Dlouhodobě patří mezi nejúspěšnější a také nejobsazovanější české rovinové jezdkyně. Za svou kariéru pětkrát, což se zatím nepodařilo žádné z jejích kolegyň, ovládla Ladies Cup a na svém kontě má i 14 jedničkových zásahů ze tří zemí střední Evropy. Do letošní sezóny, své jezdecké čtyřiadvacáté a trenérské třetí, vstoupila impozantně, a to jedním vítězstvím a dvěma druhými místy. Jak vidí šance svých tříletých v klasických dostizích, co ji nejvíce těší i proč tak dobře funguje čistě dámský tým, připravující své svěřence v Lysé nad Labem, nám prozradila v několika otázkách.

Vendy, hned v prvním dostihu pražského mítinku jsi zaznamenala trenérko-jezdecké double prostřednictví Niamey. Věřila jsi, že právě ona by mohla hned napoprvé vyhrát?

Že by měla vyhrát, to jsem si úplně nemyslela. Protože jí jezdím v práci, tušila jsem, že třídu má, ale počítala jsem spíš s tím, že, když se nic nepřihodí, budeme tak do pátého místa. I když při debutu a ještě když je na startu šestnáct koní, si člověk nemůže být ničím jistý…Nicméně doufám, že v našem případě nebude platit rčení, že první vyhrání z kapsy vyhání. Z vítězství jsme měly velkou radost, je super, že majitelé dali kobyle šanci, počkali si na ni a ona jim to takhle oplatila.

Niamey není jedinou slibnou tříletou ve tvé stáji, představíš nám kromě ní i ty ostatní, s nimiž počítáš do klasik?

Francis Gold se představí už teď v sobotu v Mostě v Memoriálu Rudolfa Deyla. Uvidíme, zda potvrdí skvělou dvouletou sezónu, nebo jestli se třeba ještě o něco zlepšila. Hlásili jsme ji jen do Jarní ceny klisen a do Velké jarní ceny, protože 1600 metrů je podle mě její maximum. Majitelé ji nechtějí zbytečně natahovat, což je rozumné, a tak později by měly být její doménou pouze kratší dostihy.

Charosa má aktuálně výpadek v tréninku, do dostihů půjde asi až v druhé polovině sezóny a uvidíme, jak jí to bude chutnat, jak se s tím srovná. Zatím si přejeme, aby byla co nejdříve zdravá a fit.

Niamey mě mile překvapila, protože v dostihu se chová jako profík a co po ní člověk chce, to udělá. Myslím, že je to kobyla dokola, ostatně i podle původu by to tak mělo být. Hlavně, aby zůstala zdravá, a pak může naplňovat naše představy.

Přesně podle tvých představ se dlouho odvíjel i jeden z vrcholů chuchelské premiéry, sprinterský Gomba handicap, kde jsi až do posledních metrů bojovala o triumf v sedle sedmiletého hnědáka Creatora…

Chvíli jsem doufala, že by to mohlo vyjít. To víš, to vždycky zamrzí, když se prohraje o takový kousek. To si pak člověk řekne, kde mohl třeba ještě nějaké metry ušetřit, ale na kdyby se nehraje. Jinak tohle je koník vyloženě za odměnu, v dostihu si dělá všechno sám a je jen důležité se mu přizpůsobit.

Ani ve Velké dubnové ceně, nabité kvalitními středotraťaři, ses neztratila a v ČR debutující Hennezis mnohé svým výkonem překvapila…

Když se zveřejnily přihlášky, říkala jsem si: „Ajaj!“, nic lepšího na tratích 1600-1800 metrů tady ani není… Nicméně my prakticky nic jiného běhat nemohli. Protože ve Francii vydělala nějaké peníze, nikam jinam se nám nevešla, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Mile mě překvapila tím, jak šla dobře, teď uvidíme, kam s ní dál.

Do nové sezóny jsi vstoupila nejen úspěšně, ale i s několika novými majiteli…

Pět koní má u nás Bára Málková, která k nám dvakrát až třikrát týdně chodí jezdit, dalšími nováčky jsou pak majitelé stáje Doubletrouble a přibyl také jeden koník od pana Odcházela, stáj Joly. Za nové majitele jsem samozřejmě moc ráda, protože vím, že rychle může přijít i okamžik, kdy stáj bude najednou poloprázdná. Těší mě, když všechno klape, majitele dostihy baví a na dostihy jezdí rádi.

Tvou stájovou oporou zůstává stejně jako v letech předešlých pracovní jezdkyně a ošetřovatelka Nela Jirásková…

Můžu se na ni spolehnout, věnovat se jen ježdění a přitom se nebát, jestli přijde náš kůň včas do paddocku. Nemusím řešit milion věcí kolem, ale naopak můžu se díky ní plně soustředit i na ježdění pro jiné trenéry a majitele.

Jsme na začátku nové sezóny, vstupuješ do ní s nějakými konkrétními cíli, ať už trenérskými nebo jezdeckými?

Cíle? Spíš jen takové obecné, aby byli koně zdraví, protože pak už svým majitelům ve svých kategoriích snad radost udělají. No a abychom nedělali ostudu a také třeba něco vyhráli… Jezdecký cíl? Vyhrát zase Ladies Cup, to bych moc ráda, pokud bude trochu šance, ale nechávám tomu volný průběh.  Budu ráda, když mi někdo zavolá, a budu bojovat na maximum na každém koni, vlastním i cizím. Aby ale ježdění bylo moji naprostou prioritou jako dřív, tak to už tak není. 

foto: Monika Smolková a Pavla Pechmanová