Pochází z Jalubí, obce s přibližně dvěma tisíci obyvateli, vzdálené pouhých sedm kilometrů od Uherského Hradiště. Je pracovitá, vytrvalá, nebojí se výzev a ráda překonává očekávání. Ptáte se kdo? Devatenáctiletá Anežka Grebeníčková, absolventka Střední školy dostihového sportu a jezdectví, působící šestým rokem u trenéra Radima Bodláka, s jehož svěřenkyní Sunny Star získala letos v Brně premiérové vítězství.

Anežko, byla jste odmalička tou dívenkou, která vyhledávala místa, kde jsou koně, a toužila se svézt?

Právě, že vůbec ne. Dá se říct, že u koní jsem skončila vlastně omylem. Ano, odmalička miluji všechna zvířata, ale koně do skupiny mých nej dlouho nepatřili, přestože pro mé kamarádky byli jasnou jedničkou. Právě díky nim a také mé mamince, která často sledovala, jak jsme si v dětství hrály s koňskými hračkami a dalšími věcmi, které s nimi souvisí, jsem se ke koním dostala. Maminka rozpoznala náš zájem a domluvila nám u nás na vesnici u paní Škráškové, která měla plnokrevné koně, abychom k ní mohly chodit. To mi bylo nějakých osm, devět let.

Jak to pokračovalo dál?

Začaly jsme u paní trenérky pomáhat a postupně jsme poznávaly, jak to chodí u opravdových koní. Právě tam jsem se naučila základy. Trenérka nás posadila na koně a byla to tzv. škola hrou. Tvrdá, ale i velmi dobrá škola, za níž jsem na jednu stranu ráda i teď. Všechno, co jsem se naučila, jsem odpozorovala od ostatních.

A pak jste dostala šanci uplatnit své poznatky v praxi při dostizích poníků…

To byly moje začátky a také první zkušenost s dostihy. Na moji oblíbenou Darinku nikdy nezapomenu. Byla odrazem mého já – obě jsme byly dost střelené a také velké bojovnice. Byla mojí parťačkou a posbíraly jsme spolu i pár pohárů. Tyto zážitky mi zůstanou v paměti navždy. Ve výsledku to byla ona, kdo mi otevřel dveře do světa dostihů, za což jsem jí i jejímu panu majiteli, jenž mi umožnil dostihy poníků jezdit, vděčná. Za pár let ovšem tato stáj zanikla a my s kamarádkou hledaly řešení, co dál, protože jsme se koní nechtěly vzdát.

A řešení se našlo pouhých pět minut autem od vašeho bydliště…

To je pravda. Oslovili jsme Radima Bodláka, jestli bychom nemohly chodit k němu. Vyhověl nám a od té doby jsem u něj. Tímto mu patří velký dík za to, že nám dal možnost plnit si naše sny. U trenéra Bodláka jsem šestým rokem a jeho stáj je bez nadsázky mým druhým domovem. Trávím zde spoustu času, je to pro mě skvělý způsob odreagování. Ve stáji máme super partu lidí, pro které jsou koně velkým koníčkem a opravdu je baví.

Vystudovala jste Střední školu dostihového sportu a jezdectví, co vám dala do života?

Do školy jsem nastoupila po základní škole na denní studium. Co mi dala? Určitě větší rozhled ve všech směrech.

V sobotu 20. dubna 2024 jste v sedle Sunny Star získala svůj premiérový triumf…

Na tento den nezapomenu do konce života. Vděčná jsem hlavně panu trenérovi, že se za mě postavil a obsadil mě.

Cítila jste, že by to právě se Sunny Star, která brněnskou dráhu dobře zná, mohlo vyjít?

Někde hluboko uvnitř jsem si hodně věřila. Nechtěla jsem zklamat všechny okoloa zahodit šanci od majitelů, která pro mě hodně znamenala. Povedlo se! Ten dostih byl za odměnu, a tak bych ještě jednou ráda poděkovala majitelům klisny, rodině i přátelům, za to jak mě podporují. Jsem jim za to vděčná.

Vyhrála jste na provinční dráze v Brně, kterou mnozí profesionálové raději vynechávají, a to z důvodu možného zranění. Vám ale vyhovuje, což dokládá i příznivá statistika…

V Brně dostávají příležitost i méně zkušení jezdci, jako jsem například já. Jinak za sebe mohu říct, že dráha je velmi pěkně upravená a i překážková část je v perfektním stavu.

Zmínily jsme překážky, ke kterým čím dál tím víc mladých jezdkyň inklinuje. Jak je to s vámi?

I já si hraju s myšlenkou jezdit překážky, protože skákat v práci mě hodně baví. I na základě toho se vidím do budoucna spíš v překážkovém prostředí.

Což tak trochu bojkotuje vaše váha, která je do rovinových dostihů přímo ideální…

Vzhledem k mé výšce (155 cm) nemám s váhou 48 kg problém a občas si dopřeji i tučnější jídla, protože kalorie jednoduše spálím v tréninku.

Máte za sebou celkem patnáct startů, z toho jedno vítězství a pět umístění tzv. na tabuli. Co byste ráda v dostihovém sportu dokázala?

Vždy jsem chtěla jezdit dostihy, a to se mi splnilo. Teď mně zbývá se jen zlepšovat a dosahovat větších úspěchů.

foto: Andrea Zavadilová, Tereza Bartoníčková, Pavla Pechmanová, Kamila Krutáková a archiv Anežky Grebeníčkové