Společně s Tomášem Romanem je právem považována za největší talent současného turfu. A není divu, sympatická Petra Zedková, která pochází z malé vesničky Blazice u Bystřice pod Hostýnem a začínala u Kateřiny Ilíkové, rok od roku stoupá nejen jezdeckým žebříčkem profesionálních jezdců, kde jí aktuálně patří desátá příčka, ale prosazuje se pravidelně jak v Čechách, tak i na Slovensku. A právě tam, v rámci slovenského derby-dne utrpěla i nepříjemné zranění, z něhož se nyní zotavuje. Kdy se chystá zpět do sedla a jaké změny v jejím životě nastaly během uplynulých několika měsíců, jsme se jí zeptali v několika otázkách.

Jak probíhá vaše zotavení po nebezpečně vyhlížejícím pádu v Bratislavě, kde jste skončila v kotrmelcích nejen vy, ale i další tři jezdci?

Naštěstí z toho byla jen zlomená ruka a pěkný monokl, jinak to nebylo až tak vážné. Dnes, v pátek, mi sundali sádru, tak doufám, že budu už brzy v sedle. A co bylo nejhorší? No to je těžké říct, protože jsem měla otřes mozku, nic si nepamatuju. Nevím, že jsem ten den vůbec jezdila, ani to, že jsem o den dřív byla v Chuchli. Každopádně je to tak asi lepší. Člověk má kupodivu čistou hlavu a tolik nad tím nepřemýšlí.

Čím se baví tak aktivní člověk jako vy, když má zlomenou ruku a nemůže skoro nic dělat? Stačila jste si alespoň odpočinout, něco zajímavého si přečíst, podívat se na oblíbený film nebo zajet na výlet?

Když je člověku zle nebo ho něco bolí, tak ani nějaké aktivity nevyhledává. Takže první týden byl hodně odpočinkový, ale jakmile se hlava vzpamatovala a ruka přestala bolet, už jsem začala pociťovat, že bych se měla nějak zabavit. Přesně jak říkáte, když je člověk zvyklý na každodenní pohyb, práci máte prostě ráda a žijete tím, je pak těžké se nějak zabavit. Snažila jsem se cvičit, což bylo samozřejmě omezené, běhala jsem, a abych zaměstnala hlavu, pořídila jsem si playstation. No a jinak jsem výletovala. I u vody jsem byla, ale to bylo spíš o opalování a namáčení do vody než o plavání. Je pravda, že všechno, co jsem odkládala nebo chtěla udělat, na to jsem měla teď spoustu času. Ale pořád se to nevyrovná ježdění nebo jen přítomnosti u koní.

Před necelými dvěma měsíci jste změnila působiště a slovenskou stáj Mariána Štangela vyměnila za Zhoř u Jihlavy. Jak se vám tam líbí?

Líbí, prostředí je tu krásné, kolektiv je taky super a koně jsou kvalitní.

Není žádným tajemstvím, že jste se přestěhovala nejen za prací, ale i za svým životním partnerem, Petrem Foretem. Jaké to je být spolu doma i v práci?

Myslím, že hodně záleží na tom, jak to má člověk nastavené. Prostě práce je práce a domov je domov. Nemáme se plné zuby a ani si od sebe nepotřebujeme odpočinout.

Máte pro letošek nějaký cíl, co se týče počtu vítězství, umístění v šampionátu nebo triumfu v konkrétním dostihu?

Jako vždy přímý plán v sezóně nemám. Jsem ráda za každé vítězství nebo už jen za to, že mě trenéři posadí. Původně jsem si chtěla alespoň udržet počet vítězství, co jsem měla vloni (18 – pozn. red.), ale vzhledem k tomu, že jsem byla teď chvíli mimo, nevím, zda se mi to podaří. Vypadalo to, že bych mohla stihnout i titul žokeje, kdyby se hodně dařilo, ale nyní mi spíš jde o to, abych se i nadále zdokonalovala a jezdila lépe. Pořád se mám co učit.