Předloni se stala první ženou, která dokázala ovládnout šampionát rovinových jezdců, a ani vloni pro ni sezóna nebyla úplně marná. Ačkoliv v celkovém hodnocení dosáhla „ jen“ na čtrnácté místo, dočkala se poprvé v kariéře triumfů, a to hned tří, v jedničkových dostizích. Karlovarskou dvojnásobnou míli a Zlatý pohár na Slovensku vyhrála v sedle svého největšího oblíbence Vévody a mosteckou Velkou letní cenu se svěřenkyní Pavla Tůmy Whirl Wind Girl. Jak tráví zimní pauzu, poté kdy utrpěla nepříjemné zranění, a co plánuje na rok 2024?

Počátkem ledna se ti stal úraz, o co šlo? 

Spadla jsem z koně v hale. Takže zdánlivě bezpečné místo a žádná rychlost. Jen to bylo ze slušné výšky a nešťastně přímo na záda. Spadla jsem mezi stěnu a koňské nohy, na šikovnější pád jsem tedy neměla dost prostoru. Natrhla jsem si obě plíce a zlomila tři obratlové výběžky, přičemž ještě jeden jsem si k tomu nalomila…

Co tě první napadlo, když jsi dopadla na zem?

První, co mě napadlo, byla obava o páteř,protože i když jsem se dokázala zvednout, chodit jsem nemohla a celá páteř mě hrozně brněla. Taky se mi špatně dýchalo, ale ta záda jsem cítila určitě víc.

Ve které nemocnici jsi byla hospitalizována a jaká byla diagnóza?

Odvezli mě do Pardubic a musela jsem dva dny ležet kvůli plicím. Prvotní diagnóza zněla oboustranný pneumotorax,ale nakonec zranění levé plíce prý nestálo za řeč. Naštěstí se mé zranění obešlo bez operace.Plíce se „zalepily“ samy a zlomené výběžky se neoperují. Po takovém zranění, jako jsem měla já, jezdí překážkoví kluci za měsíc dostihy.

Jak probíhá tvá rekonvalescence a co všechno už doma zvládneš?

Už jsem pár dní doma a ležící pacient rozhodně nejsem. Chůzi zakázanou nemám, tak co můžu, to udělám.Jen nezvedám nic těžkého a ve stáji jsem zatím k nepoužití. Naštěstí jsme narychlo sehnali náhradu,což je velká úleva.Máme ve stáji jedenáct koní na ježdění a sám by to Dušan nezvládl.

Jak tě znám, tak už určitě plánuješ návrat do sedla…

Návrat plánuji hned poté, co mi srostou obratle (smích).

Zmínila jsi jedenáctkoní na ježdění, jak se ti líbí ti nejmladší a od kterého svěřence budete letos nejvíce očekávat?

Letos máme čtyři hříbata.Jsou to všechno klisny českého chovu a všechny ochotně pracují.Zástupce klasického ročníku máme jen jednoho,hřebce Vladyku.Je to první potomek Vědmy, po Eagle Top, a na toho se těšíme moc.Ještě uvidíme, jestli nebude potřebovat dozrát,ale má krásný pohyb,dobře vypadá a rád pracuje.Jednou z něho bude kvalitní kůň a pro jistotu jsme ho nekastrovali.Doufáme,že už letos něco předvede. Největší ambice budou asi u Vévody, který se těší dobrému zdraví. Je to bezproblémový kůň, který i po dostihu hned dobře žere.Teď je trochu tlustý,ale od ledna už taky pracuje. Nebude to mít letos jednoduché. Své kvality už ukázal, a tak ho čeká obhajoba.Pokud u nás nebude mít vhodné dostihy,podíváme se s ním i za hranice.

Všeobecně se o tobě ví, že ráda cestuješ a nemáš ráda přeplněné destinace, kam míří davy lidí. Stihla jsi po sezóně dovolenou a jaká byla?

Vloni jsem se vydala se synem do Turecka. Já jsem typický batůžkář, takže místo klasické dovolené spíš šoupu boty a poznávám nová místa.Cestování mě baví, ale v sezóně na něj nezbývá prostor.Takže jsme se vydali do Antalye a po pár dnech jsme se autobusem přesunuli do Çirali. Bylo to moc fajn,ale příště toho musíme procestovat víc. Před sezónou ještě plánuju víkendovou cestu do Gdaňsku.Víc si nemůžu dovolit, protože koně už musí pracovat.

Máme leden, do startu tuzemské sezóny zbývají dva a půl měsíce. Co by sis do následujících dnů a týdnů přála?

Do letošní sezóny si přeju hlavně zdraví,protože loni jsem měla víc zranění,než jsem stihla nasbírat za celou kariéru.Nicméně,i když bych na to asi věk měla, zatím neplánuji s ježděním končit.Určitě se chci vrátit i do dostihového sedla.Doufám v návrat i Honzy Vernera a vezlepšení zdravotního stavu Ivana Kuba. Taky bych chtěla apelovat na ostatní,aby nepodceňovali ochranné pomůcky.Pád může přijít kdykoliv.Třeba i z hodného koně,který ve cvalu brkne.