Přípravy nové sezóny jsou v plném proudu a horečný ruch je cítit i v různých zákulisních prostorách.  Všichni tuší, že situace  ve společnosti není nejrůžovější, a dostihový sport jako by tento stav odrážel lépe než lakmusový papírek. A protože je evidentní, že peníze jsou až na prvním místě,  otázky  typu  „kde se na to vezme“ jsou na místě více  než jindy.

Je evidentní, že zdroje vysychají. Je také evidentní, že   spokojenost s tímto  konstatováním je pramalá. Cest ven z téhle zapeklité situace mnoho nevede. O jejich hledání se  budou v příštích dnech pokoušet  všichni zúčastnění. Věřit, že se řešení se najde,  je sice ušlechtilé, ale samotná víra možná stačit nebude. V devadesátých letech populární  strašidlo utahování opasků  zcela zřejmě kráčí stále blíže dostihovému sportu.  I proto klesají dotace  klasických dostihl a nezdá se, že by se rodili noví pořadatelé nebo sponzoři.
Je fantastické, že za této situace se najdou desítky i stovky lidí, kteří přesně vědí, jak na to, aby bylo lépe. Myslíte, že se v příštích dnech najde síla, která je všechny sjednotí  a nastane velké tažení za jeden provaz?  Bylo by to krásné, ale samotnému mi to zní mírně řečeno nepravděpodobně.  Jen doufám, že se nedostaneme do stádia zákopové války, kterou loni rozvinuli  klusáčtí funkcionáři. Ta totiž může zničit všechno. A to paradoxně nechce snad vůbec nikdo…