Je jí třináct let, je sestrou amatérské jezdkyně Soni Bodlákové a pochází ze Dvorců, kde své svěřence už sedmnáctým rokem připravuje Pavel Tůma. Řeč je o Sophy Bodlákové, dnes již dvojnásobné premiantce celoročního seriálu dostihů Ponyligy, jež letos zvítězila před Nelou Nieslanikovou a Lindou Bartošovou. Jak vzpomíná na svůj premiérový start, co ji baví ve volném čase i proč je důležitá podpora okolí, nám prozradila v několika otázkách…

V kolika letech jsi poprvé seděla na koni a jaký to byl pocit?

Svoji první jízdu jsem absolvovala ve druhé třídě na základní škole na Tziganovi Du Berlais. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek, protože on byl opravdu obrovský. Zároveň to byl i první kůň, se kterým jsem se později vydala ven do terénu.

Ty jo, první svezení a hned na vítězi Velké pardubické…Jak vypadal tvůj první start v Ponylize, měla jsi trému?

Tréma byla neskutečně velká, ještěže Šaman věděl, co má dělat. A i když už mám toho odježděného docela dost, tréma zůstala, ta mě neopouští…

Dostihy Ponyligy se konají na profilově různých závodištích po celé republice, kde se tobě osobně nejlépe jezdí?

Nejraději jezdívám do Mostu, ale silný zážitek mám z dostihů v Budapešti, kde jsem poprvé jela na polytracku, poprvé absolvovala pruby cval a odjela dva dostihy za den.

Už podruhé jsi zvítězila v celoročním bodovaném šampionátu Ponyligy. Bylo těžší vyhrát poprvé nebo letos obhájit?

Určitě podruhé, protože jsem si přála obhájit loňský titul.

Jaká vládne atmosféra mezi vámi, co jezdíte pravidelně proti sobě? Jste kamarádky nebo spíš rivalky?

Všichni se mezi sebou bavíme, ale jakmile se odmávne start, kamarádství jde bokem a všichni touží být první.

Co ti Ponyliga dala do života?

V prvé řadě zkušenosti, zážitky a nové kamarády. A také práci na sobě samé. Tímto bych chtěla poděkovat Pavlovi Tůmovi za to, že mi účast v seriálu umožnil a také majiteli Jankovi Soldánovi za zapůjčení dvou úžasných poníků, pro mě nejlepších na světě, Šamana a Šakalaky.

Pokusíš se příští rok obhájit ta dvě krásná vítězství a koho považuješ za svého nejvážnějšího soupeře?

Určitě bych si to přála, ale situace je komplikovaná, takže se uvidí. V poslední době se velkým soupeřem stala Linda s Delli a Šaman s Nelou.

Co tě kromě koní baví, když máš zrovna chvilku volna?

Když zrovna nejsem u koní, tak spím, a když nespím, tak si čtu.

Oblíbený žánr?

Hltám knížky o druhé světové válce a pak normálně klasické romány, které mi padnou do oka.

Chodíš do osmé třídy základní školy, už přemýšlíš, kam zamíříš potom?

Chtěla bych se i nadále věnovat koním a kdyby to šlo, tak i jezdit dostihy.

Co na to vaši?

Naši jsou už díky mé sestře docela imunní…(smích).

Ve stájích Pavla Tůmy stojí spousta rovinových i překážkových koňských osobností. Máš mezi nimi nějakého vyloženého oblíbence? 

Tohle je nejlehčí otázka, na kterou můžu odpovědět hned, je to Medoček (Fort Medoc).

A proč zrovna on je ten nej?

Už když byl roček, tak jsme si padli do oka. Má své kouzlo a je prostě úžasný!

foto: Fotosport Škoda, Dostihové závodiště Pardubice a archiv Sophy Bodlákové