Dlouhodobě patří mezi nejúspěšnější české trenéry. Prošel hned několika velkými tuzemskými centrálami a od února 2022 opět „dává Pegasům křídla“ ve Zhoři u Jihlavy. Jak hodnotí uplynulou sezónu a co očekává od té následující, jsme se zeptali Dalibora Töröka…

Jaká byla z tvého pohledu sezóna 2023?

Uplynulou sezónu hodnotím jako úspěšnou, i když nebyla tak dobrá jako ta předešlá, a to nejen kvůli tomu, že se předloni vyhrálo Derby. Ve stáji došlo k přeměně, kvůli níž jsme měli daleko víc překážkových a mladých koní. Také platí, že se více soustředíme na francouzské dostihy, z českých to budou asi jen klasiky, uvidíme, co tříletí předvedou a kam až se propracují.

Který kůň tebe osobně nejvíce potěšil?

Nejvíc určitě Vert Liberte, který prakticky celou sezonu běhal black-type dostihy. Vrcholem pak byla jeho účast v Prix Du Cadran, kde sice pouze mezi šesti koňmi, ale přece jen skončil pátý a splnil mi tak jeden z dlouhodobých dostihových snů, co mám. Myslím, že celou sezónu, jako téměř náš jediný rovinový kůň, odváděl dobrou práci a svými výkony ukázal kvalitu.

Tvé stáji se dařilo i nad překážkami a neztratili se ani zástupci klasického ročníku…

Co se týče překážkových koní, bylo i pár úspěchů ve Francii, z klasického ročníku se dobrými výsledky prezentoval Duplikat. Ten byl po Českém Derby prodán a to slovenské už absolvoval v nových dostihových barvách. Bohužel právě v něm skončila jeho životní pouť. Tříletou klisnu jsem žádnou vlastně neměl, a tak dalším tříletým, co potěšil, i když krátkodobě, byl Holly Happy. Ten v Memoriálu profesora Michala splnil, co měl, když zvítězil, pak se ale zranil, absolvoval operaci a pro zbytek sezóny byl ze hry. Nyní se připravuje na další sezónu a já se těším, co předvede.

Jsme na začátku roku, a tak pozornost logicky směřuje k loňským dvouletým…

Na podzim potěšil Prometheus, který startoval u nás i ve Francii. Je ještě hodně zelený, ale je pohodový a měl by to být vytrvalec. Doram byl trochu lump, tak jsme ho museli dát vykastrovat, a tím pádem je mimo hru pro klasické dostihy v ČR. Velmi dobře vypadá i sestra Holly Happyho jménem Holly Phelie. Uvidíme, jaké bude její distanční optimum, nicméně papírově se zdá, že bude do dálky. Přihlásíme ji asi do Jarní ceny klisen a do Oaks. A pak je tady tříletý Peregrin, hodně narostlý kůň, na kterého jsme museli dlouho čekat. Uvidíme, co bude umět na dráze, já ho vidím spíš jako koně do Francie.

Nejen dvouletí však vypadají slibně, ve Zhoři se už na svou budoucí kariéru připravuje i silná sestava ročků…

Mám jich devět. Jsou z klisen pana Trávníčka a jsou to opravdu pěkná hříbata z Hermiony, Polyanty, Sedmikrasky a Iceni Girl,moc dobře vypadá i pravá sestra Queen of Beaufay z Pikardie a pak je tu několik dalších s překážkovým původem.

