První start v dostizích si odbyla v červnu roku 2001.  Až o rok později se dočkala prvního vítězství. V letošním roce překonalo její vítězné jezdecké konto číslici 250.  A jako druhá žena v historii se stala vítězkou tuzemského šampionátu profesionálních jezdců. Přesto, že Petr Foret v závěrečném odpoledni vítězným hattrickem dokázal situaci zamotat, Martina Havelková zásluhou vítězství v sedle Garmony  jeho výborný finiš odrazila a na rok 2024 bude vzpomínat jako na sezónu, kdy mezi rovinovými jezdci zapsala šampionský titul.

„Finální pocity po letošní sezóně? Musím říct, že jsem s ní  spokojená,“ ulehčeně Martina Havelková konstatovala poté, co v sobotu prošla na chuchelské dráze nezbytnými oficialitami a mohla začít vnímat úspěch, který před ní vychutnala z žen v sedle jen Jiřina Andrésová. Po dvou letech  na ní navázala další žena a potvrdila, že „girl power“ na českých drahách je velkou silou.

Přesto, že v jejím podání se na podzim tak trochu zdálo, jako by jí docházel  vítězný dech, a soupeři se v šampionátu blížili. „Je to pravda. Předtím se mi tak nějak dařilo každý víkend třeba jednou vyhrát, a ani vlastně nevím, jak jsem se na čelo šampionátu vlastně dostala. Je pravda, že mi pomohli koně ode mě ze stáje, ale určitě nejenom oni.  Každopádně jsem se najednou ocitla vepředu, a nakonec se to podařilo uhájit, a za to jsem moc ráda.“

Na speciální pocit, který prožije šampion, si musela definitivně počkat až do posledního dostihu. Kdyby v něm vyhrál Petr Foret, šampionát by patři jemu. „Bylo to zvláštní, že se muselo čekat až do toho posledního dostihu, ale je pravda, že už před dnešním dnem jsem si říkala, že už by to mohlo vyjít, že by to chtělo nějaké to štěstí, ale že už to snad dopadne. Nakonec jsem ani nebylo nijak nervózní,  ale je pravda, že napínavé to bylo.“

Šampionský titul si Martina Havelková  letos zajistila v situaci, kdy ježdění u ní už rozhodně není jednoznačně na první koleji, a velké penzum práce věnuje také trenérskému povolání. Jak si vlastně interně rozděluje svou dvojjedinou pozici? „Mám obavu, že v poslední době už přemýšlím spíš jako trenér. Je to změna, člověk jinak přemýšlí, už do toho jako jezdec nejde tak jako dřív, spíš přemýšlím o koních a dostizích jako trenér. V dostizích, kdy nemám koně z naší stáje, nad tím člověk uvažuje jinak, ale když tam koně máme, hlavní roli má ten trenérský přístup.“

O menežování svých svěřenců tak, aby jí k jezdeckému šampionátu významněji pomohli, se nijak zvlášť uvažovat nedalo. „To víte, člověk o tom přemýšlí, ale jde především o to, kam a jak koně pustí propozice a co jim vyhovuje. Není to tak, že bych se třeba snažila dávat záměrně lepší koně do horších dostihů, myslím, že vždycky platí to, že přemýšlím hlavně o tom, jak vyhovět koni, co je v zájmu jeho a majitele a ne nad tím, abych vyhrála já jako žokej.“

Na otázku, jestli bude na některý úspěch v rámci šampionské sezóny speciálně vzpomínat, jednoznačnou odpověď Martina Havelková nemá. „Je to těžké takhle označit jeden dostih. Určitě mě letos potěšila třeba Cerca Trova od paní Kopřivové, která vyhrála třikrát, dvakrát jsme vyhráli s Lenou,  ale teď třeba udělala radost i Garmona, protože jsem ji jezdila snad dva roky a pořád se nám vyhrát nedařilo. Jsem taky ráda za spolupráci s paní Horákovou, s kterou nám to funguje už delší dobu a tak jezdím ráda její koně, ale jeden konkrétní dostih se asi letos nedá označit.“

Podobně jako by nerada uváděla jedno letošní konkrétní  vítězství,  nechce Martina Havelková raději uvádět ani nejoblíbenější dráhu, na které své úspěchy sbírá… „To je taky těžká otázka. Tady v Chuchli už jsem docela dlouho a tak se tu vlastně cítím doma a jezdím tu ráda, ale vlastně od malička to mám ráda taky Slušovice, kde jsem začínala jezdit na poníkách.  Dnes už to tam sice není to, co to bývalo, ale vracím se tam vždycky ráda.“

Momentálně je ovšem Martina Havelková ráda za to, že ji  nečeká pokračování sezóny  na jakýchkoli závodištích.. „Jsem ráda, že teď bude chvilku „ticho“.  Režim v práci sice bude dál podobný, ale od dostihů si trochu odfrkneme. Asi se ještě pojede to Drážďan, ale jinak do zahraniční nechystáme nějaké velké výjezdy. I když nás ale nečeká dostihově aktivní zima, máme tu nové ročky ve stáji, a tak bude dál o zábavu postaráno…“  

Jako trenérka nemůže čerstvá šampionka na zimu „zavřít krám“ a vydat se za zimními radovánkami. Jak přiznává, ani krátká posezónní dovolená není momentálně na stole. „O něčem takovém jsem nepřemýšlela. Berou trochu jako dovolenou to, že skončila sezóna, zatím jsem ráda, že můžeme trochu vypnout a nad ničím není třeba zvlášť přemýšlet.“

Přemýšlet momentálně nebude trenérka Martina Havelková ani nad budoucnosti Martiny Havelkové v pozici žokeje. „To není něco, co bych teď řešila. Zatím je příznivá váha, nic mě nebolí a na koních stejně jezdím v práci, takže dál jezdím. Uvidíme, co bude dál, beru to víceméně den za dnem.  Dokud je dobrá váha a nic nebolí, tak jezdit nějakou dobu budu, ale nedávám si třeba cíle ohledně počtu dostihů nebo něčeho dalšího.“

Velké žokejské cíle si ale čerstvá česká šampionka do dalších období  nestaví. „Zamýšlela jsem se nad tím, ale asi nic speciálního jako žokejský sen nemám. Beru teď věci tak jak jsou a jak to přichází, ale není to tak, že bych měla před sebou nějaký velký cíl.  Samozřejmě bylo fajn jako žokej jezdit v zahraničí,  v Longchamp s Cacophonousem to bylo velmi příjemné, když jsme se tam dostali, to byly samozřejmě žokejské zážitky.“  

Zda Martina Havelková přidá v zahraničí nějaké další a jak se jí podaří navázat na letošní šampionský titul, to uvidíme v příštích měsících a letech.  Milovníkům statistik zde jen připomeneme, že posledním žokejem, který v Česku obhájil šampionský titul, byl Bajuržan Murzabajev. Ten vyhrál titul v roce 2013 a obhájil jej poté hned dvakrát.