolotoč, udržet váhu už nebude tak obtížné.

V roce 2012 jste zažil životní vítězství i ztrátu otce. Jak tento rok s odstupem času hodnotíte?
Nečekaná ztráta otce byla velmi bolestná pro celou naši velkou rodinu, proto rok 2012 pro nás zůstane rokem smutku. Z vítězství v Derby jsem měl skutečnou radost, pro každého rovinového jezdce je to splnění snu a mně se to povedlo. Jsem rád, že to mohl vidět i táta, který měl obrovskou radost.

O tom, jak Jiří Chaloupka prožíval vítězství v Derby a následně tragickou smrt otce, co říká na změny v českém turfu a komu fandil v prezidentské volbě, čtěte již v pondělí 4. února v pokračování tohoto rozhovoru.