Ačkoliv překážkám osobně moc neholduješ a považuješ se primárně za rovinového kouče, nad skoky se vám dařilo, a i letos, předpokládám, budou ambice v tomto směru vysoké…

I letos budeme hned s několika svěřenci směřovat do Velké. Právě pro tyto účely byli zakoupeni tři koně. Velkou nakonec absolvoval jen Godfrey, bohužel se připletl k hromadnému pádu na Taxisu a tak podle mě nepředvedl, co v něm skutečně je. Nicméně je to dobrý mladý kůň, který má teprve všechno před sebou. Jeho letošní cesta by měla být podobná té loňské, tedy přes kvalifikaci do Velké.  Dalším slibným překážkovým koněm je Quart De Garde. Od začátku je trochu hektický, i proto nám ho jezdil Jan Faltejsek, který si s ním uměl poradit, když starty s francouzskými jezdci skončily pádem. Je sice specifický, ale disponuje slušnou třídou, pravděpodobně se bude specializovat na Pardubice, kde vyhrál Poplerův memoriál. Je to dobrý skokan, silný kůň, rádi bychom s ním zkusili kvalifikaci, případně i Velkou, pro níž byl pořízen. High In The Sky dvakrát vyhrál v Pardubicích, možná s ním začneme nějakým lehčím dostihem ve Francii, a pak bude pokračovat doma, na východočeském závodišti. Na překážkách dělaly radost i klisny Ironika, Kamaxi, Cat´s Agility a Platina a docela se těším i na Tcheque Kinga, který vloni běhal ve Francii a letos byl měl zkusit v Pardubicích nějaký cross.

Když jsme se bavili před rokem, měl jsi k dispozici nejen silnou sestavu koní, ale i jezdecký dream team, změnilo se něco od té doby?

Stájová sestava se nemění, po zranění se do práce vrátil Dan Vyhnálek, stále zraněný zůstává Michal Hrouda, který je po operaci kolene, a jehož zranění je dlouhodobějšího charakteru. Nicméně věřím, že se na jaře vrátí do sedla. Jinak zůstává tzv. zdravé jádro, Thomas Boyer, Jirka Plzák, s jedničkou Petrem Foretem. Ten jezdí každý den šest koní a já doufám, že po loňské sezoně, kdy do rovin měl prakticky jen jednoho koně, si letos spraví chuť a užije trochu radosti. Jinak zůstává Eva Kopečná, Anička Poláková a na zemi nepostradatelný Otto Vnuk. Je nás sice míň, ale vzhledem k tomu, jaká je v českém turfu situace, je to pořád ještě hodně dobrý.

To zcela jistě a dobrá byla určitě i tvá zasloužená dovolená, na kterou jsi na sklonku roku vyrazil do Španělska...

Dovolenou si vybírám vždycky až na podzim, protože v sezoně na to není čas. Původně jsem chtěl někam vyrazit s dětmi, ale jelikož můj syn odjel na dovolenou se exmanželkou a dcera je v deváté třídě a má docela dost učení, kvůli kterému jsem ji nechtěl brát ze školy, jel jsem nakonec na sám. Ze začátku jsem si říkal, že strávím týden rybařením tady v tuzemsku, ale když pak všechno zamrzlo, psal jsem sis Vaškem Janáčkem, který mě už několikrát zval, abych s ním vyrazil na ryby. A protože jsem vášnivý rybář, jeho pozvání jsem rád přijal. Vzal mě do jednoho z nejkrásnějších rybářských rájů na Ebro, na sumce. Několik dní jsme spolu jen rybařili, dávali si něco dobrého jídlu a užívali si to. Mým jediným úlovkem byl sumec, kterého jsem tahal z padesáti metrů pod přehradou, že jsem se až bál, aby mě tam nestáhnul, nicméně o to větší zážitek to byl. Jsem rád, že se podařil hezký výlet za kamarádem, kterého mám rád a s nímž jsem si mohl užít naši společnou zálibu.

Jak aktuálně probíhá příprava na sezónu, když republiku už několik dnů sužují mrazy?

Pravda, trošku nám přípravu komplikuje počasí, nejdřív bylo hodně sněhu a teď všechno zamrzlo. Koně dostali odpočinek, aby nabrali síly a oddechli si a začínají pomalu pracovat. Jak to bude dál se bude odvíjet od toho, co nám počasí dovolí. Začneme pracovat na objemu, který je důležitý zejména u překážkových koní, a co nejdříve bychom rádi vyrazili s tříletými do Francie, snad už koncem března. 

foto: Petr Guth, František Klauser a archiv Dalibora Töröka