Když se před třemi lety, v roce svých kulatých narozenin, stala první českou rovinovou šampionkou, byla to senzace. S osmadvaceti plnými zásahy nechala za sebou celou tuzemskou špičku, aby další rok, který nebyl na vítězství až tak štědrý, přidala první tři jedničkové zásahy v kariéře. Jiřina Andrésová, žokejka s klidnou rukou a nebývalým citem pro koně, která po pátém místě v loňském Ladies Cupu už netrpělivě vyhlíží novou sezónu a doplňuje si vzdělání na trenérském kurzu…

Jiři, jaká byla z tvého pohledu i z hlediska vaší stáje sezóna 2024?

Měli jsme pozdní dvouleté, a tak nám běhali vlastně jen tři starší koně – Vévoda, Sven a Fanny. Všem třem se dařilo, se sezónou jsme tedy spokojeni.

Na vytrvaleckých tratích opět ukazoval vysokou třídu Vévoda, kterého ale část roku trápily zdravotní problémy. O co šlo?

Vévoda prodělal skrytou měsíční slepotu. Delší dobu jsem měla podezření, že hůř vidí, ale oko vypadalo navenek v pořádku. Jednoho dne si ale přivodil malý škrábanec na rohovce. Nebylo to nic vážného, nicméně když se oko ani po týdnu léčby nezahojilo, tak jsme ho raději odvezli na kliniku do Heřmanova Městce. Tam nám řekli, že je to opravdu jen povrchové zranění rohovky, ale nehojí se právě kvůli zánětu v zadním oku. Pan doktor Beránek určil diagnózu a doporučil oční implantát. Vévoda má, naštěstí, skvělého majitele. Nebylo pochyb, že mu ho zaplatí. Takže dostal implantát do oka a pracovní pauzu. Na podzim nám všechno vrátil. Ze tří startů dvakrát vyhrál a v Ceně prezidenta byl po boji druhý. Je to výjimečný kůň a obrovský bojovník. Jsme moc rádi, že se mu ulevilo a dobře to dopadlo.

Progres výkonnosti byl vloni vidět i u bělky Fanny…

S Dušanem jsme se v květnu domluvili, že si ji začnu jezdit pravidelně i v práci. Víte, ono to s ní není úplně jednoduché, ale individuálním přístupem jsme docílili toho, že byla spokojená a příjemná. Nicméně na jeden zdravotní problém, který ji trochu limituje, jsme přišli. Uvidíme, jak se nám ji podaří udržet spokojenou a zdravou v tomto roce. Samozřejmě se budeme snažit, ale i tak visí nad její další kariérou otazník.

Stejným, tedy individuálním přístupem, jste rozběhali i ryzáka Svena a dá se říct, že tohle u vás ve stáji v Zámrsku prostě funguje…

Spokojenost koní je pro nás hodně důležitá. Díky tomu většinou přijdeme i na problémy, které nejsou na první pohled vidět. Myslím, že za jakoukoliv koňskou neposlušností je většinou nějaký problém. Buď dělá chybu jezdec, anebo koně něco trápí. A na to bychom měli chtít přijít. Je to lepší než si pomáhat různými pomůckami, které neřeší příčinu. Každý kůň by měl pracovat ochotně a rád.

Ochotně vypadají i dva nové nákupy, které k vám na podzim zamířily z irské dražby. Představíš nám je?

Tomáš Janda koupil pro doktora Brunu hřebečka po Invisible Army a klisničku po El Kabeir. Oba vypadají moc dobře. Hřebeček na mě působí trochu pozdněji. Je veliký a mohutný. Klisna je vizuálně hodně podobná El Kabeirovi. Přiznám se, že mě nadchla a těším se na ni moc. Je s ní krásná spolupráce a hezky se hýbe. Oba ochotně a bezproblémově pracují, nicméně je asi celkem brzy na nějaká očekávání.

Očekávání budou spojena hlavně s tříletými. Kolik jich máte a jak se jeví?

Momentálně máme v tréninku dvě tříleté klisny, ale ani jedna ještě nevyběhla. Jenny Green je hodně vysoká a mohutná, potřebovala čas. Pozdní je i Václava, poslední hříbě z Vědmy. Jsou obě moc hodné a příjemné pod sedlem, ale na co budou mít, uvidíme, až vyběhnou. Do žádných klasik jsme je nehlásili.

Stejně jako mnoho jiných stájí, jste i vy na podzim bojovali s vodou na dráze…

To je bohužel nekonečný boj. Poslední dobou máme vodu na dráze snad každé jaro a podzim. Jelikož máme dráhu mezi řekou a potokem, tak je vždycky problém, když se dostanou z koryta. Navíc máme pískový povrch a k tomu, aby se nám na dráze tvořily kaluže, stačí i celodenní déšť. Snad letos bude počasí přívětivější. V podstatě celý podzim jsme vozili koně na práci k trenérce Kabelkové, která nám svou ochotou opravdu pomohla. Bez její pomoci bychom neměli kde trénovat. Má tedy svůj podíl na našich posledních úspěších a zaslouží poděkování.

Před třemi lety jsi jako první žena slavila titul rovinové šampionky, vloni titul získala Martina Havelková. Co na její vítězství říkáš?

Martině šampionát moc přeju. Je to naše nejúspěšnější jezdkyně a je moc fajn, že i tohle stihla. Přece jen máme už nějaký věk a nacházíme se spíš na sklonku jezdecké kariéry.

Na sklonku jezdecké kariéry možná, ale možná i na začátku nové životní etapy, mezi trenéry…

Je pravda, že momentálně absolvuji trenérský kurz, ale s mou trenérskou licencí se u nás ve stáji nic nemění. Jen si myslím, že pro někoho jako jsem já, je fajn ho mít, pro jistotu. Přece jen kurz se neotevírá každý rok. A jak mě baví výuka? Musím říct, že baví. Přednášky jsou zajímavé a já jsem ráda, že se můžu i trochu dovzdělat.

foto: Marcela Kozová a Pavla Pechmanová