Narodila se ve znamení Raka, ráda chodí do sauny nebo plavat, baví ji jezdit na kole a většinu svého volna tráví s přítelem, případně se svými kamarády. Michaela Molková, sympatická křehká dívka, pocházející ze Zlína, jejímž snem je vyhrát žákovský šampionát Hipospol Cup. Což nemusí být nemožné, protože i její sestra Simona v něm zvítězila, a to v roce 2015.

Míšo, kdy a kde jste s koňmi začínala?

Mým prvním velkým vzorem byla sestra Simča, která mě už odmalička brávala ke koním. Chtěla jsem jezdit dostihy jako ona, a proto jsem asi v devíti letech začala chodit do stáje na Nové Dvory u Slušovic k Honzovi Demelemu. Až časem jsem přešla do druhé stáje, jen o kousek dál, k Jiřímu Dragovi.

Co vás motivovalo ke studiu na Střední škole dostihového sportu a jezdectví a splnila škola vaše očekávání?

Pro školu v Chuchli jsem se rozhodla hlavně kvůli tomu, že se zaměřuje na dostihový sport. Doufala jsem, že by mi to mohlo pomoct posunout se dál a nastartovat kariéru. Na škole se mi moc líbí, že máme možnost dostat se k různým trenérům, být pokaždé v jiném prostředí.Dále tu máme posilovnu a trenažér, kam si ráda zajdu.

O škole, na které studujete druhým rokem, mluvíte velmi hezky. Je něco, co vás třeba v této souvislosti mrzí nebo vám kazí jinak pozitivní dojem?

Je, ale za to škola úplně nemůže – je to závistivost některých lidí. Nicméně vím, že to tak chodí v každém vrcholovém sportu, dostihy nevyjímaje. Myslím, že všichni co chtějí dělat sport na profesionální úrovni, musí být psychicky silní.

Nedílnou součástí studia je i praxe u jednotlivých trenérů. Kde všude už jste byla a co vám to dalo do života?

Tím prvním, ke kterému jsem začala ve Velké Chuchli chodit, byl Jirka Chaloupka. U něj jsem od svého nástupu do školy v roce 2022 až do teď. Moc se mi tam líbí, je tam super parta lidí. Myslím, že Jirka mi toho předal dost, už tím, že mi dával koně na ježdění, čímž jsem se učila a sbírala zkušenosti. Má skvělý přístup, takže jsem se nikdy necítila pod tlakem. O víkendech jsem začala jezdit do stáje v Němčicích k Vocáskovým. Dlouho jsem tam ale nezůstala a s přítelem jsme odešli do Pičína k Allanu Petrlíkovi. Právě zde jsem začala nabírat sílu, učila se tempo a jezdit v krátkých třmenech. Aktuálně jsem na praxi ve stáji Valencio u Radka Holčáka ve Velkých Karlovicích. Máme skvělý tým, skvělého trenéra a úžasné koně. Radek Holčák mě toho hodně učí, věnuje mi dost svého času, za což jsem moc vděčná. Získávám mnoho zkušeností i od Sofie Kvízové, která je v mých očích dost dobrá jezdkyně. Každá stáj mi dala něco, prostě všude to má své plusy i mínusy.

Svůj dostihový křest jste absolvovala vloni v Mostě v sedle pětileté Charming Mii. Jak na to vzpomínáte?

Můj první start byl dosti hektický, vůbec jsem nevěděla, co mám čekat, upřímně, vůbec se mi nelíbil, ale vážím si toho, že mi dala paní mistrová Sýkorová tuto šanci.

Podstatně jinak dopadl, a to nejen naoko, váš první letošní start, který se vám podařilo proměnit v lehké vítězství…

Měla jsem megavelkou radost a šikovného koně. Na dostih jsem se připravovala hlavně psychicky, hodně jsem poslouchala hudbu. Přestože tréma trochu byla, bylo to o hodně lepší, než při mém prvním startu. Udělala jsem dost chyb, ze kterých se ponaučím. Taky mě mrzí, že věci, co jsem se učila v práci, se mi nepovedlo převést do dostihu, ale věřím, že v budoucnu se budu už jenom zlepšovat.

Častým úskalím, a to nejen u hochů, ale stále častěji i u dívek, je vyšší hmotnost. Jak je to u vás? Musíte se hodně držet a třeba dodržovat přísné diety?

Moje váha je tzv. zadarmo.Zatím můžu jíst cokoliv a pořád se držím kolem 46 kilogramů. Mám každodenní pohyb, rychlý metabolismus, takže mám v tomto směru určitou výhodu.

Jste mladá a nadšená. Co byste ráda ve sportu, který vám učaroval, dokázala?

V budoucnu bych určitě chtěla pracovat u koní. Vždycky jsem si za tím šla, nikdy jsem ani na chvíli nepochybovala.Mým cílem je získat titul žokeje, vyhrát šampionát, ale i si zkusit zajet překážkový dostih. Třeba se mi alespoň něco z tohoto výčtu splní. 

foto: František Klauser a archiv Michaely Molkové