Je pravou rukou své maminky, její nejlepší kamarádkou, spolupracovnicí i oporou. Na statku na Pohoří vede jezdeckou školu, v níž své žáky připravuje na závody ve všestrannosti a parkurovém skákání. Vanessa Růžičková, dcera naší nejznámější a pravděpodobně i nejpopulárnější překážkové jezdkyně a trenérky Martiny Růžičkové, a dívka, která jako první zkrotila temperament letošního vítěze Velké pardubické ryzáka Sexy Lorda, jehož doprovodila na start v roli vodičky.

Vanesso, jak u vás doma letos probíhaly přípravy na Velkou pardubickou? Byl to větší stres než dříve? Šlo všechno podle plánu, nebo jste musely často i improvizovat?

Letošní přípravy měla v režii mamka, já pomáhala, jen když nestíhala, a na větší cvalové práce jsem jí dělala doprovod s druhým koněm. Stres samozřejmě byl, hlavně, aby se Lord před dostihem nezranil. Neustále jsme měnily deky, dávaly kamaše, na co šlo, a po ježdění kontrolovaly každý milimetr, jestli náhodou nemá nějaké oděrky. Od začátku sezóny jsme řešily jezdecké obsazení, protože Jarda Myška měl své koně. Ale nakonec vše vyšlo a Lord dostal na záda nejpovolanějšího ze všech.

To je pravda, jednoho z nejzkušenějších a zároveň nejlepších překážkových žokejů u nás. S jakými pocity a ambicemi jste do Pardubic odjížděly?

Doufaly jsme, že by to mohlo klapnout “na tabuli”. Přeci jen už v loňském roce ukázal své kvality a v letošních kvalifikacích se neztratil. Nejvíc jsme ale chtěly, aby se z dostihu vrátil v plném zdraví.

Sexy Lorda jste doprovodila na start coby vodička. Jak jste Velkou v této roli vnímala? A co maminka, byla nervóznější než jindy?

Lorda do dostihů vodím už třetí sezónu, takže máme před dostihem takové své rituály. Letos jsem bohužel kvůli své pracovní vytíženosti nestihla dva starty, ale vždy jsem byla přilepená alespoň k obrazovce telefonu a sledovala každý jeho krok. Tím, jaký je, musí se s ním zacházet trochu jinak než s ostatními koňmi. V den Velké jsem ho ráno šla povodit, pak jsem ho nějakou dobu popásla a odměnil se mi tím, že mi spálil ruce vodítkem a málem mi utekl. V ten moment jsem věděla, že je to on a že je připravený a v plné síle. Mamka nervózní určitě byla, ale jak ona sama říká – když jsem tam s ní, je vždy o dost klidnější. Večer předtím jsme spolu zašly na večeři a i přes nervozitu jsme se snažily si ten víkend co nejvíce užít. A povedlo se i s třešničkou na dortu.

Jaká byla první věta poté, co jste se s mamkou po vítězství objaly?

Popravdě nevím. Byla to taková euforie po tom nekonečném čekání na verdikt dostihu, že jsme asi jen obě radostí brečely a užívaly si ten okamžik na maximum. Než bylo dekorování, obě jsme poděkovaly Rudovi a babičce s dědečkem tam nahoru a šly si užít tu atmosféru.

Budete vítězství ještě nějak speciálně slavit, nebo je pro vás společný prožitek nad jakékoliv oslavy?

Máme v plánu lehkou oslavu s panem Horou, majitelem Lordíka, který mamce celou dobu věřil, ale ten pocit po ohlášení doběhu už žádná oslava nenahradí.

foto: Petr Guth a archiv Dostihové stáje Pohoří